Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Nonstop Loudání českou krajinou 2016, díl I.

4.1.2018 12:58

Loudání českou krajinou je extrémní cyklistický nonstop závod. Letos se pojede po jedenácté. Loudání přináší silné zážitky a poznamená životy účastníků. Pojďme se z tohoto pohledu ohlédnout s tradičním účastníkem a extrémním bikerem Milanem Milčou Silným za ročníkem 2016....

Bookmark and Share

Startovní číslo Loudání 2016

 

Loudání je kultovní záležitost a velké cyklistické dobrodružství. Každoročně startuje maximálně 60 vyvolených, a tak už jen dostat se na start je velmi obtížné. Kdo ale opravdu chce, nemusí jen pasivně sedět doma a čekat, jestli se na něj dostane. Každoročně se koná kvalifikace a existuje hned několik možností jak se na start dostat.  Jednou z nich je najít „loudací kešku,“ kterých je na území České republiky uschováno šest. Kešky je možné hledat dnem i nocí, a když se podaří, dostaví se slastný pocit. „Při hledání jsem lezl po stromech jako opice, hrabal v zemi jako pes, skončil špinavý jako prase, ale šťastný jako blecha,“ výstižně okomentoval nález jeden ze šťastlivců.


Loudání ale není jen závod pro bikery, kteří vydrží bušit do pedálů dnem i nocí. Loudání je něco víc. Loudání je něco mnohem hlubšího. Chcete důkaz?


Pavel a Michal jsou velcí kamarádi. Oba v minulosti na Loudání již startovali. Pavel měl ale vloni nehodu. Začátkem října spadl z kola a byl to pád osudový. K velkému zděšení zjistil, že se nemůže pohnout. Situace velmi vážná. Ležel sám v lese a jediné co mohl, bylo volat o pomoc. Nikdo ho neslyšel a nastala noc. Našli ho celého podchlazeného až nad ránem. Rozdrcený čtvrtý hrudní obratel, pět zlámaných žeber na zádech a jedno na hrudi. Situace kritická. Od prsou dolů ochrnutý.

 

Lékaři mu během několika operací nahradili rozdrcený obratel titanovým a zhruba po třech týdnech se Pavlovi podařilo pohnout palcem na noze. Po zdlouhavé léčbě v Motolské nemocnici se přesunul do léčebny v Kladrubech, kde se jeho stav postupně zlepšil. Teď už jezdí na vozíku a s velmi lehkou zátěží i na rotopedu. V chodítku už dokázal sám ujít celých šest metrů. Přesto je momentálně pohybově na úrovni šestiletého dítěte. Zatím nikdo nedokáže odhadnout, jestli bude vůbec chodit, natož pak jezdit na kole…


Zatímco Pavlův stav je vážný, tak Michal je zdráv. Michal je Pavlův kamarád. Jednu z kvalifikačních „loudacích kešek“ našel, ale nezištně se jí vzdal ve prospěch zraněného kamaráda. Věnoval mu jí i přesto, že věděl, že sám o start na Loudání přijde. Věnoval mu jí i přesto, že Pavlův start v závodě je neuvěřitelně vzdáleným snem a doktoři by na jeho splnění nevsadili ani korunu. Pro Pavla se tohle kamarádské gesto stalo obrovskou výzvou a motivací při cestě zpět do normálního života. „I kdybych měl na Loudání ujet jen jeden jediný kilometr, bude to pro mě něco fantastického,“ okomentoval celou událost Pavel, zatímco Michal se jen skromně usmíval. On ví, co je to lidskost.


Ano! Loudání je víc než obyčejný kultovní závod. Kvůli Loudání dělají lidé dobré skutky. Loudání je závod, který mění lidi k lepšímu. Loudání v sobě navíc skrývá velké tajemno, neboť samotná trasa vede každý rok jinudy a je do poslední chvíle tajná. Zveřejněná bývá až hodinu před startem. Účastníci jsou tak do poslední chvíle drženi ve velké nejistotě. Jedinou jistotu, kterou mají, je to, že žádná jistota neexistuje.

Hltáme propozice


A jak to tedy letos (pozn. r. 2016) bude? Trasa dlouhá 645 kilometrů. Převýšení 12341 metrů. Projedeme Plzeňskem, údolím řeky Mže, proženeme se Českým lesem až na nejzápadnější bod České republiky, přes Ašský výběžek zabrousíme do Krušných hor a pak kolem Doupovských hor do Slaného, kde bude cíl. Nejvyšším bodem závodu je hora Dyleň, nadmořská výška 940 metrů. Každé Loudání je jiné. To loňské například bylo ve stylu kořen-kámen-kámen-kořen.  To letošní zatím vypadá na styl kámen-bláto-kámen-kořen. A to už je přeci sakra rozdíl.

Profil Loudání 2016


Na Loudání je třeba se připravovat nejen po fyzické stránce, ale i po psychické a mentální. Vždycky, když jsem se byl v rámci přípravy projet na kole, představoval jsem si, že už jedu závod, že mě čeká 500 kilometrů do cíle a že to bude ještě pěkně bolet. Dokonce to zašlo tak daleko, že se mi o Loudání v noci zdál sen a nebyl nijak optimistický.

 

Těsně po startu jsem zabloudil do administrativní budovy nějaké rozlehlé chemické továrny. Chodbičky v budově úzké, vybavené stroze jako v dobách komunismu. Všude staré rozvrzané skříňky plné šanonů, úzké schody nahoru, úzké schody dolů, květiny v obrovských květináčích. S kolem se tady sotva protáhnu. Přes prosklená okna vidím na zaprášené střechy chemického komplexu. Žádnému zaměstnanci není divné, co tady dělám v cyklistickém. Bloudím po budově a netuším kudy ven. Poradila mi až sekretářka ředitele.

 

Rozbalila mapu, ve které měla trasu Loudání podrobně vyznačenou. Nasměrovala mě kudy z továrny a zpátky na trasu. Jen co jsem se z areálu vymotal a prošel vrátnicí, spatřil jsem Vaška Brože, vítěze jednoho z předchozích ročníků Loudání. Stál před závorou u vjezdu do továrny, opíral se o kolo a chyběla mu jedna noha….. Šok. V ten moment jsem se probudil. Ach jo. Kdybych jenom věděl, co mě na trase Loudání skutečně čeká! 


V loňském roce jsem si usmyslel, že dám celý závod na jedená zátah bez spaní. Nepodařilo se. Po 84 hodinách beze spánku jsem měl i s blouděním ujeto 610 kilometrů. Do cíle zbývalo pouhých 129 kilometrů. Přesto jsem nevydržel a usnul. Usnul jsem na dlouhých dvanáct hodin. Letos experiment opakovat nehodlám. Je to až k zbláznění vyčerpávající. Člověk trpí především po psychické stránce.

Vteřiny do startu

 

1. 6. 2016, středa

Dnes je mezinárodní den dětí a svátek všech Loudalů. Dnes ve 22:00 hodin bude závod odstartován. S přestávkami pospávám až do čtyř odpoledne. Snažím se naspat trošku do zásoby. Připravuji kolo, balím věci, do ruky beru spacák. V tu chvíli hlava přecvakla do jiného módu a já znovu dostal ten šílený nápad zkusit ujet Loudání nonstop beze spánku. Spacák vracím do skříně.


Meteorologové slibují bouřky, přívalové deště a možná i kroupy. Dvě hodiny před startem začalo hustě pršet. „Na letošní ročník si neberte tretry. Na letošní ročník si vezměte ploutve!“ mnou si masochisticky ruce pořadatelé. Cítím nervozitu. Půl hodiny před startem déšť ustal. Potemnělou oblohu i nadále okupují těžká mračna. Mapy jsou rozdány, trasa zveřejněná. „Dneska to rozjedem na plný pecky, ať rychle přejedem ty kopce všecky.“

Nervozita dostupuje vrcholu. Dvě minutky do startu. Poslední podání si ruky s kamarády, kteří budou soupeři, i se soupeři, kteří se stanou kamarády. A bylo odstartováno. Šedesátka ztepilých cyklistů vyrazila na trať. Smečka hbitých orgánů se dala do pohybu.

Už jedou....


Hned na úvod čeká ostrý test. Sjezd padesáti schodů orámovaných betonovým mantinelem. Už tady se dá prověřit, kdo je připraven. Pořadatelé se s námi nemažou. Následuje úzká pěšina bahnem podél rybníka. Kdo neumí plavat, může tady mít psychický blok. Správný Loudal by měl umět plavat i s kolem. Bahnitá pěšina  je ve stylu větve, kaluž, větve, rybář, větve, kaluž. Bláta jako někde v Kambodži na hlavním tahu pralesem.

 

Tříčlenná skupinka super výkonných favoritů nastoupila ostře a všem se vzdaluje. V čele jede Martin Vít a Štěpán Stránský. Oba skvělí borci extrémem ošlehaní. V roce 2014 společně vyhráli závod na 1000 mil napříč Československem a prosazují se i na mezinárodní scéně. Třetím do party je Honza Klvač a to je trošku jiný příběh. Pro Honzu je letošní Loudání teprve druhým závodem podobného druhu v životě. Tím prvním závodem bylo Loudání loňské.

