Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Se starým bláznem z Rakouska na Chiemsee, 5. část - závěr

19.11.2015 07:04

Den 8., 10. 9. aneb neočekávaně krásná jízda Solnohradskem. Poslední etapy nebývají nejkrásnější, jinak v tomto případě. Celá záležitost by šla také pojednat jako cesta ze Salzburgu k solnohradským jezerům a šla by na mnoho způsobů modifikovat.

Bookmark and Share

Vyrážím ve smyslu kupletu „Mezi Salzburgem a Bad Ischlem jezdí mašinka“ – ten mne kdysi za docela legračních okolností učil v Badenu u Vídně pěvec Peter Paul Hassler se svou paní – po někdejší lokálce směr Thalgau. Kdysi jsem to jela v opačném směru, takže vím o tom, že prvních 7 km do Eugendorfu bude mírně do kopce, okolo se ovšem rozpouštějí ranní mlhy a je to krása. Příslušnou fotku lze pokládat za závěrečnou, v bezprostřední blízkosti Gmundenu už bych neuměla nic nového.

Ranní mlhy po výjezdu ze Salzburgu

Ten Eugendorf pilně inzeruje, že je lacinější alternativou blízko Salzburgu, lze zagooglit, kdyby člověka do těch končin vítr zafouk. Ale hlavně perfektní značení v prudkém kontrastu ke stavu před pár lety.
 


Dokonalé značení už i ve spolkové zemi Salzburg

Pouze těsně před Thalgau za podjezdem dálnice se chovám příliš mravně a zůstávám na cyklostezce podél silnice až do chvíle, kdy se cyklostezka mění v úzký chodník a musím krkolomně na tu silnici, bylo to jednak nebezpečné a jednak mi to zkazilo sjezd. U Thalgau využívám znalostí této oblasti a volím nejkratší a nejrovnější variantu.
 


Rozcestí v Thalgau

Dalo by se vydrápat přes hory do Fuschlu a přes další hory do St. Gilgenu. Tak jsem to jela obáceným směrem v r. 2013, dalo by se jet přes obec Mondsee, já zůstala na  západním  břehu stejnojmenného jezera a jela těsně pod Drachenwand, což je jedna z mála hor, která budí vzdor pokrevnímu bratrství s Traunsteinem tady nad Gmundenem můj veliký respekt.

 

Drachenwand (foto: Alda Linhart)

 

Právě z něj slézali dva mladí horolezci, dali jsme řeč a viděla jsem, že je to oprávněné. Dále jsem projížděla obcí St. Lorenz s hezoučkým kostelíčkem, dvěma věžemi maličko připomínající slavný klášter v nedalekém Mondsee.
 


St. Lorenz

Na jižním konci jezera by bylo možno odbočit na Wolfgangsee, já jedu dál a chápu, proč to 2004 celé léto tímto směrem kvůli stavbě nešlo – silnice a vedle ní cyklostezka jdou víc než kilometr dvěma souběžnými osvětlenými tunely, je to impozantní.
 


Jižní konec jezera Mondsee

Po pár km přijíždím do Unterachu na Attersee a je čas k dalšímu rozhodnutí  –  východní břeh s některou z možností přes hory k řece Traun a Traunsee (vše popsáno v mém miniprůvodci 2012) nebo západní břeh a pak přes Seewalchen okolo hor. Už někde od Scharflingu na jižním konci Mondsee vím, že mám dost času a doufejme i sil, přesto volím nejkratší variantu, opouštím cyklostezky a jedu podél jezera po silnici B151. Jedním z důvodů je i že se mi naprosto nechce znovu do St. Georga, kde jsem se při prologu necítila vůbec dobře. Tak ujíždím kolem jezera a v obci Attersee, přesně 55 km na počítači se moje letošní kruhy uzavírají. Obrázek není ze silnice, ale z vody při projížďce lodí, už jsem prostě v oblasti, kde dělám i jednodenní výlety.
 


Obec Attersee na stejnojmenném jezeře

S úsměvem vzpomenu na poslední návrat z toulek z této strany, kdy jsem se v Attersee ocitla ne zcela dobrovolně o čtyři hodiny později a na počítači měla o 40 km víc a pak už si posledních 30 km jen nekonečně užívám. Bohužel se zvedá dost bouřlivý vítr se značnou severní složkou, který pramálo spolupracuje. Do vyjíždění kopečků se nijak nenutím, nehodlám toto úspěšné putování skončit s křečemi. Takže pocitem, který mne provází v úplně posledních kilometrech, je hlavně spokojenost, že jsem se nerozhodla k přejezdu do údolí řeky Traun. Tam by se určitě ten vítr srovnal do dokonalého protisměru.

