V dospělosti ale odpadá napůl příjemný a napůl kritický den předávání vysvědčení, na nějž se všichni těší stejně, jako se ho obávají, takže předěl nebývá tak zřetelný, jelikož jen změna názvu měsíce v kalendáři nemusí vždy představovat dostatečně důrazný zlom.
Den, kdy školáci převezmou zhodnocení svého celoročního úsilí v podobě výsledných známek, proto v dospělosti často nahrazují jiné rituály, které vytvoří onu pomyslnou hranici, při jejímž překročení se ráno vstává do práce o poznání hůře než po zbytek roku a mysl nesoustředěně bloudí na březích oceánů či vrcholcích hor, podle toho jaký má kdo naturel. Pro mě osobně se takovýmto dnem D stalo datum startu Author Znovín Vinařské 50 v Šatově. Závodu, který bikery provede vinohrady na hranici Moravy a Rakouska. Snad už díky své geografické poloze v jednom z nejteplejších regionů Česka přímo vyvolává vize předznamenané letní pohody.
Rozechvělý a nedočkavý, stejně jako děti v poslední den školního roku, jsem v pátek vyrazil do Znojma, kde mi přátelé poskytli zázemí. Poučen kritickým vývojem dopravní situace loni se letos jako jediné rozumné řešení jevilo vyrazit opravdu včas a zapomenout na spíše polofunkční dálnici Praha-Brno. To se osvědčilo, byť bylo současně nutné počítat s tím, že cesta bude mít spíše charakter poznávacího výletu, ale Telč je hezké město, tak proč se tam nepodívat.
Včasný příjezd na místo, nejlépe den předem, je v případě Vinařské 50 doslova nutností, obzvláště pro účastníky ze vzdálenějších koutů země. Start je totiž u padesátikilometrové trati nezvykle brzy, už v půl desáté, což by jinak znamenalo nehorázně brzké vstávání. Tradičně vysoká účast dosahující až 1500 závodníků navíc vyvolává nutnost dostatečné rezervy při řazení na start, a to i v první vlně, která čítá 250 lidí. Pozitivní naopak bylo, že zatímco střední Čechy v předchozích dnech likvidovali přívalové deště a rychlé regionální záplavy, na Znojemsku celý týden převládalo letní počasí.
Těsně před startem k davu jezdců promluvil známý moderátor Jan Vala, který závod dlouhá léta spolupořádá a byl předřečníkem uveden jako dobrá duše cyklistiky v regionu. Na něj navázala krátká ukázka místní lidové muziky, kterou jsem však sotva slyšeli v prvních řadách pelotonu, ostatní už asi ani nevěděli, že se krátce před půl desátou ještě něco děje.
První kilometry trasy po rovinatém zaváděcím okruhu mezi Šatovem a Chvalovicemi se jely hodně rychle, takže se na čele záhy utvořila skupina čítající maximálně padesát lidí, ale spíš ještě míň. Nebylo pochyb o tom, že i vzhledem k docela silnému větru musím vydržet, ať se děje cokoliv. Nechat se utrhnout hned po startu by přineslo konec nadějím na slušné umístění, za námi se totiž během prvního kilometru vytvořila velká mezera. Zároveň jsem si ale všiml, že ze špice ujel závodník, který se pak zvolna, ale vytrvale vzdaloval.
Vinařská 50 je mimo jiné maraton, který je známý i velkým množstvím přihlížejících diváků. Nejvíce jich samozřejmě je přímo v Šatově, kam se už značně rozdělený peloton vrací po absolvování zaváděcího okruhu. Atmosféra bývá v tu chvíli vskutku bouřlivá a povzbuzování žene závodníky kupředu. Mimo to jsem si ale na trase povšiml, že akce nejednou představuje téměř celodenní program pro obyvatele okolních vsí. Plně obsazený stůl vytažený před dům, zatížený občerstvením a samozřejmě i vínem pro dobře se bavící a skandující přihlížející, toho byl výmluvným důkazem.
Podobné detaily jsme ale vnímali jen periferně, jelikož se nám doslova míhaly před očima a nebyl čas jim věnovat příliš pozornosti. Rychlost zůstávala stále hodně vysoká, adekvátní k nepříliš náročnému terénu trasy, vedoucí nejčastěji po širších cestách. Jen místy se objevily užší pěšiny mezi vinicemi. Její téměř celá první polovina je také spíše rovinatější a až po přejezdu silnice v Novém Šaldorfu se začne více stoupat, vlastně až do vsi Konice, která leží nad Znojmem. V této pasáži došlo bohužel přede mnou k rozdělení skupiny, jež se mi bohužel na rozdíl od těch předchozích nepodařilo osamocenému v kopci eliminovat.
Do více zvlněného asi tak desetikilometrového úseku Konice-Hnanice jsem proto vstupoval na stále vynikajícím 38. místě (dle pořadí počítajícího diváka), ale ztráta kontaktu s přední částí dosavadního balíku znamenala, že lepší už to pro tentokrát nebude. Začal proto nelítostný boj o udržení pozic. Ještě několik kilometrů jsem vydržel v podstatě sám, což však mohlo v protivném větru delší dobu vydržet jen těžko. Na Starých vinicích za Havraníky mi už další skupinka doslova dýchala za krk a ještě pře Fládnitzským vřesovištěm mě dojeli, nicméně odpočinek v háku přišel vhod.
Za Hnanicemi jsme se na skok podívali do Rakouska, leč po krátké návštěvě jižních sousedů trasa opět zamířila na sever. Podle orientace mapy se občas spojuje severní směr s termínem nahoru, což je v tomto případě velmi výstižné. Hned za Unterretzbachem je totiž nejprudší výjezd celého závodu, naštěstí krátký a po silnici. Na něm už o sobě daly vědět odjeté kilometry, takže mě jeho zdolání spojené s nutností setrvat v dosavadní skupince stálo hodně velké přemáhání, ale povedlo se. Závěrečné kilometry po bývalé Signálce proti větru by totiž v případě neuvisení v háku přinesly prohru v boji u udržení pozic, který už mě do té doby hodně vysílil. Závěrečný spurt mírně do kopce v Šatově se mi proto úplně nepovedl, ale na druhou stranu ztráta nebyla až tak hrozná. Výsledné 6. místo v kategorii a 44. celkově je příjemným základem pro letní závody.
Dobrou náladu z povedeného závodu umocnilo ještě cílové občerstvení. Tak povedený guláš jako v Šatově, který uvařili ve znojemské jídelně s neobvyklým názvem Traktorka, jsem letos po závodě ještě nejedl, a ani štrůdl rozhodně nebyl k zahození. Snad jen důrazní příznivci racionální výživy asi nemuseli být úplně uspokojeni. Přesto věřím, že i je maraton s neopakovatelnou atmosférou začátku prázdnin a dobré nálady bavil.
Ondra Hladík
foto: Jepe
