Pořadatelé dlouhodobě experimentují s trasami. Letos nabídli tři hlavní: klasik 42km/1250 m, hard 73 km/2400 m a Nivea King 101 km/3400m. A dvě rodinné, při čemž 17 km je i MSR jednokolek. Z našeho týmu Valašští bajkeři MRX se staví Saša a Metúd na Klasika a já volím Kinga. Ať si to v tom horku užiji. Meterologové předpovídají krásný den a teploty přes 30.
Při pohledu do historie mě trošku znervózní časy vítězů. Pravidelným vítězem bývá Karel Hartel, ale i ten tráví na trati 5,5 až 6,5 hodiny. Výškový profil vypadá jak kardiogram před infarktem a trať vůbec neznám. Je se na co těšit. Mám tři cíle. Aby mě Karel nepředjel před Baske, kde je druhý z okruhů Kinga, abych dojel do sedmi hodin a v TOP TEN.
Dlouhá trať startuje v osm a atmosféra nabízí komorní prostředí. Nová Dubnica dospává páteční večer a na start Kinga se staví sotva tři desítky bikerů, z toho dvě odvážné bikerky. Možná poprvé v životě startuji z první lajny. Začátek vypadá jako projížďka s Karlem Hartlem. Vyrážíme ospalou Novou Dubnicou ihned do lesů. Počasí naprosto idylické. Obloha jasná a po ránu ještě příjemných 20 stupňů. V prvním kopci Karel mizí. Jelikož mi chybí trénink, nikoho se nedržím a volím vlastní tempo. Jedu devátou pozici a ta mi zůstane až do cíle.
Prvních 15 km volně stoupáme asi do 700 metrů. Mám klid užít si přírodu Strážovských vrchů. První sjezdy mě příjemně překvapí. Singly a znovu singly. Vše krásně hravé, jetelné. Nevzpomínám si, kdy jsem naposled jel tak úžasnou trať s absencí asfaltu. Většina trasy vede ve stínu listnantých lesů. Občas se naskytnou úžasné výhledy na Homolku, Vápeč a samozřejmě Baske, vrchol závodu v nadmořské výšce 955 metrů. V průsecích lesů pak lze dohlédnout i na Bílé Karpaty a Vršatec. Po 20 km v Petrove Lehotě čeká první občerstvovačka. Jídlo se teprve chystá, rozhodně najdu vše potřebné. Předsevzal jsem si, že si raději na každé občerstvovačce pořádně orazím. Za hodinku zde budu znovu. King má oproti Hardu na trati dva 15km okruhy navíc. Trasa je pro mě nová a tak jsem tyto úseky ocenil asi nejvíc. Sjezdy v druhém okruhu jsem mohl pustit naplno a řádně si je vychutnat. Co do rychlosti průjezdu jsem snad ale v druhém kole i pomalejší, jelikož asi ve třech místech jsem to přepálil a skončil lehce mimo trať.
Při druhé návštěvě Petrovy Lehoty začínám se ohlížet, kdy mě dojedou první borci z Hardu, ale to se přihodí až před Slatinkou nad Bebravou, další občerstvovačkou. Ze Slatinky začíná stoupání na Baske. 10 km/700 metrů bez oddechu. Začátek vede nově kamenným úvozem a spousta bikerů má s výjezdem po vápencových kamenech problém a tlačí. Já si odemknu celopéro a nějak to jde. Poprvé ale začínám pociťovat trošku únavu. Postupně mě předjíždí Harďáci. King samozřejmě jede tento úsek 2x a máme v nohách již o 15 km víc. Poprvé stoupáme do výšky 860 metrů pod Baske a vracíme se sjezdem v úvozu zpět, abychom si zopakovali pěkný úsek do Slatinky. Zde se potkáváme opět bikery z Hardu z druhé poloviny startovního pole. Tentokrát ale již předjíždím já.
Druhý výjezd ze Slatinky se mi paradoxně jede naprosto na pohodu. Vyprávíme si s Lacem z Banskej a stoupání téměř nevnímám. Jen horko je třeba něčím spláchnout a pod Baske si naberu nějaký divný ionťák. Během chvíle je po pohodě a mám žaludek téměř na ruby. Na Baske váhám, zda-li hodit prst do krku. Následný sjezd jsem stále nějaký rozbitý. V kamenitém příkrém sjezdu se rozbiju nejen obrazně a úplně na konci zalomím řídítka. Na štěstí se jen poskládám a vše v podstatě bez následků. Když se sbírám z bahna, stihnu se i usmát nad spojením názvu nejdrsnější trasy s lehce zřenštilým sponzorem. Tohle měly sponzorovat spíše železárny nebo meliorace. Ale nic proti krémům. Přes nevolnosti žaludku musím ocenit následný hřebenový úsek plný krásných výhledů.
Po třetí občerstvovačku v Dolní Porubě se houpeme po hřebeni a sil postupně ubývá. Poznávám absenci letošního závodění. Z poslední občerstvovačky chybí do cíle 18 km. Poslední pořádné stoupání přichází na louce pod Slopským vrchem. Sluníčko se vysmívá, ale psychika se drží. Jsou to poslední kopečky a do cíle se nějak došourám. Potrápí mě již jen jedna stojka a pak se po rozbitých asfaltkách dojíždí do Nové Dubnice. 6:44, 9. celkově, 4. kategorie. Cíle splněny. Pivko a dobrý pocit po závodě. Mám radost i ze Saši a Metúda. Sbírají závodní zkušenosti a docela rychle se zlepšují. Metúd bohužel skoro půlhodiny bloudil, ale závod dojel 170. z třistačlenného pole. Navíc ve 13 letech byl druhý nejmladší.
Novodubnický maraton musím jen chválit. Úžasné trasy vymykající se českému trendu. Poctivé MTB uprostřed nádherné přírody. Bavily mě i výjezdy, sjezdy do střední obtížnosti byly krásně hravé a celou trasu jsem si užil. Z mého pohledu se zdálo i velmi kvalitní značení trati, občerstvovačky a zázemí. Nechápu jen, proč se na tak krásnou trať postaví pouze tři desítky odvážných. Při oblibě podobně obtížných a zajištěných tratí jako např. Drásal si zaslouží King mezi bikery větší pozornost. Startovné v předprodeji jde platit i v českých korunách (myslím 300), na druhou stranu příplatek v den startu mi přišel docela vysoký. Za 13letého Metúda jsme platili 26 éček. Ale na rozdíl od mnoha českých závodů, kdy již obdržíte jen tašku s reklamními letáky, byla startovní taška s dárky od sponzorů.
Tonda Liebel
