O znojemském to platí zvlášť. Oblast s množstvím unikátních památek a bohatou historií, opředena mnoha legendami přímo vybízí k vyšlápnutí do pedálů. O pravdivosti těchto tvrzení se uplynulou sobotu 9. září přijelo do Znojma na vlastní oči či kolo přesvědčit nespočet závodníků.
Již 4. ročníku Znojmo Burčák Tour Kooperativy se zúčastnilo 2645 bikerů všech věkových i výkonnostních kategorií, což je doposud účastnický rekord mezi všemi závody série Kolo pro život 2017, ale také v celé osmnáctileté historii seriálu. Popularita atraktivního jihomoravského podniku rok od roku stále roste a těší se pochopitelné oblíbenosti. Není divu, že spousta z vás do dějiště vyrazila s předstihem už v pátek a zůstala až do nedělního podvečera, aby si stihla pořádně užít i našlapaný mimozávodní program, který nám znojemští pořadatelé pod taktovkou cyklistického nadšence Miroslava Kučery připravili.
Na výběr byly tentokrát dvě závodní trasy B (57 km) a C (33 km), které se však lišily pouze počtem ujetých kilometrů a zanedbatelným rozdílem v převýšení cca 150 m. Té, co do vzdálenosti delší, nakonec dali přednost i jedinci, kteří si na ni běžně netroufnou, neb si chtěli déle vychutnat každý metr vinařských stezek a především každý decimetr občerstvovacích stolů přetékajícími dobrotami od dobrotivých místních lidí.
Hlavní "fofr" trasa B startovala z Masarykova náměstí v centru Znojma v 11:30. Zdánlivě rovinatý profil a povětrnostní podmínky již dopředu naznačovaly, že ji bude možné objet silničním tempem. To se také potvrdilo - průměrná rychlost se blížila k 30 km/h. Týmy soupeřící v celoroční bodovací soutěži Prestige Trophy vyslaly do boje své nejlepší spurtery s jasnou taktikou. Hned v úvodu roztočit zběsilé tempo, připravit ostré lokty, zhluboka nabrat vzduch do svých vytrénovaných plic a sfouknout trať nejlépe na jeden nádech, zatímco jejich kolegy-vrchaře nebo spíš horolezce-vrchaře vyslali na Mistrovství ČR v MTB maratonu do Adršpašsko-teplických skal. Vinou termínové kolize proto v přední lajně chyběla tradiční eliťácká esa a šanci tak dostali jiní.
Celý závod by se dal shrnout několika úryvky z písní jako například: „Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa“ či „Makej, makej, jdi do toho po hlavě a makej!“ nebo taky „Dávej, ber, dávej, co máš, co můžeš...“ Přeloženo do cyklistické hantýrky „furt šrot!“.
Jen co se nekonečný had závodníků vzdálil z města, začala klasická selekce na skupinky s obdobnou výkonností. Prašné polní cesty plné výmolů a ostrých volně ležících kamenů zapříčinily i nemalé množství defektů, a tak se lepilo, vyměňovalo a někdo dokonce i nýtoval. Naopak asfaltové úseky daly všem na chvíli odpočinout od všudypřítomného drncání, díky kterým se mohli v klidu napít či si lupnout gelík pod jazyk.
Zhruba v polovině trasy přišla na řadu letošní novinka znojemského Kápéžetka. Nejprudší stoupání celého dne zvané příznačně „Střecha“ bylo pořadateli vypsáno jako vrchařská prémie Hotelu PREMIUM****, kdy první tři nejrychlejší a zároveň stý, dvoustý, třístý a čtyřstý si mezi sebou rozdělili finanční odměnu. Téměř kolmice se dala zvládnout vysokofrekvenčním šlapáním na nejlehčí převod, tedy na kašpárka nebo zvolit méně populární způsob tlačení. S přibývajícími kilometry se pak terén začal trochu vlnit a svaly začaly postupně tuhnout.
Věříme, že řada z vás zařadí mezi nezapomenutelné zážitky z trati i průjezd viniční oblastí Ječmeniště kolem malého hrádku Lamplberg. Kdo až tak nespěchal do cíle, mohl si vychutnat famózní výhled do krajiny a nakouknout při tom až pod pokličku rakouským sousedům. Viditelnost byla výborná. Jízdu vinohradem doprovázely časté výstřely jak z Aurory i hlasy dravců, takže se závodníkům mohlo zdát, že jsou zde nezvanými hosty a o to víc přidat na otáčkách. Naštěstí se jen jednalo o moderní způsoby hotařů (ostrahy vinic), jak ochránit dozrávající hrozny před nálety špačků.
Dostát slov, že víno nejlépe chutná ve vinném sklípku při poslechu lidových písní za doprovodu cimbálu, chtěli místní Vrbovčáci na poslední občerstvovací stanici. Účastníci obou tras „B“ i „C“ mohli ochutnat proslulou místní kuchyni a hlavně čerstvě chlazený burčák. Někteří zastavili, okoštovali a možná i zapěli, jiní honem doplnili zásoby a upalovali na závěrečných sedm kilometrů. Ke konci už všem postupně docházely síly, hlavně po posledním výjezdu u Nového Šaldorfu. Závěrečný kamenitý sjezd mezi domy zpět na hlavní silnici a pak už jen dojezd po asfaltu až do cíle.
Zpívající klasik Ivan Mládek před více než třiceti lety při psaní písně Znojmo, vidím tě dvojmo, zřejmě netušil, jak její název do puntíku vystihne prostranství kolem Louckého kláštera. Perfektně připravené stanové městečko doslova praskalo ve švech. Dokončivší ze všech tras nejprve v Depu hlavního partnera závodu – pojišťovny Kooperativa umyli kola i sebe, aby si pak za odměnu vychutnali v chillout zóně nějakou dobrotu z KPŽ kuchyně. Spokojené děti pobíhaly po areálu s pomalovanými obličeji a s kreativně vydlabanými dýněmi a na kvalitní burčák ze Znovínu se stála nekonečná fronta.
Vyhlašování vítězů tentokrát okořenili dvě netradiční soutěže o nejstaršího bikera/ku a o bikera/ku s nejvyšší váhou. Nejstaršímu závodníkovi bylo 75 let! Tu druhou ovládl pán, který absolvoval trasu B za necelé 2,5 hodiny s úctyhodnou váhou 130 kg. Mimo jiné na sebe prozradil, že na tuto soutěž trénoval už 45 let, a že je rád, že se mu jeho dlouholetá snaha konečně zúročila :)
Nebe nad Znojmem se od rána tvářilo velmi nevyzpytatelně a zamračeně. Kolem poledne, skoro za pět minut dvanáct, se sluníčko ukázalo v celé své kráse a hřálo nás až do samého západu. Obrovský dík patří všem, kteří se o takto povedený moravský podnik zasloužili a především vám všem, kteří jste si přijeli užít jeden z posledních závodů letošní série Kolo pro život do Znojma. Těšíme se na všechny bikery na posledních dvou akcí roku 2017, 23. září na kultovní Mlýnici a o týden později na závěrečné celovíkendové parádě ve Vysočina Areně!
Martina K. Ptáková
