Zavírák Galaxy série ve Strašicích

10.10.2017 09:59

Tour de Brdy - jedinečný závod na Českém území - spojení silničářů, cyklokrosařů, bikerů či jezdců na gravel kolech, to jsou podzimní Brdy ve vojenském prostoru. Trať kde je krom vyloženě terénu vše - hladký asfalt, šotolina, štěrk, listí, bahno ... Záleží jen na vás zda riskujete silničku a chcete bojovat o čelní umístění nebo si to dáte "na pohodu" na biku.

Počasí si s námi v sobotu pěkně zahrávalo: do 7 °C a větru se nikomu moc nechtělo, naštěstí dešťové přeháňky vystřídalo půl hodiny před startem i slunce! Já poučen z předchozích účastí zavrhl čistokrevnou silničku a zkusil crossa s 28/30mm plášti, dokonce jsem nechal i zadní blatník, nicméně mokro způsobilo, že jsme skoro všichni přijeli jako z cyklokrosu...

Po krátkém padáku za doprovodným autem následuje ostrý start a hned letí cca 150 cyklistů po úzké asfaltce vstříc víc jak 61 nelehkým km ve vojenském újezdu Brdy. Nechci si to nechat odjet, tak se musím snažit, ale za odměnu se svezu s čelem až pod hlavní kopec začínající někde na 13. km. Tady mi to vždy ujede. Na starém crossu ještě přežiju první hup, ale pak si definitivně vystupuju z top 20 kde zůstávají jen 2 bikeři, zbytek silničky + gravel.

Kopec od Zaječova se zdá nekonečný, stoupáme až nad 800 m n.m. kolem Toku. Startovní pole se dělí na skupinky a místy nás prověří jistě 12% sklon či úsek po rozdrobeném asfaltu nebo kostky přes letištní plochu. Několikrát se silnice výživně zhoupne nahoru, dolů je to zase se všudypřítomným štěrkem dost o pilotáži a doufání, že nechytím defekt ... Těch se mi ale letos zdálo málo, neb ubyly rychlé úseky s velkými dírami jako pověstný sjezd do Obecnice.

Na hřebenu je sotva 5 °C, občas mrholí a sjezdy na mokru zrovna nejsou to, v čem dominuji, ale na crossu s rovnými řídítky se cítím relativně dobře a nepropadám se, spíš občas dokonce i táhnu silničáře. Začíná mě to i bavit, teda krom úseku k bufetu, kdy všude lítá oranžové bahno ze "strade bianche". Míříme ku Praze, tedy vrcholu Praha do 862 m n.m. Odtud následuje technický sjezd plný zatáček, kde si musí silničáři dávat opravu pozor.

Následuje táhlé asfaltové stoupání a rychlý sjezd ke hrázi Padrťských rybníků, kde teda krutě fouká a mám co dělat, abych ve skupině silničářů zůstal. Ale opouštět tenhle rychlík se mi nechce, a tak doluji ze sebe zbytky sil, abych si pak trochu odfrkl na rozdroleném asfaltu plného listí. Tady už to znám, blížíme se k Trokavci, ostrá pravá a poslední kopec přes Kolvín, co prověří.

Následuje už jen 7km šlapavý sjezd po úzké asfaltce do Strašic. Zezadu nás dojel jeden biker, naopak my jednoho pohltili. Poslední úsek nahrává silničářům, neb v rychlostech atakujících 40-50 km/h to na biku (ani crossu) už moc nejede, navíc s jednoplackou ... Ale to už vyjíždíme z lesa a rozdáváme si to na památném stoupání po obrovských kostkách přes kasárna. Najíždím z první a ihned se propadám, bikeři nám to natřeli. Já se nějak psychicky nesrovnal s tím, jak to drncá a odjeli mi i silničáři, ale byl jsem moc rád že jsem po 2 hodinách a 46 vteřinách v cíli jako dvacátý absolutně. Na starém crossu to asi o moc líp nešlo a letos jsem si to fakt užil. Trasa byla parádní, za sucha asi i na silničku s odolnějšími plášti. Zavítali jsme do centrálního hřebenu a poznali zase nová místa. Za mě jednoznačně změna k lepšímu.

Sedláček - Kalojíros - Hořejší

Dlužno dodat že vyhrál již potřetí za sebou Tomáš Kalojíros. Krom hlavní 61km trasy s převýšením kolem 1200 m se jela i doprovodná biková 43 a "junorská" 33ka. Po dojezdu jsme si mohli vybrat ze 3 jídel, dát si polévku a počkat na tradiční tombolu. Při vyhlášení si dort k padesátinám odnesl pořadatel Zdeněk Rubáš ze Sparty Praha a letos ho musím za trať opravdu pochválit. Parádní zakončení sezóny na tomhle jedinečném závodě kde jde hlavně o to nemít defekt ...