Skupinka v nočním úniku


Držím se ve druhé osmičlenné skupince obyčejných favoritů. Společná jízda má své výhody. Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady. Chci Loudání ujet beze spánku, strategie jasná. Našel jsem ji ve světě zvířat. Zajíc celé dny běhá, skáče, je rychlý, ale dožívá se maximálně pěti let. Želva neskáče, neběhá, téměř se nehýbe, ale dožívá se až sto padesáti let. Nesmím vyrazit jako zajíc. Nesmím propadnout zběsilému tempu v úvodu. Musím pěkně s rozvahou jako ta želva. Loudání je dlouhá a těžká záležitost, ve které zajíci většinou nemají šanci. A ještě jednu radu ze života zvířat jsem si pro letošní ročník vzal k srdci. Je lepší být osamělým vlkem než oblíbenou ovcí. Musím jet své tempo a na nikoho nespoléhat. Musím se spolehnout jen na sebe a případnou náhodnou cizí pomoci na trase.
 

Cesta vede rovinou mezi poli. Naše osmičlenná skupinka je docela roztažená. V tom slyším, jak šustí pole vpravo. Šustot sílí, blíží se. Divočák? Ne. Srnky. Celé stádo! Míří přímo na mě. „Hej,“ stihl jsem vykřiknout v pudu sebezáchovy. Na víc nezbyl čas. Srážka nevyhnutelná. Byl to mžik. První srnka zatahuje ruční brzdu. Smykem mě míjí asi o půl metru. Cítím jak mi odletující kamínky od kopýtek cvrnkají do holení. Druhá srnka následuje první, rovněž se obratně vyhýbá. Zvládly to i všechny ostatní. Jen já tady stojím zkoprnělý uprostřed cesty a nezmohl jsem se na nic. „Tedy Milčo, to bylo o fous,“ okomentoval příhodu Toník Liebel, který jel za mnou a všechno viděl v detailu.

Brody na říčce Javornice pod hradem Krakovec


Prvních padesát kilometrů je za námi. Vítá nás zřícenina hradu Krakovec. Hrad byl založen snad v roce 1381 a patřil mezi premianty. Před svým odjezdem do Kostnice zde kázal Mistr Jan Hus. Svůj význam neztratil hrad ani dnes. Určitě ho zná každý. Ať žijí duchové! Hrad dobře zná chrabrý rytíř Brtník z Brníku, ale i statečný princ Velen, princezna Večernice a zlý Mrakomor Brzobohatý.


Od Krakovce začíná těžký terén. Blátivá cesta plná louží. Tady si vládce všeho nečasu nechal záležet. Projíždíme legendárním údolím říčky Javornice po červeně značené turistické stezce. Čekají nás brody. Hodně brodů. Někdo tvrdí, že jich je 25, někdo jiný, že 30. Prostě jich je moc. Zpočátku jsou brody takové ledabylé, že si člověk při průjezdu ani boty nezmáčí. Každý další brod je ale hlubší než ten předchozí. Poslední brody jsou pořád ledabylé, ale hluboké nad kolena.

 

Brody na říčce Javornice pod hradem Krakovec

 

Je chladná noc a my máme spodní polovinu těla promočenou do posledního chloupku. „Těším se, až mi boty zase uschnou,“ ulevuje si Honza Burdík, když mě předjíždí. Těší se zbytečně. Neví totiž, že na tomhle Loudání už mu boty neuschnou. Průjezd tou spoustou brodů naši skupinku dokonale roztrhal. Usídlil jsem se na třináctém místě v pořadí. Dál pojedu noční tmou sám. Na základě právě získaných poznatků zodpovědně prohlašuji: „Nemám rád brody, vůbec žádné. Ani ten Havlíčkův ne!“ 

 

Trasa Loudání 2016

 

Pokračování příště...

 

Milan "Milča" Silný

Diskusní fórum pro: "Nonstop Loudání českou krajinou 2016, díl I."

Názor Autor Datum a čas
RE: Loudání českou k... Honza V. 7. 1. 2018, 09:47
RE: Loudání českou krajinou 2016, díl I.
přece jen ňáké související články http://www.cyklotremp.cz/search/label/LOUDÁNÍ 2016

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

automobiloveDILY24.cz

Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.


Sjednejte si cestovní pojištění u profesionálů.



Tipy pro Vás

Kolo pro život
 
Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
nic
 
nic2
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Galaxy série 2013
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz