Po třítýdenní pauze vstoupilo KPŽ do své druhé poloviny na místě pro závody jako stvořeném. Druhá polovina července je totiž již tradičně obdobím, kdy dostihy v závodišti ve Velké Chuchli vystřídá cyklistika. Ráno před konáním závodů se sice ještě na klusáckém oválu rozcvičovali koně, ale ti brzy usoudili, že by jim podkovy do nášlapných pedálů stejně nepasovaly a od deváté hodiny přenechali ovál už jen bikerům. Předchozí ročníky ukázaly, že zázemí vedle divácké tribuny začíná být pro rostoucí počet účastníků poněkud těsné, letos tedy pořadatelé přistoupili k radikální změně a místo napěchovaného stanového městečka vybudovali přímo uprostřed klusáckého oválu velké stanové město. Velkorysé prostorové řešení s několika náměstími poskytlo dostatek místa pro všech téměř 2000 malých i velkých bikerů a zároveň dostatek pohybu potřebného pro přesun mezi jednotlivými objekty koloproživotní bohaté vybavenosti.
Už od rána bylo v Praze vedro a dusno, což ještě zesilovala předzávodní nervozita ve startovních koridorech umístěných na prašném oválu. Předpověď, která slibovala po poledni slabý déšť se nevyplnila. Pro někoho naštěstí, pro někoho ke smůle, každopádně lehká sprcha by vyprahlému areálu, kde před sluncem téměř nebylo úniku, spíše prospěla. O to, co nezvládla příroda, se naštěstí postarali organizátoři, kteří prašný ovál kropili vodou, takže pověstný velkochuchelský mrak zvedající se z oválu po startu byl letos v mezích tolerance i pro středně silného astmatika.
Jako první se výjimečně až v 9:30 dostaly ke slovu, tedy ke kolu, nejmenší závodníci. Okruhy ČT Déčko Junior Trophy se klikatily přímo v areálu závodu, takže rodiče i fanoušci měli dění na trati stále jako na dlani. Travnatý povrch uprostřed oválu sice nevypadal na první pohled nijak náročně, ale v trávě ukryté hluboké vyjeté koleje byly velmi záludné a postaraly se o nejedno překvapení. Podmínky ale byly pro všechny stejné a děti si zas o něco více otestovaly své technické schopnosti. Vítaný startérem několika kategorií byl nepřehlédnutelný skifař Ondřej Synek, který se později vydal závodit na trasu B.
Na 11:30 byl naplánován start hlavního závodu trasy B, která s délkou 53 kilometrů a převýšením 1150 metrů patří v rámci seriálu k těm středně náročným. V Chuchli se schází na startu tradičně silná konkurence a nejinak tomu bylo i tentokrát. Startovní listina byla nabitá silnými jmény z řad štamgastů seriálu i příležitostných účastníků. Po netrpělivě očekávaném startovním výstřelu se vydal peloton ve stopách zaváděcího Kodiaqa až do Radotína. První kilometry za zaváděcí Škodovkou byly tradičně nervózní, po výjezdu z areálu dostihového závodiště totiž následuje dlouhá asfaltová rovinka, kde se cyklisté řítí rychlostí atakující 60 km/h. Zde už zejména ti, co jsou vybaveni jednopřevodníkem o pouhých 32 zubech, mohli pocítit nedostatek převodů. Do toho ještě každý bojoval o dobrou pozici, jelikož jen o chvíli později je peloton zkalibrován na šířku 3 bikerů uzoučkým propustkem pod tratí.
Vzápětí už následovalo opuštění hlavní silnice a první delší stoupání, které se zásadně podepsalo na celistvosti bikerského hada. Za dřinu při šlapání do kopců byli závodníci odměněni příjemným chládkem, který v lesních úsecích na trati panoval, ale také krásným a pestrým terénem. Kdo to tu neznal, byl jistě velmi mile překvapen, jak zajímavá trasa se dá vymyslet v bezprostřední blízkosti hlavního města. Sice úplně tak nedostojí svému názvu a nevede až na Karlštejn, ale po tom, co závodníci vydupou obávaný výjezd (pro mnohé spíše výšlap) přezdívaný Mount Ventoux u Mořinky, možná jsou i rádi, že vzápětí naberou směr zpět ku Praze.
