Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Podruhé ve stínu Ralska

20.5.2016 14:08

V sobotu 14. května jsem se letos už podruhé vypravil do kraje ležícího na úpatí Ralska. Téměř přesně před měsícem startoval v Osečné Enervit 50 Podralsko a tento víkend se na opačné straně hory v Mimoni jel závod Tour de Ralsko.

Bookmark and Share

Akce s neméně dlouhou tradicí, ale přece jen ne tak známá. A stejně jako se první ze jmenovaných maratonů v této sezóně stal součástí většího seriálu (Galaxy série), hledali i pořadatelé místní „Tour“ záštitu silnějšího partnera. Zvolili k tomuto účelu spolupráci s regionálněji zaměřeným podnikem nazvaným Haven MTB series – zahrnuje mimo jiné novoborský Bohemie MTB maraton či Weber Jičínskou 50.


Možná i kvůli tomu se na 12. ročník závodu sjelo na 200 závodníků, což je podle pořadatelů nevídaný počet. Paradoxně však mohlo pomoct i konání konkurenční akce v nedaleké Mladé Boleslavi, která v ten samý den hostila další zastávku Kola pro život. Ačkoliv může toto tvrzení působit poněkud nelogicky, vysvětlení je jednoduché. Nejednou jsem totiž v zázemí vyslechl názor závodníků, že daleko radši vyrazili na komorněji laděnou akci než na výrazně komerčněji pojatý podnik s účastí přesahující tisíc pět set startujících. Ať už byl důvod jakýkoliv, pro Tour de Ralsko to bylo jedině dobře.


Jelikož mě baví objevovat nové závody, upřednostnil jsem i já Mimoň před Mladou Boleslaví. Při registraci v areálu bývalých kasáren nedaleko kostela jsem však zjistil, že trať pro mě nebude jedinou novinkou dne. Kromě čísla mi přidělili samostatnou samolepku s čipem, který si každý závodník sám musel nalepit na levou stranu helmy. Už jsem zažil dříve obvyklé připevnění na vidlici, na botu, či dnes běžné umístění na startovním čísle, ale tato varianta mi opět rozšířila obzory.


Po hromadném přejezdu účastníků ze zázemí na náměstí, mě trochu zarazilo, že nafukovací oblouk, pod nímž mělo začít řazení, stojí téměř těsně před betonovým květináčem uzavírajícím vjezd na most přes Ploučnici. Evokovalo to ve mně pocit startu proti zdi, což způsobilo menší obavu z hromadného pádu po přibližně dvaceti metrech závodu. Naštěstí k tomu nedošlo a všichni překážku ve zdraví objeli. Kupodivu nedošlo ani k žádné větší komplikaci, jak by se dalo čekat.


Za předjezdcem na elektrokole se peloton vymotal po asfaltových chodnících ven z Mimoně do aleje směřující k Vranovu, obci ležící na úpatí Ralska. Hned v této úvodní pasáži ale vyšlo najevo, že tentokrát to s výsledkem nebude žádný zázrak. Úsek po neustále mírně stoupající cestě mi tentokrát vůbec nesedl, takže ve jmenované vesnici bylo čelo balíku nenávratně pryč a já měl nohy „kyselé“ tak, že jsem je skoro nemohl roztočit. Trvalo ještě dlouho, než se mi znovu podařilo trochu nahodit tempo, ale bolelo to až do cíle.


Trasa pokračovala lesy, jimž vévodí majestátní Ralsko až k Hvězdovu, kde se setkala s tratí zmiňovaného závodu Enervit 50 Podralsko. Místní rybníky však míjela po protilehlém břehu, takže nás poprvé zavedla do míst, jež jsou specialitou kraje mezi Bezdězem a Mimoní – cesty vedoucí hlubokým jemným pískem, až to v člověku vyvolává dojem, že se ocitl někde poblíž Baltu. Kdo si vyzkoušel, jak se po takovém povrchu jede na kole, si dokáže představit, že nejednou bylo potřeba hledat sjízdnou pěšinu s pevnějším podkladem na okraji písečné pasti. Sjet z ní znamenalo okamžitě zapadnout a ztratit místo ve skupině, což stálo zbytečně velké úsilí při jejím dojíždění. A mě navíc každá taková chyba jen ztěžovala rozhýbávání počátečního útlumu.


