7x jsem jel dlouhou a letos se rozhodl pro kategorii běh, abych si aspoň jednou vychutnal pocit být na pódiu. 35km trasa byla otevřená nejen pro horská kola, ale i nám běžcům, koloběžkám a jednokolkám. Specialitou letošního ročníku byl X-ironman pro tvrďáky – v půl šesté ráno 4km plavání v Ádru, hup na kolo, 113 km dlouhých Sudet a na závěr maraton. Tento bláznivý počin dokončili Míra Duch a vyzyvatel Jan Pohl, který má na kontě všechny ročníky.
V pátek běží prezentace tradičně v kině a do Teplic nad Metují se to sjíždí ze všech koutů ČR. Po koncertu kapely Adept blues band krátce Tomáš Čada představí akci a do chladného sobotního rána vyráží více než tisícovka účastníků vstříc 35/60/113km tratím. V osm tradičně kultovní dlouhá, o půl deváté střední, jejichž ůčastníky fotím v úpatí 1. kopce na Bišík. Dost fouká, je poměrně chladno, ale jinak takřka ideál a minimum bahna.
V 9 hodin se stavím na start i já, tentokrát bez kola, ale s běžeckými botami na nohou. Taktika je jasná – vyhrát. Na rovince mizí bikeři, jednokolkaři i koloběžky, ale ve stoupání na Bišík mám výhodu, a tak se prokousávám tempem 5minut na km někam do poloviny startujících a nahoře mám vedoucí jednokolky na 100m, víc nestíhám a hlavně do cíle 30km, není radno se úplně zrušit. Pro zajímavost 200 výškových po asfaltu za 14:30min. Následuje táhlé stoupání šotolinou kolem rozhledny Čáp k nejvyššímu bodu trati. Tady končí má drobná výhoda a už se to valí – koloběžky, děti, pomalejší bikeři … Ve dvou hupech před Ádrem ještě něco stáhnu, ale i přes tempo blízké 4minutám na km v klesání se ocitám osamocen.
Adršpach u zámku, 14. km, povzbuzení od dobrovolníků u trati a probíhám kolem zámku v čase 1:04 hod. Následuje táhlé asfaltové stoupání do Horního Adršpachu. Hodinky hlásí průměr 4:30/km, ale je jasné, že zbylých 20km nebude zadarmo. V kopci k Libné po kamenech naposled stáhnu nějakou koloběžku, paní na crossu a asi 7-letého bikera. Je to strašně motivující, vidět někoho před sebou a sledovat jak si to užívá, povzbudí mě atd. V krátkém hupu zdrhnu klučinovi, který si mě pak sjede v klesání do Zdoňova. Jen bych odbočil a vyzdvihl to, že jsou zde na krátké i mládežnické kategorie do 10let, 11-14, 15-18 a 19+. Jezdivá trasa nahrává účasti i cyklistických nadějí a že to bylo při vyhlašování vidět – před některými mlaďochy fakt smekám, neb to pouštěli ve sjezdech rychleji než já včera když jsem trasu projížděl na crossu! Možná polovina rekreačních cyklistů v nížině nenastoupá těch 800metrů krátké trasy ani za týden …
Zdoňov, už lehce bolavých 23 km, beru bidon schovaný za šutrem, za poklusu piju, na občerstvovačce jej zahodím, čapnu půlku musli tyčky, celou hodím do kapsy tílka a rychle pryč, jinak bych se nerozeběhl. Vše proběhlo za klusu a už to peru do kopce k Bukové hoře. Fouká dost proti, nohy těžknou a tempo upadá lehce přes 5minut na km. Zase tu je ta paní na crossu, statečná holčina s tátou. Usměvavá holka mě posílá na rozdělení tratí dolů a já už věřím, že to dám, byť nohy v klesání už tak ladné nejsou a raději neriskuji.
Horní Teplice, poslední větší kopec – 50 výškových. Ptám se chlápka co doprovází syna jestli má taky přes 30 km, neb trať bude jistě delší než avizovaných 33 km. Odpovídá že 31 a že to bude tak 36 km. Obával jsem se správně, trpět budu trochu déle … Už to moc nechutná, ale jakmile probíhám přes silnici do Ádru a vidím kemp Bučnice, tak vím, že zbývají jen 3 km. Příjemná lesní cestička přechází v asfaltku podle vstupu do skal, poslední hup a Teplice nad Metují. Shora od Kamence se řítí jezdci ze střední, já vbíhám na pěší zónu a užívám si rovinku do cíle. Jo, běžecký vítěz! Hodinky hlásí 35km a průměrné tempo 4:35/km. Vysolené elasťáky dokládají, že to nebylo zadarmo … Doufám, že tenhle čas ocení alespoň běžecký pokořitel dlouhé a letošní x-ironman Míra Duch.
Fotka s jednokolkáři, kteří mi naložili kolem půl hodiny, koloběžky i něco víc. Není se čemu divit, mně to prostě víc jak 14-15 km/h z kopce neběží a kopců nahoru je málo :-) Na druhou stranu asi poloviny koloběžek i jednokolek jsem nechal za sebou a druhého běžce o půl hodiny.
Vezmu crossa, zajedu do kempu a po obědě ve školní jídelně se vydám zavzpomínat na své bikové účasti a jedu po silnici na Ostaš projet s bikery závěr trati. Sjezd z Ostaše mi jasně ukazuje, že pevná 28“ si žádá velmi opatrnou jízdu. Do kopce si aspoň užiju jaké to je někoho dojíždět, akorát nemám za sebou těch 100 km. Cestou z Dědova na Bišík vyndám foťák a kochám se pohledem na krásně osvětlené skály. Počasí se vylepšilo, takže si ještě střihnu pěší výšlap na rozhlednu Čáp a sjezd po krátké trase do Ádru. Nebýt tak unaven, dal bych i něco víc.
V 18 hod startuje vyhlašování a já se podívám na podium – je to pěkný zážitek stát na nejvyšším stupínku, byť v kategorii běh. Za počátečního setmění následuje rozhovor s Mírou Duchem, který si po 13hodinové zátěži a maratonem v nohách ladně vyskočil na pódium! Pro pořádek musím dodat že vítězství na dlouhé 113km a zároveň mistrem ČR v maratonu se stal Pavel Boudný před Matoušem Ulmanem a Markem Rauchfussem. Ženy ovládla Jana Pichlíková před Johanou Kolašínovou a Milenou Cesnakovou.
No a je tu závěr – tombola, následuje afterparty a 23. Sudety jsou minulostí. Myslím, že tenhle závod se rozhodně do budoucna o účastníky bát nemusí, je prostě špičkou. Pravý bikemaraton jak se patří, k tomu střední trať technicky snažší, ale pořád dost těžká. No a pro začátečníky krátká, spíš šotolinová ale i ta je hezká a po svých jsem si ji užil dost. Nezbývá než dodat – Tomáši, děláte to v Teplicích pořád dobře, jen tak dál a kdybyste protáhli běžeckou trať na délku maratonu, možná by se našlo více účastníků – aspoň bych měl s kým závodit :-)
Honza Herda
