Šelamaraton dosáhl znovu na prestižní úroveň a po čtyřech letech se jede jako mistrovství ČR v MTB maratonu. Konkurence je opravdu veliká. V mé kategorii 40-49 je přihlášeno 192 bajkerů. Jinak na každou z tratí (97km a 49km) se přihlásilo asi po 600 bajkerech.
Než se pustím do vlastních zážitků, dovolím si citaci z propozic. Je zde naprosto výstižně popsána charakteristika trasy:
„Po čtyřech letech hostíme závod Mistrovství České republiky v MTB maratonu! Přidali jsme nový singletrail kolem potoku Šišemka, přiblížili se magické stovce kilometrů a vymáčkli jsme z terénu 100 výškových metrů navíc. Jarní MTB maratonská klasika AUTHOR ŠELA MARATHON opět potvrdí, že těžká trasa nemusí mít extrémní délku ani převýšení. První polovina tratě je maratonské cross country, které okoření těžký výjezd na Helfštýn, spousta technických pěšinek s šířkou na jedno kolo, první půlka je zkrátka těžká a nejede.
Druhá polovina trasy v Oderských vrších vede okrajem Vojenského újezdu Libavá a je technicky méně náročná. Jezdivé táhlé výjezdy nabídnou z otevřených luk u Uhřínova výhledy do Beskyd, Hostýnských vrchů a Bílých Karpat. Rychlý přejezd Moravské brány přes Lipník nad Bečvou vás přiblíží k závěrečnému dobytí Helfštýna v sedle kola: na posledních 2 km nastoupáte 150 výškových metrů, kde jinde najdete cíl na kopci?“
Sám bych to totiž nenapsal lépe. Má příprava na letošní sezónu nebyla totiž nejlepší. Vlastně nejhorší co si pamatuji a tak jsem pár věcí z trasy i zapomněl. Ale pěkně popořádku.
Start
Balík mě táhne pryč z Lipníku, 3 km povinného asfaltu, aby se peloton natáhl a záhy první kopec, aby se zrno oddělilo od plev. Zrno rozhodně nejsem. Až po 10-tý km je možnost vylepšit si pozici před krásnými singly než „jelita“ vytvoří špunt. Za celou trasu mě špunt ale potkal jen jedinkrát a to právě hned na první singlu, pak se jelo již jen nádherně. Před hradem je prémie pivovaru Zubr na karton piv pro šikovné bajkery, kteří vyjedou technický výjezd. Já jsem se to teda dozvěděl v cíli, což mě potěšilo, jen došly kupony na piva. Letos se podařilo asi dvakrát překonat představy pořadatele, kolik lidí to může zvládnout. Prý to dodatečně pošlou, tak jsem zvědavý.
Zejména jsem se nostalgicky těšil na průjezd hradem a ten nezklamal. Od hradu až po 45. kilometr přichází lahůdkový bajkerský úsek. Lesní pohodové úseky se střídají s úžasnými singly a trať ubíhá naprosto sama. Každou zatáčku si užívám. Na závodě jsem měl aspoň jeden primát, stavím první na první občerstvovačce. Volím strategii nic neuspěchat. Koláčky jsou mimořádně vypečené. Najezený se vrhám do dalších singlů. Nejraději mám ty za Maleníkem a úsek Zbrašov – Rybáře, vše přesně tak jak popisuje pořadatel. Zde je půlka závodu. Zatím vše příjemně ubíhá a občerstvovačka přichází akorát včas.
Druhá polovina závodu začíná nezáživnou dřinou. Nejprve přejezd Moravské brány v souboji s větrem. Zpestřením je průjezd Slavíčským železničním tunelem, který si nechal z rozmaru vystavět rakouský císař pán, protože na trati nebyl ani jeden tunel. Postupně se začínám trápit a vše podtrhuje výjezd na Uhřínov. Zvolním tempo a nechám se předjíždět. Parafrázuji sám k sobě film Okresní přebor: „Jseš dřevák, a proto bys měl jezdit okres….“. Navíc dřevák rozhodně jsem, ani jsem si pořádně nepřipravil kolo. Jedu první delší výlet letos v terénu a po zimě jsem si nestihnul dofouknout tlumič na celopéru, takže se houpu jako na moři.
Vše spraví občerstvovačka na Uhřínově. Dám vše, co se do mě vleze, zaliju to pivkem a vše vidím zase bleděmodře. Těším se hlavně na sjezd nad Drahotušemi a sjezd do pekla. Všude čerstvá zelená barva nového listí, úžasné výhledy do údolí, případně letecké pohledy na D1 v úseku do Ostravy. Závěr je krásně zakroucený do technického sjezdu. Cesta na Slavkov přes Peklo mě dokonce baví, i když v Pekle nejedu žádnou kaši a jedu raději pomalejší tempo. Na Slavkově další pivko a věřím, že to nějak dojedu. Sjezd si po pivku náramně užívám. V euforii jsem ještě zapomněl na krátký výjezd nad Bohuslávkama. Nějak jsem ho přežil, ale už to bylo o křeče a trošičku kaše. Na přejezdu Moravské brány se naštěstí posbíráme tři a točíme se proti větru. V závěru již odpadávám a výjezd kroutím spíš silou vůle. To už kaše rozhodně je. Přesto po 5 a čtvrt hodinách jsem v cíli. Žádná hitparáda, ale dojel jsem!!!
Po organizační stránce nemám Šele moc co vytknout. Na sedmnáctém ročníku je vychytána většina much. Trasy jsou vymazlené, velký počet cyklistů rozdělen na dvě trasy a starty ve vlnách, servis úžasný. Vše podtrhuje hvězdná účast včetně Jaroslava Kulhavého a boj o mistrovské tituly. Mistry se stali Pavel Boudný a Terka Němcová (Huříková). O souboji na čele pelotonu se můžete dočíst na www.selasport.cz
Tonda Liebel