 

Mapa 8. etapy:

 

 

 

 

 

Pár slov závěrem

Cca 550 km zaviněných zkrácenou úvodní etapou a poruchou u Tögingu. Nic moc, ale ať hodí kamenem, kdo dá dva měsíce po sedmdesátých narozeninách bez potíží a krizí o mnoho víc. Vlastně taky bez tréninku, větší horské výlety se odehrávaly na přelomu června a července a pak byly v letošním horkém létě dva měsíce značně jednotvárné: 5 km na kole, v průměru cca 1200 m plavání v Traunsee a 5 km na kole zpátky. Asi taky tyto skutečnosti byly příčinou potíží prvního dne a toho letos pomalejšího „rozjetí“. Protestující zažívání, které musím při těchto krasojízdách hlídat, se letos projevilo legračně. Ač normálně velmi masožravá, byla jsem téměř vegetariánkou. Mám ale za ta léta vylomenin všeho druhu nacvičeno, že požadavky těla slyším a pečlivě poslouchám. Chtělo letos hlavně cukr, tak ho dostávalo, z bílkovin nejraději sýry.

 


S kolem plná spokojenost, měla jsem ho zřejmě dát přezout těsně před odjezdem, ta šotolina a/nebo oblázky kilometry a kilometry při řekách jsou na treking pláště ve spojení se zavazadlem vzadu vražedné. Na druhé straně jsem byla moc spokojená s druhým stojanem s nastavitelnou výškou, který jsem si nechala přidat na zadní kolo k malému u středu užívanému v běžném ježdění, plně naložené kolo jsem bezpečně postavila kdekoli. Nejlíp je to vidět na obrázku se Salzburgu. A že starý pán v Tögingu při nasazování opraveného kola brblal, že by šlo kolo ještě líp seřídit, to pokládám za řemeslnický folklor existující ve všech zemích světa.

 

A ještě jedna moc příjemná duplicita – kromě zavazadla na kole vozím poslední léta na zádech poloprázdný ruksak, jehož hlavním obsahem je vodní vak. Láhev na kole se tak stává jen rezervou (užitečnou taky při plnění toho vaku, ne z každého kohoutku to jde), pití je pohodlnější a ještě zřetelně vypiju za den víc než dřív, což je asi taky dobře.


Hlavní zjištění – množství cyklostezek a kvalita jejich značení se v německy mluvících zemích rok od roku lepší a tč. se blíží k dokonalosti. Samozřejmě to není jen laskavost k cykloturistům, ale taky snaha je dostat ze silnic, v Německu je myslím jízda po silnici, pokud vedle ní existuje cyklostezka, přestupkem. Stejně ale k cyklotoulkám Bavorskem doporučuju celkovou mapu hlavních stezek, nějakou mapu lokální (k dostání v informacích), ale pro jistotu i nějakou opravdovou mapu či navigaci (s těmi ale nemám zkušenosti). Názvy cest a úpravy tabulek se občas mění způsobem, který je matoucí. Teprve při přípravě tohoto textu pro Cykloserver jsem pak potkala pomůcku zcela neocenitelnou jak pro přípravu jakéhokoli výletu, tak určitě ještě více na místě staženu v chytrém mobilu, totiž zdejší Cykloatlas on-line (poz. red: pro území mimo Česko a Slovensko přepněte mapovou vrstvu na turistickou)

 

Asi jediným mínusem je rostoucí cena ubytování i jídla v restauracích, o tom ostatně rakouské sdělovací prostředky mluví a píšou jako o hlavním zdroji rozumné míry inflace a v Německu to asi bude podobné.


Další novinka – v Německu má skoro každý hotel garáž na kola, používání hlavy v okamžiku, kdy tam člověk kolo umisťuje se doporučuje, ve Wasserburgu se do rána garáž zaplnila, naštěstí s vyndáním pod ostatní zarovnaného kola pomohl pán z recepce. Celkově ovšem spokojenost, jako vždy báječně vyčištěná hlava, rozhýbané tělo a spousta hezkých zážitků co se týče přírody i lidí. A bez diet či jakéhokoli omezování zůstalo na těch cyklostezkách šest kilo živé váhy, což taky vítám.

 

A teď napíšu něco moc zpupného – nashledanou příště! Čímž míním laskavé čtenáře i německé cyklostezky, chutí a plánů by bylo moc…

 

Celková mapa putování:

 

 

 

J. E. Klimpely

Diskusní fórum pro: "Se starým bláznem z Rakouska na Chiemsee, 5. část - závěr"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |