Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Okurky, burčák a pohoda

9.9.2015 09:12

Mám rád závody na jihu Moravy! Kde se ten iracionální pocit bere nevím. Snad pramení z toho, že moje rodinné kořeny sahají mimo jiné i do tohoto regionu. Nebo je prostě jen vyvolává charakteristická malebná krajina a pohodová atmosféra převládající na většině akcí pořádaných v prostoru mezi Brnem a státní hranicí s Rakouskem (a někdy i za ní).

Bookmark and Share

Ať je tomu jak chce, vždy když odjíždím nastíněným směrem hájit týmové barvy, doprovází mě specifická, téměř slavnostní nálada. Proto jsem vyloženě uvítal, když vloni na „startovku“ Kola pro život přibylo Znojmo Burčák tour. Tentokrát se mi navíc povedlo naplánovat celovíkendovou akci spojenou s cyklovýletem do Národního parku Podyjí a samozřejmě i ochutnávkou místních vín a především burčáku.


Povznesenou páteční náladu ještě povzbudil nevídaně bezproblémový provoz na mnohokrát zatracované dálnici D1 (s výjimkou krátkého úseku kousek za Prahou). Ve Znojmě proto bez problémů proběhla páteční podvečerní prezentace spojená s vyzvednutím sklenice okurek, která náležela ke každému startovnímu číslu. S vědomím, že druhý den závodím, jsem odolal všem lákadlům, jež toto malebné jihomoravské město nabízí a šel si poměrně brzy lehnout. Rovinatý profil trasy závodu totiž sliboval, že po startu nebude chvilka, kde by se dalo vydechnout, takže večerní poklidná regenerace mi přišla jako lepší program než nezřízená konzumace v místních vinných sklípcích.


Druhý den ráno se v zázemí akce u kláštera Louka ukázalo, že někteří závodníci předchozí večer nejspíš neodolali světským radostem, pročež asi trochu zpytovali svědomí. Jejich obavy byly rozhodně na místě. Tato zastávka Kola pro život je totiž bezpochyby nejrychlejším závodem celého seriálu, což není dobré podcenit, obzvláště pokud chcete zajet dobrý výsledek. K tomu přispívá i netypický start z kopce, na nějž ihned navazuje přibližně dvoukilometrový sjezd po hlavní silnici směřující k hraničnímu přechodu s Rakouskem. Po ní se peloton, čítající na trase B přes 900 závodníků, řítil více jak sedmdesátikilometrovou rychlostí.


Po přejetí mostu přes Dyji a odbočení vlevo se rychlost sice trochu zmírnila, ale v rovinatém terénu na cestách a silničkách vedoucích souběžně s řekou, neustále vysoko překračovala třicítku a zpravidla bez problémů dosahovala ke čtyřicítce. Na nějaké taktizování proto nezbýval čas. Jediné, co se dalo dělat, bylo „uviset v háku“ a za jakoukoliv cenu vydržet ve skupině. Sebemenší zaváhání totiž přinášelo riziko „utrženít“ a dojíždět větší mezeru se v nastoleném drtivém tempu jevilo jako téměř nemyslitelné.

 

Rovněž tak přehlédnutí odbočky mohlo být a bylo osudové, o čemž jsem se sám přesvědčil. Poblíž Strachotic se mi totiž takováto malá nepozornost vymstila velkou ztrátou v celkovém pořadí, a to ve chvíli, kde jsem jel na špici tříčlenné skupinky. Tudíž se svým dvěma kolegům omlouvám! Pravděpodobně byli zděšeni stejně jako já, když při pohledu vlevo spatřili dlouhou řadu závodníků, kteří sice směřovali stejným směrem, ale po jiné cestě. Nedalo se nic dělat, otáčení nemělo smysl, na to už bylo pozdě. Po chvíli jsme naštěstí dorazili k místu, kde se obě cesty přiblížili, což umožnilo návrat na správnou trasu. Nicméně návrat na konec skupiny, která před tím jela daleko za námi.


Zakrátko na to se objevily rybníky poblíž Jaroslavic, kde se nacházela první občerstvovačka a také přibližně polovina závodu. Po projetí městečkem a navazujícím nepříliš prudkém stoupání po silnici, kde některým očividně docházely síly, přišla odbočka vlevo na polní cestu vedoucí přímo po česko-rakouské hranici. V tomto místě se trať začala vracet zpět směrem ke Znojmu. Zdánlivé povzbuzení v podobě blížícího se cíle ale zmařil nepříjemný protivítr.
Po několika kilometrech jízdy poblíž hranice přišla na řadu jediná výraznější změna na jinak rovinaté trati. Krátký sjezd a o nic delší stoupání vedoucí kolem vinice u romantického hrádku Lampelberg z 19. století. Bylo to také jeden z mála úseků, kde se mohlo alespoň trochu ukázat, jak jsou na tom jezdci s bikovými dovednostmi. Ti, kteří vsadili čistě jen na to, že pojedou na nejtěžší převod a měli dost síly udržet ho dostatečně roztočený, mohli sice objet Burčák tour s poměrně slušným výsledkem, ale v popsaném výjezdu okamžitě ztráceli. Navíc se u řady lidí projevila jejich nezkušenost, když v takto snadném přehledném úseku na poslední chvíli přehazovali, zastavovali, padali a všeobecně zdržovali.


Po tomto zpestření se ale trasa vrátila k předchozímu charakteru a s větrem o závod (nebo spíš proti větru o závod) jsme uháněli rovinatou krajinou přes Dyjákovičky a Vrbovec k dalšímu zajímavějšímu místu. Nevelkému tunelu pod silnicí E59, který pořadatelé využili ke snazšímu překonání této rušné mezinárodní komunikace. Za ním navíc následoval kratičký prudký šotolinový výjezd, který ale nikdo kromě místních nečekal, takže docela překvapil.
Za chvíli mi ale šotolinový kopeček přišel už jen jako milé oživení, protože po průjezdu okolo vinných sklípků přišlo místo, které v cíli proklínali asi úplně všichni. Dlouhá rovina po strništi, jež se proti větru zdála být opravdu nekonečná. V tu chvíli to nejelo opravdu nikomu a myslím, že většinu ušetřených sil jsem zanechal právě tam. Navíc je velké štěstí, že před závodem delší čas nepršelo, protože voda by tento úsek proměnila v bahnitou past. Pak už ale naštěstí zbývalo překonat jen několik málo kilometrů. Zakrátko totiž navazoval průjezd přes Nový Šaldorf, z nějž už to je do finiše u louckého kláštera doslova několik kroků.


V zázemí závodu byla jako vždy široká škála dalších „atrakcí“, které měly buď doplnit servis pro závodníky či pobavit jejich doprovod. Tentokrát bych chtěl zmínit možnost hromadného praní na trati zašpiněných dresů. Jeden z mých týmových kolegů tuto příležitost využil, protože Znojmo představovalo jen zastávku v jeho cestách po České republice. Po převzetí oblečení se ale dočkal zklamání, protože místní bahno bylo asi příliš odolné, takže na něj použité prací prostředky nestačily. Modrobílý dres tak získal zpět v úhledně kropenatém designu. Je však pravda, že všichni majitelé dresů, na nichž bílá barva převládá, dobře vědí, jak složité je někdy jejich stoprocentní vyčištění.


Z předchozího líčení to vypadá, že v názvu reportáže avizovaná pohoda se ze závodu, který se jel od startu k cíli v tempu obvykle označovaném jako „šrot“, „kaše“ nebo prostě jen „na doraz“, nějak vytratila. Ona ale nakonec opravdu byla, a to když jsme po obvyklém rozehnání křečí, osprchování a umytí kol v týmovém stanu do kelímků rozlili čerstvě donesený burčák. U něj pak přišla na řadu podrobná „analýza“ všech zásadních momentů absolvované trati a bylo vyloženě příjemně. Není to sice typické zakončení závodního dne, ale rozhodně se mu nikdo nebránil.

Ondra Hladík

Diskusní fórum pro: "Okurky, burčák a pohoda"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |