Dopoledne tu závodní den zahajovaly závody jednotlivých kategorií dětského seriálu ČT Déčko Junior Trophy. Na zbrusu novou trať využívající segment původní bikrosové trati vydolované z džungle přírody si přijelo zazávodit více než 300 malých závodníků a závodnic a spousta z nich se odpoledne vydala se svými rodiči na trasu nezávodní Fitness jízdy do přírody v okolí Chrudimi. Dalo by se namítnout, že závodu by slušel spíše termín indiánského léta, ale toto období se vlivem klimatických změn stalo velmi nestálým. Termínový azyl v podobě druhé poloviny kalendářního léta je tak sázka na jistotu, a ta naštěstí i tuto sobotu skvěle vyšla. Zpočátku se sice nad městem snášel šedivý opar, ze kterého spadlo několik kapek, ale na start už závodníky doprovázelo slunce.
Konkurence se do Chrudimi sjela velice kvalitní, až mnozí závodníci překvapeně zírali, jaké vysoké cifry si to odnášejí od prezentace v modrém dostavníku na svých startovních číslech. Nahrávalo tomu i místo konání jubilejního podniku, ležící tentokrát spravedlivě téměr uprostřed republiky, takže vzdálenost nepředstavovala větší problém ani pro ty, kterým většinu jejich úspor zkrmí jejich karbonoví oři a pro ty plechové sotva zbývá na směs benzínu s olejem M2T. Podařilo se vyhnout i zásadním termínovým kolizím s jinými závody, a tak se omluvila pouze hrstka bikerů, kteří dali přednost závodům kdesi v Brazílii.
Lákadlem byly ale především samotné tratě zasazené do překrásného prostředí Železných hor. Zdejší specialitou je v rámci seriálu KPŽ lehce prodloužená trasa B, která měří 68 km, tedy zhruba o 15 km více, než je zvykem u ostatních závodů. Takový nárůst se může zdát jako nepodstatný, ale vzhledem k tomu, že bez ohledu na delší trať se tradičně jel od začátku do konce “šrot”, i ostříleným borcům zvyklým na tradiční padesátku se stávalo, že jim ke konci "došlo”, případně je potkaly nepříjemné křeče. Někteří proto raději rovnou dali přednost 40km trase C, jiní to naopak vzali jako výzvu a zařadili se do startovních koridorů nejdelší trasy.
Kolem 11. hodiny se místo startu na Resselově náměstí začalo zaplňovat stovkami nedočkavých cyklistů, jejich doprovodů, fanoušků i zvědavých domorodců. Ti v prvních koridorech vzali zavděk stínem, který vrhal majestátní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jelikož sluneční paprsky nabíraly na intenzitě a začalo se znatelně oteplovat. Už seřazenému hadu závodníků podával náčelník (Karel Jeníček) poslední důležité informace ohledně závodu, především o barvě značení trati v barvě bizoní žluči, množství a poloze občerstvovacích stanic a o zásadách správného odpadového hospodářství. Důkaz vychytané organizace se také projevil dokonalou synchronizací závodu s provozem na železnici. Trasa totiž hned v úvodu křižovala přejezd, kde měl zrovna projíždět vlak, a roztrháním pelotonu hned v úvodu by jistě závod utrpěl na napínavosti a místo sportovních kronik by plnil spíše ty černé. Start byl proto posunut o 5 minut, které zajistily bezkolizní průběh. Závodníci v přední části koridoru tak mohli zatím obdivovat nové kolo pozdější vítězky Jitky Škarnitzlové z olympijské edice, které mění barvu podle okolní teploty.
V 11:35 konečně zazněl očekávaný startovní výstřel z rukou motocyklového závodníka a několikanásobného účastníka Dakaru, Davida Pabišky a davy bikerů se daly do pohybu. Jen kousek po startu čekal bikery bonbónek v podobě dlouhých schodů, které navzdory předpokladům znalců místního průmyslu nebyly jezdící, ale klasické kamenné.Za řinčení součástek, skřípění brzd a koulení bidonů vypadnuvších z košíků se závodníci spouštěli střemhlav dolů obrovskou rychlostí, která s rostoucími startovními čísly polevovala. Mnozí dali přednost bezpečnější chůzi, pro kterou byl vyhrazen zvláštní koridor, aby se zamezilo kolizím s těmi, kteří si na jízdu troufli. Sjezd Širokých schodů si vychutnali i závodníci trasy C startující z náměstí o hodinu později, naopak nezávodní Fitness jízda na 20 kilometrů startovala rozumně až pod schody.
