Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Nonstop Loudání 2015, 1. část

8.1.2016 12:17

Loudání českou krajinou je kultovní klasika pro všechny ortodoxní vyhledávače cyklistických dobrodružství a drsných výzev. Přičemž označení ortodoxní vyhledávač v tomto případě zní lépe než blázen.

Bookmark and Share

Loudání českou krajinou je cyklistický nonstop závod terénem bez jakéhokoliv zajištění. Účastníci si na trase musí vystačit sami bez jakékoliv cílené pomoci. Loudání oproti všem ostatním závodům podobného ražení v sobě skrývá jako bonus velké tajemno. Trasa vede každý rok jinudy a je do poslední chvíle tajná. Závodníci se ji dozvědí až hodinu před startem. Musí tak být připraveni úplně na všechno a při tom nevědí na co.

 

Jak se blíží termín startu, pořadatelé zveřejňují některé indicie o trase. První indicie se týkala místa startu a jako předloha posloužil slogan prastaré televizní reklamy na jar. „Zatímco v Horní Polomi používají na mytí nádobí běžný prostředek, v Dolní Polomi používají zdokonalý jar s 2x vyšší odmašťovací silou.“ Později se ukázalo, že místem startu je Velká Polom u Ostravy.

 

Jednou z indicií o trase bylo toto: „Nejvíce obydlené místo, kterým trasa povede, se nachází tam, kde se v minulosti obyvatelé do krve pohádali o páva.“ Ano, správně, trasa povede skrz Opavu. Další indicie zněla takto: „Každý účastník na trase potká příbuzného,“ což v praxi znamená, že se pojede přes Praděd. Pak pořadatelé zveřejnili lehce varovný text „Borci, zvažte to. Jen blázen by se hnal takovou dálku, když nemusí. A až zveřejníme celkové převýšení, nejedny trenky zhnědnou.“ Nakonec přišlo suché oznámení. „Trasa je dlouhá 725 kilometrů s celkovým převýšením 18.800 metrů.“


Loudání se letos pojede po osmé. V minulosti jsem startoval šestkrát a šestkrát dokončil, přičemž třikrát jako vítěz. Letošní, již tak těžkou trasu, jsem se rozhodl ještě ztížit a otestovat, případně posunout hranice svých možností. Pojal jsem ji jako velkolepý souboj mezi vůlí a únavou. Letošní Loudání zkusím ujet skutečně nonstop jízdou, tedy úplně beze spánku. Všichni moudří mě od tohoto záměru odrazovali a ti ostatní také. Jediný, kdo mě podpořil, byl kamarád Zdenda Suchan. Pronesl větu, ke které jsem se upjal. „Lidské tělo vydrží všechno.“ Další, kdo mi vlil optimismus do žil, byl můj odvěký kamarád Dědeček: „Neboj se nic. Prvních 500 kiláků dáš na sílu a zbytek dojedeš zkušenostmi.“ 

 

3. 6. 2015, středa – Den startu.

Vstávám v 8:00 hodin. Tenhle údaj je důležitý. Spal bych i déle, ale nervozita mě vyhání z postele. Na dálnici při automobilovém přesunu na start do Velké Polomi mám pocit, že mi napětím snad praskne hlava. V Polomi už to vře. Atmosféra přátelská. Všichni závodníci se zdraví jako staří známí, vždyť většina z nich se zná z předchozích ročníků. Nováčkové na poslední chvíli vstřebávají rady ostřílených Loudalů a já jsem nemile překvapen. Při přepravě kola na start se mi ulomil lockout, páčka na řídítkách, kterou se odemyká a zamyká přední vidle. Celou trasu budu muset absolvovat na zamknuté. To vůbec není dobré. Navenek se tvářím optimisticky. „Aspoň se nebudu zdržovat zamykáním a odemykáním. Díky tomu doletím do cíle rychleji.“


Seriózní vědci na základě seriózních výzkumů tvrdí, že muži jsou ochotnější podstupovat bláznivější věci mnohem častěji než ženy. I to je možná jeden z důvodů proč je na startu 60 mužů a jen jedna žena a to i přesto, že je všeobecně známo, že ženy vydrží mnohem více než my, lidé.

Hodina do startu. Napětí vrcholí. Rozdávají se mapy. Trasa je definitivně odtajněna. Na úvod dlouhý rovinatý úsek na zahřátí, pak přijdou Zlaté hory, olízneme Oderské vrchy, následovat bude Nízký Jeseník a Hrubý Jeseník s Pradědem, coby nejvyšším bodem závodu. Kdo dojede až na Praděd, bude přesně v polovině trasy. Ve druhé půlce čekají Rychlebské hory, Kralický Sněžník z české i polské strany, Orlické hory a Jestřebí hory. Vše vyvrcholí dojezdem do Černého Dolu v Krkonoších, kde je cíl. Na trase čeká kopců plný kýbl a možná i kýble dva.


Minuta do startu. Slunce už dávno spí. Krajině vládne noc. Rozsvěcujeme čelovky a štosujeme se u pomyslné startovní čáry. Velká Polom se ukládá k spánku. Všichni zdejší psi do ticha noci ňafou. Napětí vrcholí. Jsem nervózní. Čeká mě krok do absolutního neznáma. Co se mnou udělá několik dní beze spánku. Jak bude reagovat tělo? Jak bude reagovat hlava? Jak budu reagovat já? Dostaví se halucinace. Jaké budou? Jak se s nimi vyrovnám? Vydržím to? S blížícím se startem se hromadí spousta otázek, na které neznám odpovědi. Příští dny a hodiny mi chybějící odpovědi určitě poskytnou. Možná jsem magor, ale těším se ohromně. Spacák jsem pro jistotu nechal doma. Kdo nemá spacák, ten nespí! V minulosti už jsem v těžkém terénu dokázal na horském kole v kuse ujet 500 kilometrů. Teď mě čeká 725. Zvládnu to? Očekávání je dychtivé. Nemám ambice vyhrát. Můj cíl je vyšší, chci dát Loudání na jeden zátah.  


22:00 hodin. Konečně start. Vypustili hladové šelmy z klece. Všichni vyrážíme na trasu. Spát nejde nikdo. Obdivuhodný roj čelovek, blikaček a reflexních nášivek se dal do pohybu. Nezapomenutelná podívaná. Kola tlumeně bzučí na asfaltu a řetězy tiše předou. Loudání 2015 právě vypuklo.
 

Všechny moje plány a strategie jsou rázem v tahu. Nechal jsem se strhnout, buším do pedálů v čelní skupině celého pelotonu. Závod mě pohltil. Tempo je rychlé. Během chvíle se na čele vytvořila asi dvacetičlenná skupinka. Trasa je rovinatá, tempo zběsilé. Nestíhám měnit mapové listy natož se orientovat, kde v mapě vůbec jsme. Důvěřuji těm v čele a slepě je následuji. Kolem půlnoci už nás zbylo v čele jenom deset. Vypadá to, že jedeme týmovou časovku na 80 kilometrů. Tempo nepolevuje. Potřeboval bych se najíst, ale jídlo mám v batohu na zádech. Velká chyba. Vítr fouká proti nám. Raději nejím a držím se v závětří skupiny.

Martin Vít píchnul. „To je cyklista žilnatej, ten nás dožene,“ zahlásil kdosi a my jeli dál. Martin nás skutečně během několika kilometrů docvaknul. Má stehna jako antické sloupy a plíce jako kovářské měchy. Loňské Loudání vyhrál a letos je znovu považován za největšího favorita na vítězství. Už máme najeto přes sto kilometrů. Hromadná pauza na čůrání. Využívám příležitosti. Z batohu lovím jídlo. Stihnul jsem nahmátnout jen jablko a už letíme nocí dál. Nejedu svoje tempo, jedu tempo někoho jiného a to je špatně. Při tak dlouhém závodě jako je Loudání, může mít tenhle způsob jízdy pro organismus až devastující účinek. Pokusím se v naší skupince přečkat noc, protože víc čelovek víc vidí. Jakmile se rozední, zvolním. Rád bych se podíval až do cíle a tímhle tempem bych to nedal.

 

pokračování příště...

 

Další fotografie z Loudání 2015 »

 

Milan Silný

 

 

Diskusní fórum pro: "Nonstop Loudání 2015, 1. část"

Názor Autor Datum a čas
RE: Nonstop Loudání ... Répal 8. 1. 2016, 18:24
RE: Nonstop Loudání ... Blacky 8. 1. 2016, 14:14
RE: Nonstop Loudání ... Howgh Vlasák 8. 1. 2016, 12:58

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |