Aktuality

Závodní kalendář sestavený na začátku sezóny sice původně říkal, že to bude druhý letošní start v Mikulově, ale kvůli zrušení Pálavského krpálu na počátku srpna zůstal Nova cup jedinou návštěvou Chráněné krajinné oblasti Pálava. Regionu, jenž je populární hlavně mezi cykloturisty hojně navštěvujícími vinařské cyklostezky, ale i pro aktivněji naladěné bikery má svoje kouzlo.

Mapa maratonu v propozicích tentokrát nebyla příliš podrobná, ale i s minimální znalostí místního terénu se dalo dobře odhadnout, co náš čeká. Trasa připomínající osmičku se středobodem v Mikulově sestávala z Nova jízdy, zabírající její první polovinu a v celku i s druhou částí tvořila hlavní závod na padesát kilometrů. Zajímavá byla svým rozvržením, které prověřilo většinu důležitých závodnických dovedností.

Po startu na mikulovském náměstí, který byl společný pro obě trasy, jsme v první polovině maratonu zamířili do nížiny jihovýchodně od města. K tomu bych doplnil, že úvodní „spanilá jízda“ ulicemi za doprovodným vozidlem přinesla nejeden krizový moment, způsobený automobily zaparkovanými u kraje silnice. V přední části balíku jsme to naštěstí zvládli bez úrazu, ale rozličné strkanice se nám stejně nevyhnuly. A to ještě před startem pořadatelé řešili možnost jakéhosi slavnostního průjezdu zámeckým parkem plným turistů, což vyvolalo mezi jezdci poměrně oprávněné obavy. Toto„zpestření“ ale naštěstí nakonec odpadlo.

Zpřehlednění situace přineslo až odbočení na první velké křižovatce, po němž všichni zamířili Bezručovou ulicí ven z Mikulova. Navázal rychlý sjezd po asfaltu, který později přešel v prašnou polní cestu. A že byla cesta opravdu prašná, dokázalo téměř neprůhledné mračno, jež se zvedlo ze země ihned poté, co projelo čelo pelotonu. Chvílemi jsem měl pocit, že zdoláváme hustou mlhu, jak nebylo vidět před sebe.

Popsaný úsek mimo to předznamenal také charakter první poloviny závodu. Spíše rovinaté širší polní cesty či silnice, které i když přinesly stoupání, tempo nijak výrazně nezpomalily. V této části přišla na řadu především rychlostní vytrvalost a tempařské schopnosti každého účastníka. Přes Sedlec a okolo rybníku Nesyt nás trasa přivedla do lednicko-valtického areálu, přesněji k silnici spojující Lednici s Mikulovem, kde přišlo první táhle stoupání. To sice trochu zpomalilo dosavadní průměry, ale i tak jsme po pevném podkladu s maximálním nasazením ukrajovali další kilometry až k Mušovskému rybníku, kde se uzavřela první smyčka pomyslné osmičky. Návrat do města po modré turistické značce nás pak znovu zavedl na zmíněnou prašnou cestu. Tentokrát ale už v menším počtu, takže stoupání v opačném směru se obešlo bez „mlžného“ efektu.

Do druhé poloviny trasy jsme projížděli kolem mikulovského amfiteátru, kde bylo také zázemí a cíl. K mému zděšení nejaktivnější jezdci z naší skupinky, s nimiž se dobře spolupracovalo, jeli jen kratší Nova jízdu, takže to vypadalo, že dál se už v háku moc nesvezu. To mě opravdu nepotěšilo, protože přišla výrazná změna charakteru trasy. Dosavadní rychlé roviny přešly v neustále se střídající stoupání a sjezdy Pavlovskými vrchy. Na řadu proto přišel poctivý vrchařský trénink. A kdo z buď z neznalosti či přemotivovanosti příliš „napálil“ první rovinatější část zjistil, že je zle.

Kdo ale tušil a trochu rozdělil síly, měl vyhráno. K lepší orientaci přispělo i to, že úsek přes Pernou a okolo Dolních Věstonic do Pavlova býval z větší části zařazen do Cyklomaratonu Pálava, jen se jel opačným směrem. Ještě před tím jsem ale hned v prvním prudkém kopci z Mikulova nahoru společně s jednou slovenskou bikerkou ujel zbývajícím členům naší dosavadní skupiny, což mě vyloženě popohnalo kupředu. Poté jsme jeli společně, až mi v jednom kopci o několik metrů „poodskočila“. Malinko mě to překvapilo, protože za to v prudké stráni směrem vzhůru vzala opravu s velkou vervou, ale po chvíli se jí to bohužel stalo osudné. Na okraji Perné měla opravdu nepříjemný pád, který by asi jinak potkal mě. Ve sjezdu, kde se ze silnice uhýbalo doprava na polní cestu, čekalo jedno doslova zákeřné místo. Vnitřní strana odbočky totiž vypadala jako travnatá a až na poslední chvíli se ukázalo, že je to vlastně můstek přes nějakou prohlubeň nebo snad potok. Tudíž místo svádělo ke zkrácení, což dotyčná také udělala.

Z mé pozice to vypadalo obzvláště hrozně. Přední kolo zmizelo v hlubině, ozvala se rána a nešťastnice letěla obličejem vpřed na kamenitou cestu. Až mě zamrazilo! Když jsem projížděl okolo ní, byl vidět jen krev řinoucí se z nosu a zoufalý výraz. Na místě ale naštěstí stál pořadatel, takže vše začal okamžitě řešit. Podle slov ostatních v cíli se jednalo o doslova kritické místo, kde došlo k více problémům a zastavilo i další jezdce. Je sice pravda, že každý by měl být schopný alespoň trochu odhadovat trať a předvídat možná rizika, ale jsou pasáže, které si rozhodně zaslouží nějaké označení či výstrahu od pořadatelů. Předešlo by se tak zbytečným a nezřídka nebezpečným pádům. V tomto případě, ale jakékoliv upozornění chybělo, snad bude příští rok zákeřný úsek lépe vyřešený.

Mírně otřesen nehezkou podívanou jsem tedy pokračoval sám k cíli. Po chvíli mě dotáhl ještě jeden jezdec, ale celou dobu se spíše vezl a nakonec úplně odpadl, takže jakákoliv spolupráce nepřicházela v úvahu. Jak jsem tušil po studiu mapy trasy, do cíle vedla cesta prudkým stoupáním po silnici z Pavlova vzhůru na Klentnici a odtud zpět dolů do Mikulova. Na frekventované komunikaci nás provázel potlesk přihlížejících, jenž vždycky pomůže aktivovat docházející síly.

Několik posledních kilometrů pokračovalo opět po stejné trase, jako při nájezdu do druhé poloviny závodu. Definitivní tečku pak představoval krátký průjezd areálem amfiteátru a přilehlým křovím stále vlevo a vpravo koridorem vyznačeným obvyklým „mlíkem“, až jsem nevěděl, kde mi hlava stojí.

Na to, že jsem do Mikulova vyrážel po týdnu, kdy to vypadalo, že mě zlomí nemoc, dopadl Nova cup velmi dobře a já si jej vyloženě užil. Navíc zajímavě postavená rychlá trasa maratonu ukazuje, že by tato letošní novinka závodního kalendáře mohla v dalších letech získat řadu příznivců. Za sebe bych účast vyloženě doporučil, jen bych se přimlouval za zvýraznění nebezpečného místa u Perné a možná i domluvu s řidiči, aby svá auta nakrátko přemístili někam, kudy nepovede úvodní část závodu.
 

Ondra Hladík