Těsně před tím jim dodala síly a osvěžení jedna ze dvou bohatě zásobených občerstvovacích stanic. Zpestřením na zpáteční cestě byl zážitkový Birell segment, který byl umístěn na hravém singletracku v lese při sjezdu zpět do Radotína. V Radotíně ovšem radost nekončila. Jen pár set metrů po rozbitém asfaltovém sjezdu následoval kopec s příhodným názvem Radotínská brutál stojka, kde si bikeři sáhli až na nehluboké dno zbývajících sil. Zhruba 300 metrů s průměrným převýšením 22 % a maximálním přesahujícím 30 % nepotřebuje další komentář. Aby toho nebylo málo, po výšlapu místo odpočinku přišel sjezd dlouhé série schodů, kde bylo potřeba dbát extrémní opatrnosti.
Na konci sjezdu ještě osvěžila závodníky obrovská kalná louže v průjezdu pod tratí zpět na silnici, kterou nezbývalo než projet skrz. Ta ovšem byla na celé trati největší památkou po nedávných deštích, jinak byly cesty až na pár louží víceméně suché a celá trať byla sjízdná v sedle. Nyní už se ale závodníci dostali zpět do areálu závodiště. Osamělí, nikým neatakovaní jezdci, si mohou v pohodě dojet do cíle, ale pokud přijíždí skupinka, přichází ke slovu velké taktizování. Všichni se snaží šetřit síly na cílový spurt, nikdo se nechce dostat na špici příliš brzy. Místo stupňovaného tempa tedy často diváci vidí jen zdánlivě líně se ploužící balík. O to více ale stoupá napětí, o to rychlejší jsou sprinty v cílové rovince, kde o pořadí často rozhodují jen zlomky vteřin.
S tratí si nakonec nejlépe poradil domácí Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade), který právě až v cílovém spurtu porazil Jiřího Hudečka (GIANT Trans Brdy). V druhém souboji přespurtoval Pavel Boudný Jirku Nováka. Mezi ženami přesvědčivě zvítězila Jana Pichlíková (Erste premier Petr Čech MTB), na dalších stupních bedny se umístila Božena Kučerová a Dagmar Sladkovská.
Vedle hlavní půlmaratonské trati byla samozřejmě připravena i kratší trasa C s délkou 37 km a převýšením 810 m, která z dostihového oválu startovala v 12:15. Ta byla zkrácenou variantou trasy B, takže i junioři a ti, co si netroufli na delší trasu, si mohli vychutnat stejné krásy trati, včetně Birell segmentu, Radotínské brutál stojky a sjezdu schodů. Ze zvučných jmen obohatil start Céčka veleúspěšný paralympionik Jirka Ježek, který i přes svůj handicap dojel na 12. místě celkového pořadí se ztrátou necelých 3 minut na vítěze Tomáše Vosátku a ve své věkové kategorii si odvezl bronzovou medaili! Z žen dojela v těsném sprintu nejlépe Zuzana Králíková.
Pro rodiny s dětmi byla připravena nesoutěžní trasa D - Fitness jízda. Trať měřící 19 km s převýšením 131 metrů vedla nenáročným terénem po stezkách podél soutoku Vltavy a Berounky do Černošic a zpátky. Touto trasou si zpestřilo sobotní odpoledne mnoho rodin s dětmi. Není totiž výjimkou, že nezničitelné děti, které dopoledne závodily v dětských závodech Junior Trophy vytáhnou ještě své rodiče na Fitness jízdu v 13:00.
Závodní program tentokrát obohatil od 16:00 Chuchelský sprint - Kritérium hlavního města Prahy na horských kolech. Jel se přímo po klusáckém oválu na tři závodní kola a přihlásilo se do něj přes 40 bikerů – sprinterů. Motivací byly lákavé finanční odměny pro prvních 5 mužů a 3 ženy. Poslední zbytky sil ze závodníků vyždímali také skvělí diváci, kteří hnali svoje koně kupředu a ani jim nevadilo, že oproti těm, co se tu běžně prohání, tito dosahují výkonu jedné koňské síly maximálně na několik desítek vteřin. Nejlépe udělal ten, kdo si vsadil na hřebce se jménem Pavel Boudný, který si vítězstvím ve sprintu spravil chuť po třetím místě na trase B. Nejrychlejší „klisnou“ se stala všestranná Tereza Beranová.
Po ocenění všech umístěných na slavnostním vyhlášení a vylosování bohaté tomboly se pak všichni plni dojmů a zážitků vydali vstříc svým domovům. Jednodenní změna programu, kdy se v Chuchli místo koní prohání cyklisté, dostihovému závodišti určitě slušela. Populární bikerskou akci již popáté finančně podpořilo Hlavní město Praha. Hlavním partnerem 12. ročníku Karlštejn Tour je Česká spořitelna, dalšími významnými partnery jsou Středočeský kraj, Městská část Praha – Velká Chuchle a Městská část Praha – Radotín.
Martina K. Ptáková,
Petr Čech Sport, a.s.
