Aktuality

Přesto panovaly určité obavy, jestli se maraton opravdu pojede. V minulém roce byl totiž zrušen necelý týden před startem, což docela naštvalo řadu závodníků, kteří výlet do Mikulova pojali jako několikadenní pobyt, včetně včasné rezervace ubytování. Letos se naštěstí katastrofický scénář nezopakoval. Přesto prošel Pálavský krpál velkou proměnou co se týká trasy. Původní trať, která účastníky zavedla jižně od města, a na chvíli také do Rakouska, zmizela i se zrušeným předchozím ročníkem. Namísto toho maraton navázal na loňskou novinku Nova cup Mikulov-Pavlov.

Právě druhá polovina trasy jmenovaného závodu, která obkroužila Pavlovské vrchy, letos tvořila trať Pálavského krpálu s tím, že krátká varianta se jela na jeden okruh, dlouhá logicky sestávala ze dvou kol. Je sice pravda, že změna je život, ale v zázemí, které se tradičně nacházelo v amfiteátru nad městem, jsem několikrát zaznamenal povzdech dokazující, jak moc byl původní maraton oblíben. Na druhou stranu nová varianta více koresponduje s názvem celé akce, jelikož je vskutku krpálovitější než starší verze.

Další záležitostí, kterou účastníci hojně řešili, bylo až nečekaně chudé zajištění v zázemí. I mě po ranním příjezdu do Mikulova překvapilo, že jindy zaplněný areál amfiteátru doslova zeje prázdnotou, až na registraci a jeden či dva nevelké prodejní stánky. To sice přímo nesouvisí s průběhem maratonu, ale jako zcela zásadní se to jevilo pro doprovod závodníků, především kvůli absenci prodeje občerstvení. Místní restaurace navíc otevřela až po mém návratu do cíle. Tudíž záležitost, která myslím zbytečně pokazila renomé této zastávky Galaxy série, obzvláště když má již dlouholetou tradici.

Tolik tedy k úvodním postřehům. Start závodu byl čtvrt hodiny po poledni z mikulovského náměstí. Přesně jak se dalo očekávat, první srpnový víkend teploty stoupaly k tropickým hodnotám.  Účastníci čekající na řazení měli naštěstí dostatek rozumu, takže poměrně dlouho setrvali ve stínu stromů a příliš se nehrnuli pod nafukovací oblouk. Bohužel však asi půl hodiny před stanoveným časem někteří nevydrželi, takže bylo nutné zaujmout pozici a doufat, že se start příliš nezdrží.

Nezdržel. Čtvrt hodiny po poledni jsme ve stále stoupající teplotě vyrazili zdolat úskalí Pavlovských vrchů. Hned za městem začíná úvodní stoupání (vlastně trojstoupání), po jehož zdolání teprve závodníci najedou na vlastní trať spočívající ve zmíněném okruhu okolo Pálavy. Znalí místních reálií dobře vědí, že první kopec je jen úvod a další kilometry už budou pořád jen nahoru a dolů, z kopce do kopce mezi vinicemi. Akcentovat vrchařskou přípravu zkrátka nemůže před Pálavským krpálem uškodit.

Trať si naštěstí docela hodně pamatuju z loňského roku, takže jsem v úvodním kopci nejel úplně naplno, i když byl zřejmý propad v pořadí. Čekalo náš ještě dost výškových metrů, a tudíž hodně času na boj o výsledky. Utavit se hned po startu je proto úplně zbytečně. Realita mi navíc dala za pravdu, už před vrcholem prvního kopce totiž část lidí začala propadat zpět. Po odbočení vlevo po silnici na Bavory už proto všechno běželo jako po másle. Jen bylo stále jasnější, že značení trasy tentokrát poněkud pokulhává, což kousek nad Horními Věstonicemi postihlo i mě. Podařilo se mi přehlédnout nepříliš zřetelnou bílou šipku na zemi, ukazující z kopce dolů po úzkém singlu mezi křovím. Naštěstí jsem to zjistil v podstatě obratem, ale dotahování záseku v navazujících výjezdech před Pavlovem bylo docela vyčerpávající.

Kousek za Horními Věstonicemi byla občerstvovačka, podle následné kritiky prý docela chudá. Já to nikdy moc neřeším, všechno potřebné vozím v kapsách dresu (je pravda, že tentokrát jsems ohledem na připékající slunce popadl kelímek s vodou taky). Ostatně, doplnit tekutiny bylo potřeba, v Pavlově totiž začíná další kopec, tentokrát po silnici vedoucí pod hradem Děvičky do Klentnice.

Děvičky

V Klentnici přišlo napůl očekávané zpestření, jelikož ve stejný den obec pořádala krojované hody, na což nás organizátoři upozornili před startem. Obavy ze srážky s místním souborem lidových písní a tanců se naštěstí ukázaly jako přehnané, ale i tak vznikla poměrně kuriózní situace. Na jedné straně silnice šel z kopce průvod v krojích s hudebním doprovodem a naproti nim do kopce funěli upocení bikeři.

Hned za vsí, vlastně už kousek před koncem prvního okruhu bylo místo, které přineslo největší komplikace se značením trasy. Na silnici byla bílá šipka ukazující vpravo, což podle pořadatelů znamenalo přejet na polní cestu a pokračovat dál ve stejném směru. Jenže z této odbočky bylo možné také začít stoupat na hřeben Pálavy. Někteří nešťastníci proto vyrazili vzhůru do kopců. Z loňska si naštěstí pamatuji, kudy se mělo jet, ale zmatky byly i mezi těmi, co zvolili správný směr. Někdo jel po polní cestě a někdo po silnici, což samozřejmě představovalo výhodu. V druhém okruhu už jsme proto všichni pokračovali po asfaltu.

Zakrátko jsme se dostali na místo, kde se trasa dělila a závodníci, kteří zvolili kratší variantu, zamířili do cíle. Ostatní vyrazili vstříc další dávce výškových metrů, přičemž doufali, že je i přes sluneční výheň přežijí. Síly sice pomalu ubývaly, ale dovolená, odpočinek a letní příprava v Lužických horách přinesla užitek, pročež mi druhý okruh uběhl ani nevím jak. I když mi už ke konci trochu zatuhly nohy, byl jsem v cíli s výsledkem spokojený, 6. místo v kategorii určitě přinese vítaný bodový zisk do celkového pořadí v Galaxy sérii.

Závěrečnou spokojenost poněkud pokazilo jídlo v podobě nevelké misky vlažných těstovin téměř bez chuti a nemožnost si někde slušně sednout a občerstvení sníst. Celkově je Pálavský krpál v nové podobě zajímavý závod s technicky nepříliš náročnou, ale zato výrazně kopcovitou tratí, která si určitě zaslouží pozornost, byť i já rád vzpomínám na rovinatější ale neméně atraktivní původní variantu trasy směřující na jih od Mikulova. Bohužel byl však závěrečný dojem velmi rozporuplný a pokažený vylíčenými nedostatky. Je proto zřejmé, že pokud pořadatelé chtějí závod zachovat, budou muset příští rok věnovat větší pozornost nastíněným nesrovnalostem. Byla by totiž škoda tuto tradiční letní akci na malebné Pálavě zrušit.

Ondra Hladík

Foto: Alice Hladíková, Wikipedie