I když už jsme se přehoupli do září, počasí bylo stále letní. Teploty kolem 25 stupnů Celsia přály krásnému průběhu závodu. Pořadatelé, jak již bývá zvyken na závodech seriálu KPŽ, připravili 3 tratě. Závodů se zúčastnili i známe osobnosti. Trasy B měřící 55 km se již po druhé účastnil bývalý silničář František Raboň ml. a na kratší trase C jsme se mohli potkat s paralympionikem Michalem Starkem.
Mezi účastníky trasy B jsem byl i já. Tohoto závodu jsem se účastnil již potřetí a zejména na minulý rok jsem měl hezké vzpomínky. To se mi povedlo zajet můj nejlepší závod v rámci KPŽ, proto jsem se na letošní závod moc těšil a přál jsem si tento výsledek minimálně zopakovat. Bohužel, ale již v pátek odpoledne jsem tušil, že bude zle! Zřejmě kvůli výkyvům počasí se o mě začala pokoušet viróza. Snažil jsem se ji tedy léčit a doufal jsem, že se do sobotního rána dám do pořádku. V sobotu ráno jsem se cítil lépe, proto jsem se rozhodl do Plzně vyrazit a zkusit štěstí.
Rozjetí před závodem ukázalo, že viróza zřejmě zcela neustoupila a začal jsem se závodu obávat. Když se blížil čas startu, přesunul jsem se i s ostatními týmovými kolegy na Náměstí republiky, odkud byl naplánován start závodu. V koridoru bylo před začátkem cítit závodní napětí a všichni očekávali startovní výstřel. Ten přišel v 11:30 a tak se celý balík více než 700 jezdců na trase B vydal vstříc plzeňskému okolí.
Prvních zhruba 5 km vedlo závodníky z Plzně po asfaltu až k obci Radčice, což byl silniční, rovinatý sprint, kdy se startovní pole dost natáhlo. Chytit se zde do háku je velmi důležité, člověk tak neztratí kontakt s ostatními závodníky. Po tomto sprintu se již závodníci vydali do terénu, takže tedy začal „pravý“ bikový závod.
Vrcholem úvodních 15 km byl výstup na kopec Krkavec, který se během závodu jede z obou stran. Bohužel tento výšlap se stal mým konečným a po jeho zdolání (konec jsem však již tlačil) jsem byl nucen ze závodu odstoupit. I díky početné skupině fanoušků a jejich povzbuzování jsem se snažil kopec zdolat a případně pokračovat, ale bohužel to nešlo. Viróza se na mém výkonu podepsala a nemělo cenu se dále trápit a riskovat případné dlouhodobé marodění. Mé závodní zážitky tímto skončily a volným tempem jsem se přesunul zpět do zázemí závodu. Po mém příjezdu zpět to nevypadalo, že by na trasách závodilo přibližně 1500 lidí!
Nicméně po zkušenostech z loňského roku vím, že plzeňská trasa je velmi rychlá a jezdivá, jsou zde techničtější pasáže, ale nic záludného, takže i méně zkušení bikeři si mohou tuto trasu užít. Vrcholem je druhý výstup na kopec Krkavec na 45. km, který bikerům vezme hodně sil. Kopec je ale zdolatelný, což se mi v loňském roce povedlo. Po jeho pokoření již následuje víceméně jen sjezd a poté závěrečný asfaltový sprint do cíle.
Tím, že jsem byl v cíli o něco dříve (i když neplánovaně), mohl jsem vidět příjezd nejlepších závodníků. U cílové rovinky jsem viděl, jak Pavel Boudný přesprintoval Matouše Ulmana a dojel si tak pro své další vítězství v letošním ročníku KPŽ. I další sprinterské souboje byly velmi zájímavé a i když se již nebojovalo o podium, tak nikdo nechce ve finálnim spurtu prohrát a každá získaná pozice se ve výsledcích počítá. V týmovém stanu jsem pak čekal na týmové kolegy, kteří postupně přijížděli.
Plzeňský závod měl pro mě osobně tentokrát trpkou příchuť a byl to spíše nepovodený výlet. Byl jsem však rád, že jsem se mohl setkat s týmovými kolegy a kamarády, což k tomu patří. Doufám a věřím, že další závody dopadnou lépe a budu moci objet s ostatními bikery celou trasu závodu. Na plzeňský závod určitě nezanevřu a už se těším, že se další ročník opět vydaří lépe a budu na něj moci vzpomínat jako na ten z roku 2015.
Petr Šmíd
foto: archiv KPŽ
