Tuto trasu považuji za svou domácí, mám ji skutečně, co by kamenem dohodil. Dokonce jsem zde před mnoha lety absolvoval svůj úplně první cyklistický závod v životě, proto mám k tomuto místu specifický vztah. Oproti jiným závodům se na Trans Brdy dopravuji rovnou na kole, což beru jako rozjetí před startem samotným. Ani letos tomu nebylo jinak, což ale nebyl nejlepší nápad…ale k tomu se dostanu ještě později.
Po dlouhé zimní pauze, která je vyplněna tvrdým tréninkem a najížděním kilometrů, jsem jistě nebyl jediný, kdo se těšil, až se zase naplno roztočí závodním sezona. Každý je plný očekávání a těší se na konfrontaci s ostatními bikery. Mé těšení ale zchladila předpověď počasí, která hlásala spíše zimní teploty a navíc déšť. Bedlivě jsem tedy sledoval vývoj počasí a doufal, že se předpověd bude mýlit. Bohužel se tak nestalo.
Na závod jsem vyrazil kolem 10 hod při teplotě kolem 8°C a za deště, takže na místo startu jsem dorazil značně promáčený a prokřehlý. Náš tým neměl letos na Brdech zázemí ve formě týmového stanu, takže jsme se s kolegy potkali u stánku s občerstvením. Jako „základna“ a ochrana před deštěm proto posloužilo auto kolegy, kde bylo možné se na závod nachystat. Za to velké díky!
Před vyražením k místu startu jsem prochladl ještě více, na náladě mi to nepřidalo a začal jsem se závodu obávat. Po zařazení do startovního bloku se situace zlepšila, snad v důsledku napětí, které čišelo z každého závodníka. Po startu jsem se cítil poměrně dobře. Nutno podotknout, že v době startu již nepršelo, což jsem jistě nejen já bral jako potěšující zprávu. Spolu s dalšími, přibližně pěti sty jezdci, jsem se vydal na nejdelší, 61 km dlouhou trasu B. Účast na této trase nebyla až tak velká jako v předchozích dvou ročnících, kdy startovalo kolem osmi set závodníků. Možná to bylo způsobeno počasím, možná i dalšími konkurenčními závody, které se ve stejnou dobu konaly. Na druhou stranu to pro mě byla výzva a možnost poprat se o dobrý výsledek.
Po startu se celá masa, která startovala najednou, vydala přes Dobřichovický most, potom podél řeky až k Letům. Odtud již vedlo první stoupání až na hřebeny Brd k vrchu Červená hlína s několika set metrovým převýšením. Zde se již ukázala schopnost bikerů a startovní pole se značně natáhlo. V tomto kopci jsem se cítil poměrně dobře a předzávodní obtíže již byly pryč. Po hřebeni pak trasa pokračovala kolem Černolických skal až ke Skalce, kde se jelo většinou po lesních cestách a kousek i po asfaltce. Zde byla možnost trochu si odpočinout a nabrat síly na další kilometry.
Kousek za Skalkou následoval nájezd do lesa, kde začalo to pravé bikování s kořeny a kameny. Předchozí deště způsobily, že veškeré lesní cesty byly bahnité, takže se tato trasa stala ještě těžší, než je tomu za sucha. Já nepatřím k příznivcům takovýchto podmínek a jízda v bahně mi není úplně vlastní :-( V těchto pasážích jsem ztratil hodně pozic, což pak bylo znát ve výsledkové listině! Šlapání v blátě bralo hodně sil, proto jsem se zbytku závodu začal obávat.
Nedaleko od Stožce, na přibližně 23. km, byla občerstvovací stanice, kterou jsem vítal s nadšením. Trasa pak dále pokračovala v podobném duchu, tzn. bahnité a kamenité cesty. I když se pak začalo hodně klesat, tak se nejednalo o lehké sjezdy (mnohé byly kvůli bahnu z mého pohledu nesjízdné, proto jsem raději volil variantu seběhnutí), a nedá se tedy mluvit o nějakém velkém odpočinku. Trasa se pak u vrchu Hradec otočila zpět a vedla směrem Velkému Chlumci, dále na Podbrdy a Drahlovice. Druhá občerstvovací stanice byla na přibližně 44. km, kousek od Halounů. Na této stanici jsem ani nezastavoval, říkal jsem si, že už ten kousek nějak dojedu. Navíc zásob energie jsem měl ještě dost, proto jsem se nechtěl zdržovat.
Posledních 17 km pro mě bylo doslova pekelných! Síly, které jsem vydal v předchozích kilometrech, scházely a ani energetické gely a tyčinky příliš neúčinkovaly. Dostavily se i zatracované křeče! S přibývajicí únavou upadala i koncentrace, tak přišly i dva pády. Nešlo o nic dramatického, ale lehké potlučení bylo znát. Bahnitý terén navíc udělal z kola téměř neřiditelný stroj a pod nánosem bahna nebylo ani vidět na převodníky.To všechno ztěžovalo pohyb řetězu, který mi navíc dvakrát spadl. A na výsledném čase se takové ztráty podepsaly.
Když už se trasa vrátila téměř k Dobřichovícím, museli jsme všichni znovu absolvovat úvodní kopec. Zde organizátoři připravili pro závodníky novinku ve formě výstupu kopce do cca jeho čtvrtiny. Následovalo odbočení z lesní cesty doprava, kde si závodníci užili poslední výstup závodu ve formě cca pětisetmetrového stoupání po bahnité stezce. Pak již následoval přibližně tři kilometry dlouhý sjezd, který však díky počasí a profilu nebyl jednoduchý, takže odpočinout si bylo nemožné. S vědomím předchozích dvou pádů a značné únavy jsem doufal v dojetí do cíle ve zdraví. Po sjezdu se závodníci vrátili na cestu, která je vedla zpět do místa areálu. Před cílem bylo ještě nutné přejet most pro pěší v Dobřichovicích a pak se po několika metrech po trávě v areálu již blížil vysněný cíl.
Když jsem projel cílem, vypadal jsem já i kolo spíše jako koule bahna :-) Opět jsem zamířil do svého zázemí, tedy kolegova auta. Byl jsem opravdu vyčerpaný, navíc prochladlý. Vyhlídka toho, že budu muset jet opět na kole domů, mě děsila. Musel jsem tedy využít služeb rodinných příslušníků a zavolal jsem si domů pro odvoz. Po této zkušenosti v případě nevlídného počasí vyrazím autem i na tento můj „domácí“ závod...
Co říci na závěr? Transbrdy jsou z mého pohledu jedním z těžších závodů v sezóně. Závodníky stojí hodně sil za sucha, ale v případě podmínek jako tuto sobotu, se tento závod stává extrémním! Že dostatečně prověřil i elitní závodníky, dokazuje i čas vítěze Jiřího Hudečka z týmu GIANT Trans Brdy Team 2:23:45 hod, což je o více než 10 min pomalejší čas než loňský rok. V cíli závodu bylo klasifikováno 413 bikerů, což znamená, že více jak sto závodníků nedokončilo. To jistě také souvisí s těžkými podmínkami sobotního závodu. Doufám a věřím, že další závody se již ponesou v duchu vlídnějšího počasí ;-)
Petr Šmíd
foto: Radek Nehéz, archiv KPŽ