Po sjezdu už následovala dlouhá asfaltová pasáž kolem letiště, rychlejší pasáže po širokých cestách se pravidelně střídaly s bolestivými kopci, ale také hravějšími úseky lesních singltreků a nechyběly ani technické kořenité úseky jako například singl za první občerstvovací stanicí kolem přehrady Křižanovice. Tratě byly víceméně suché, jediné osvěžení, a to spíše vítané, přišlo na řadu za polovinou závodu v podobě dlouhého, ale ne přehnaně hlubokého brodu přes řeku Chrudimku. Poté již trasa směřovala zpátky do cíle. Zatímco sem byla trať náročnější a kopcovitá, zbývajících cca 30 kilometrů už bylo mnohem svižnějších. Znaveným závodníkům pomáhal také vítr, který vál směrem k cíli. Kdo se na trase B cítil osamělý, určitě mu také přišla vhod společnost, případně motivace, v podobě závodníků z trasy C napojující se už zhruba 20 kilometrů před cílem. Naštěstí cesty zde byly většinou dostatečně široké, takže se dařilo vyhnout vzájemným kolizím. Poslední vzpruha přišla na závěrečné ze tří bohatě zásobených občerstvovacích stanic s perfektní obsluhou, takže i ti, co měli naspěch, si nějaké to občerstvení dopřáli. To už se blížil dojezd do cíle, kde ještě těsně před areálem číhala nástraha v podobě několika namlíkovaných serpentin. Těsně za nimi už cílová rovinka ukončila - podle aktuální formy - radost či trápení každého závodníka. Ať tak či onak, zážitky byly hluboké a všichni nakonec budou na Manitoua vzpomínat v dobrém.
Chrudim znovu viděla double vítězství týmu Česká spořitelny Accolade. Mužům kraloval Pavel Boudný, ženám vévodila Jitka Škarnitzlová. Pavel Boudný (Česká spořitelna Accolade) pokračuje ve spanilé jízdě v seriálu Kolo pro život. V Chrudimi, při jubilejním 20. ročníku Manitou Železné hory České spořitelny, si na své konto připsal 4. vítězství v řadě a 7. letošní celkové… „Budu se asi opakovat, ale i tohle vítězství mě hodně bolelo. Trať byla o dost delší než v předešlých závodech a s řadou těžkých úseků. Nejdříve nás po startu jelo vepředu hodně, ale pak se postupně vyselektovala čtveřice, ve které jsem byl já, kolegové Matouš Ulman a Matěj Průdek a doplňoval nás Ráfek (Marek Rauchfuss). Matěj měl pak před Bojanovem defekt a musel měnit kolo. Zůstali jsme ve třech. Asi čtyři kilometry před cílem jsem v rovinatém úseku zvýšil tempo. Ohlídl jsem se a kluci za mnou měli ztrátu. Tak jsem na nic nečekal a jel naplno až do cíle.“
Zajímavý byl souboj o druhé místo mezi Matoušem Ulmanem a Markem Rauchfussem (Kellys Bike Ranch). Marek se se necelý kilometr před cílem snažil vystupňovat tempo a Matoušovi nastoupil. Matouš se nenechal a Marka předjel. V technické pasáži před sjezdem do areálu zázemí závodu byl do zatáčky ale moc dlouhý na brzdy. Mohutný smyk, ve stylu ploché dráhy, na trávě ustál, ale zapletl se přitom do „mlíka“, které se mu zamotalo do brzdy a kazety zadního kola. A bylo vymalováno. Stříbro bral Rauchfuss, bronz zbyl na Ulmana.
V kategorii žen se skvěle daří další člence formace Česká spořitelna Accolade Jitce Škarnitzlové. Dnešek nebyl výjimkou. Jíťa se na start postavila se zbrusu novým kolem Specialized v edici LOH Rio, které má třeba Jarda Kulhavý. A nový, oranžovo-žlutý oř měnící barvu podle venkovní teploty, letěl jako splašený. Jitka si ho pochvalovala, stejně jako chrudimskou trať. „Tenhle Spešl měl být v Riu… Škoda, třeba se mi povede kvalifikovat na příští olympiádu do Tokia. Ale teď jsem poprvé v Chrudimi a musím říci, že zdejší trať mě moc pozitivně překvapila, byla hezká, jezdivá, biková. Ráno před závodem, jsem měla trochu obavy z délky skoro sedmdesáti kilometrů, ale kupodivu to šlo dobře. Po startu jsem se musela prokousávat na špici mezi ženami, kde jela Tereza Huříková (Němcová). Naštěstí to netrvalo dlouho, Terezu jsem předjela, a pak už jela sama, s občasným blouděním, až do cíle…“ Na druhém místě skončila Tereza Němcová (Superior MTB) a třetí Jana Pichlíková (Erste Premier Petr Čech).
V areálu na každého čekal tradičně kvalitní a bohatý servis v podobě občerstvení v Modré zóně České spořitelny, Depa Kooperativy pro očistu kol, závodníků i jejich oblečení a také spousta stánků se sportovním oblečením nebo doplňky. Komu nestačil adrenalin v závodě, mohl vyzkoušet ještě rallye simulátor na stánku ŠKODA.
Dvacáté narozeniny se vydařily na výbornou a Manitou sám sobě nastavil pro příští ročníky vysokou laťku.
Martina Krčmářová Ptáková