Přibližně okolo dvacátého kilometru začalo stoupání na nejvyšší místo trasy poblíž vrcholu Velké Bukové. Chvíli před tím se mi konečně podařilo trochu zmobilizovat organizmus a přiblížit tak dosavadní výkon očekávaným parametrům. Jen díky tomu jsem i přes protivný vítr dojel postupně několik závodníků, čímž se vlastně vytvořila skupinka, která vydržela pohromadě až do cíle.


V lesích mezi Velkou Bukovou a Brennou pokračovaly úseky vedoucí popsaným hlubokým pískem. Zároveň zde došlo k protnutí našeho cyklomaratonu se závodem Mácháč trail run. Věřím, že to běžce příliš nepotěšilo, ale je na místě vyjádřit jim poděkování. Přestože závodili stejně jako my, a na trasách v rozmezí 10 až 60 kilometrů to měli přinejmenším stejně náročné, uhýbali bez jakýchkoliv problémů skupinkám projíždějících cyklistů k okraji lesa.


K poslední části závodu, kdy se trasa konečně začala stáčet po větru zpět k Mimoni, mám však dvě kritické připomínky. První z nich směřuje k záležitosti, kterou lze označit za docela nebezpečné opomenutí pořadatele. Kousek před Brennou jsme najížděli z lesní cesty na asfaltovou silničku, ale na křižovatce chyběl pořadatel, který by zamezil případnému střetu s autem. Je pravda, že se jednalo o komunikaci „místního významu“ vedoucí jen do malé vesničky Veselí, ale i tak to mohlo být vskutku kritické místo závodu.


Druhá komplikace nastala o několik kilometrů dál, po odbočení ze silnice na louku poblíž Brennského mlýna. Zanedlouho totiž u malého rybníčku zmizelo značení a jen s ohledem na existenci tak výrazného orientačního bodu jako je Ralsko, jsme určili alespoň přibližný směr kudy pokračovat. Vzápětí nás znejistila skupinka protijedoucích závodníků, kteří mezi tím podlehli panice, že zabloudili. Ti se poté přidali k nám, i když asi příliš nedůvěřovali našemu rozhodnutí udržovat stanovený směr. Po chvíli situaci zamotali ještě další jezdci, přijíždějící z ničeho nic zprava, inu z maratonu se na chvíli stalo solidní MTBO. Zakrátko se naštěstí objevilo značení, jež potvrdilo správnost předchozího správného směru.


V tomto případě byli na vině lidé, kterým nejspíš přišlo nesmírně zábavné ztrhat značení a zkazit závod. Pořadatel pak může jen těžko ohlídat všechna místa na trati po celou dobu závodu. Podle pozdějších informací k podobnému problému došlo také někde poblíž Břehyňského rybníku. To je pravděpodobně kritická oblast, protože v těchto místech se možná těm samým individuím minulý rok podařilo rozprášit Doxy MTB maraton. Co s tím však dělat, fyzické tresty jsou bohužel zakázané!


Ale zpět na trať. Do cíle, k němuž chybělo už jen několik málo kilometrů, jsme směřovali pohromadě se zbloudilými závodníky. V závěrečném mírném stoupání se mi už ale nedařilo držet tempo tak, abych zůstal na špici, takže cílovou pásku jsem nakonec zdolal jako předposlední z naší skupinky.

 

Závěrečný gulášek a nealko pivo trochu rozehnalo moje neveselé pocity, protože průběh letos absolvovaných maratonů naznačoval  narůstající formu a já na Tour de Ralsko očekával daleko lepší výsledek než celkově 42. místo. I přes popsané komplikace se ale jedná o závod, který má rozhodně ambice zařadit se mezi větší a hojně navštěvované akce, což lze pořadatelům jen přát. Zároveň je potřeba doufat, že pochybné existence, které se dobře baví kažením úsilí někoho jiného, příští rok raději zůstanou sedět doma.
 

Ondra Hladík

foto: autor a Bike Team Kralupy

Diskusní fórum pro: "Podruhé ve stínu Ralska"

Názor Autor Datum a čas
RE: Podruhé ve stínu... 20. 5. 2016, 21:05
RE: Podruhé ve stínu Ralska
Krasný článek. Za celý organizační tým mohu slíbit, že příští rok dané úseky pohlídáme organizátory, aby vše bylo v pořádku a nemuselo se bloudit.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |