Aktuality

Pár kapek padlo jenom na ty, kteří čekali až do konce na vyhlašování tomboly a více na servisní tým, který celé nádherné nové zázemí během dvou hodin rozebral a odvezl. V nové sezóně vybojovali první celkové vítězství závodníci team Česká spořitelna Accolade, Pavel Boudný a Jitka Škarnitzlová. Závodu se poprvé od sundání sádry z ruky zúčastnil i olympionik Jaroslav Kulhavý (Specialized Racing).

Nový, 17. ročník seriálu Kolo pro život byl zahájen závodem Trans Brdy České spořitelny, který stejně jako loni startoval v zeleni na březích řeky Berounky v Dobřichovicích u Prahy. Opět můžeme říci, že to bylo zahájení ve velkém stylu. Na startu nejdelší a nejobtížnější trasy B se sešlo přes 600 natěšených bikerů, včetně nositelů nejzvučnějších jmen české cyklistiky (Jaroslav Kulhavý, Kristián Hynek, Pavel Boudný a další) a celkově se akce zúčastnilo téměř 2000 závodníků, z toho 600 nejmenších bikerů v rámci dětského seriálu ČT :D Junior Trophy. Každý si určitě chtěl otestovat svou kondici, ať už po zimním spánku nebo po tvrdé zimní přípravě. Těch, kteří toho na začátku sezony neměli tolik natrénováno a najeto, byla ale určitě většina, a tak si fyzicky i technicky náročný závod užili opravdu intenzivně. Protože brdské lesy s kopečky a technickými kořenovými pasážemi nedají nikomu nic zadarmo!

Ve chvíli, kdy spíkr Michal Berka ohlásil posledních několik sekund do startu, bylo na každém druhém vidět lehkého starťáka, někteří naopak nejevili do poslední chvíle žádné známky nervozity a v klidu si povídali s vedle stojícími soupeři až do povelu „Start!". Se startovním výstřelem se celý obrovský barevný balík natěšených cyklistů valil za doprovodným rudým vozem vstříc novým zážitkům. Profil závodu by mohl napovídat, že prvních několik kilometrů pořadatelé připravili pro radost, aby se cyklisté jen tak oťukali s úvodními závodními kilometry, ale opak byl pravdou. Už průjezd Dobřichovicemi byl sice opatrný, ale zato v pěkně ostrém tempu, které se metr po metru stupňovalo. Není také divu, každý si chtěl vybudovat výhodnější pozici do stoupání a technických pasáží, kterých bylo na trase požehnaně. Tepová frekvence byla po průjezdu hostitelského městečka na té správné závodní hodnotě.

Celá trasa by se hodně zjednodušeně dala rozdělit na dvě části - náročnou a ještě náročnější. První polovina závodu byla tou "pouze" náročnou. Už na ní ale mohli „Béčkaři" okusit všechny libůstky, kterými jsou Brdy tak proslavené (čti náročné) a přesto tak krásné. Rychlý úsek krátce po startu záhy vystřídalo první stoupání, které bylo jen tak pro prvotní zahřátí. Ten opravdový kopec v pravém slova smyslu přišel zanedlouho.

„Ono to nebude zas tak hrozné, jak se to na první pohled zdá...," přesně takhle by se daly charakterizovat myšlenky závodníků. Ve chvíli, kdy už první odpadlíci slézají z kola a vydávají se po svých, je slyšet: „Zleva, jedu zleva, uhni!“ nebo „Na stranu jedu, jedu!"  Většinou ale i těmto borcům brzy došlo a nezbylo jim nic jiného, než seskočit z kola a kopec vyběhnout, vyjít nebo vyfunět v nepříliš lichotivé cyklistické pozici - vedle kola. Nejednomu závodníkovi zvedl tenhle krpál tep na hodnotu blížící se maximu. Následně až do první občerstvovačky to byla převážně krásná, nikoliv však pohodová rovinka, která k odpočinku nebo občerstvení moc příležitostí nedala. 90% úseku se totiž jelo po lesních cestách plných ostrých kamenů nebo vystouplých kořenů. Možnost defektu tady byla opravdu velká, především také proto, že rychlost závodníků byla poměrně vysoká.
 
Po první občerstvovací stanici přišla ta těžší část závodu, která čím dál tím intenzivněji brala síly z nohou. Ve druhé polovině závodu bylo dobré myslet také na taktiku. Přejezdy po zpevněných cestách byly sice fajnovou změnou, ale aby to nebylo tak snadné, jelo se převážně na větrných místech. Jízda v háku ve skupince tak byla správnou volbou, což nabízelo jednu z mála možností, jak doplnit tolik potřebnou energii, která bude později nedostatkovým zbožím. Dlouhé a strmé výjezdy, a že jich nebylo málo, byly totiž přichystány až do posledních kilometrů závodu.

S odstupem času určitě účastníky napadla otázka, jestli bylo těžší zdolávat kopce nahoru nebo sjíždět dolů. Technická náročnost i prudká klesání prověřila vytříbenou techniku, schopnost ovládat kolo i fyzický fond závodníků v často nečekaně náročných pasážích. Nespornou výhodu měl ten, kdo sedlal celoodpružené kolo. Těm ostatním šťastlivcům kořenový a kamenitý podklad naklepal snad každý sval a každou kost v těle. Poslední sjezd do Dobřichovic, který byl rychlý, jezdivý a zároveň dostatečně technický, už byl vlastně za odměnu. Jako by se zdálo, že sem vlastně ani tato pasáž nepatří. Vždyť na ní nebyl jediný kámen ani kořen!

„Nebylo to delší?" ptali se v cíli někteří s pohledem na svůj čas na cílové tabuli a celí šťastní si po zasloužené vodě bezprostředně v cíli sdělovali první pocity z prvního závodu. Námahu vystřídala radost ze sportovního výkonu. To už se každý ohlížel, kde ve velikánském areálu najde spolehlivé zelené DEPO Kooperativy, aby si umyl svoje kolo i zaprášené tělo, uložil svého oře do Bezpečné zóny a vydal se do jídelny Modré zóny České spořitelny na zasloužené borůvkové knedlíky, guláš, boloňskou... a hlavně si v klidu popovídal se svými kamarády a rodinou třeba u piva nebo pravé italské kávičky.

Už teď se můžete těšit na další závod, tentokrát moravský otevírák se chystá hned příští sobotu v Hustopečích (Hustopeče AGROTEC Tour ŠKODA AUTO, 30. 4.), s nabitým doprovodným programem a diváckou kulisou minimálně tak bohatou, jako byla v Brdech.
 

Martina K. Ptáková