Aktuality

Jak jsem zmínil, boleslavský podnik patří mezi mé oblíbené v rámci KPŽ. Letošní účast byla již mou čtvrtou a myslím, že ne poslední. Jedná se o nepříliš náročnou trať, bez technických záludností, tudíž i méně zdatní bikeři ji mohou bez problémů odjet. Na druhou stranu je to hodně rychlý závod, jede se tedy od začátku do konce rychlé tempo (mezi cyklisty bych mohl říct šrot od začátku do konce) a pro dosažení dobrého výsledku je nutné se držet ve skupině. Je to takový hákový závod. Jako na Brdech, i v Boleslavi jsem se rozhodl zúčastnit kratší trasy C. Těšil jsem se tedy na něco nového, i když obě trasy kopírují hodně podobnou trať.
   

Zázemí boleslavského závodu se již tradičně nachází v areálu Krásná louka, odkud startují trasy C a D, což je nezávodní fitness jízda především pro rodiny s dětmi. Trasa B startuje od zákaznického centra Škoda auto na třídě Václava Klementa, celý dav se pak prožene areálem zázemí, což je atraktivní pro diváky, kteří mají možnost borce na této trase povzbudit. Start mého závodu byl naplánován na pravé poledne, kdy dle předpovědi měly začít dešťové přeháňky s přechodem k trvalému dešti. Tentokrát platilo to, že ne vždy se dá předpovědím věřit a během celého dne nezapršelo. V době našeho startu panovalo krásné počasí, teplota hodně přes 20°C. Ač jsem jindy proti, tuto sobotu jsem si přál, aby trochu zapršelo a vzduch se pročistil. Nestalo se a tak jsem se spolu s dalšími pětisty bikery vydal po startovním výstřelu vstříc boleslavské trati.
 

Jestliže trasa B je rychlá, tak pro C to platí dvojnásob. Hned od začátku favorizovaní závodníci nasadili ostré tempo. Krátce po výjezdu jsme opustili zázemí závodu, dojeli k mostu, kdy začala několikakilometrová pasáž po asfaltu. Úvodní cesta je poměrně úzká, je tedy nutné si vybudovat výhodné místo a být vpředu, pokud chce dotyčný či dotyčná dosáhnout dobrého výsledku. Po přejetí mostu následuje úvodní stoupání, jehož začátek byl letos zkomplikován rekonstrukcí. Těsně pod svahem tedy byl pruh o šíři přibližně dvou metrů, bylo třeba být obezřetný a dávat si pozor. Během tohoto stoupání se startovní pole natáhlo a rozdělilo na skupinky. V této fázi mě poměrně dost ostatních borců předjelo, takže jsem ztratil kontakt s čelem závodu. Ale nechtěl jsem úvod přepálit, na trati pak ještě čekalo několik stoupání, kde bylo možné případně získat ztracené pozice zpět.

Po výjezdu z města jsme směřovali po asfaltce podél Dalovic až do Bukovna. Jede se zde na otevřeném prostranství, většinou dost fouká. Proto je dobré být v háku, jednotlivec zde dost trpí. Bohužel chvíli jsem byl v situaci opuštěného závodníka, nicméně podařilo se mi pak dojet skupinu, takže se jelo lépe. I když jsme ujeli jen několik kilometrů, startovní pole už bylo hodně natáhlé a rozdělené na skupinky. Jel jsem tedy v balíku s několika jezdci a před i za námi byla poměrně velká díra. Po projetí Bukovna nás trať zavedla do lesa, kde jsme si užili i nějaké to ryzí bikování. Obecně není tato trasa technicky náročná, přesto je pár úseků, kde se člověk trochu zapotí a užije si pravou jízdu na horském kole. V jedné lesní části jsme projížděli cestou, která byla nejen kamenitá, ale její povrch mi připomínal spíše stavební suť, tzn. cihly, tvárnice a jiný podobný materiál. Nebylo to nic nepřekonatelného, nicméně jsem se zde bál defektu. Ten naštěstí nepřišel. Nevím, zda to bylo plánované ze strany organizátorů či to tam někdo prostě vysypal.

Po lesní pasáži jsme se opět dostali na asfaltovou cestu, která nás vyvedla k jediné občerstvovací stanici nedaleko obce Hrdlořezy. Ta byla na kopci, po ní následoval opět nájezd do terénu. V tento moment jsme se poprvé potkali s účastníky fitness jízdy. Zde bych si dovolil výtku organizátorům, že souběh tras nebyl v tomto místě ideální. Sám jsem zde předjížděl malého chlapce, navíc naše trasa pokračovala rovně, fitka zahýbala vpravo. Zde přítomný organizátor málem poslal přede mnou jedoucího kolegu z trasy C omylem doprava, takže mohlo dojít k pádu. Naštěstí jsme to projeli bez úhony a užívali si další techničtější části. Při jednom z výstupů jsem minul člověka jedoucího v protisměru, který křičel šedesátý první celkově. Věděl jsem tedy své aktuální pořadí, které tak korespondovalo s tím, co jsem si myslel.
   

Závod dále ubíhal rovinatější pasáží vedoucí výhradně po asfaltu, která nás zavedla až ke stoupání zpět k Dalovicím. V loňském roce mi v této části při účasti na trase B spadl řetěz, čímž jsem ztratil několik pozic. Letos se nic podobného nestalo, zanedlouho jsme se opět potkali s trasou D. Zde jsme přejížděli brod, který byl bahnitý a spíše bylo lepší jej překonat po svých sesednutím z kola. Nicméně i případnou snahu o přejezd komplikovalo vyhýbání se účastníkům fitness jízdy. Opět si nemyslím, že by byl dobře zvolen souběh tras. V tuto dobu jsem měl stále ještě na mysli výšlap na dominantu okolí, a to zříceninu hradu Zvířetice. Toho jsem se nedočkal, později jsem se dozvěděl, že tato lahůdka čeká jen borce z béčka. I tak mi v posledním stoupání docházely síly, přesto jsem se snažil držet své skupinky z céčka. Většinu kopce se mi to dařilo, avšak těsně před koncem mi ostatní trochu poodskočili, což byla už nedohnatelná ztráta. Poté nasledovala rovinka a sjezd, který vedl stejnou cestou, jako úvodní část. Opět jsme přejeli nám již známý most, dostali se na rovinku vedoucí zpět do areálu a cíle. Dojel jsem na podobné pozici, která mi byla sdělena dříve v jejím průběhu, s čímž mohu být spokojen.

Jak jsem zmínil na začátku, jel jsem do Boleslavi i s rodinou a dcera se účastnila závodu odsrtkovadel. Mrzí mě jen to, že jsem tomu nemohl osobně přihlížet. Čas startu těchto „špuntů“ byl v 11:50, kdy už jsem byl zařazen v koridoru. Zde bych apeloval na organizátory, zda by nemohli změnit tras těchto nejmenších, aby i otcové či maminky na obou hlavních trasách měli možnost své ratolesti vidět. Již dříve jsem uvedl, že celý seriál KPŽ mám rád, líbí se mi myšlenka nejen závodů dospělých a profesionálů, ale i dětí a široké veřejnosti. Určitě bych byl pro zamyšlení se nad souběhem nezávodní D trasy se zbývajícími dvěma, což dle mě nebylo v Boleslavi vhodně zvoleno. Jinak se ale sobotní odpoledne vydařilo a těším se na další závody, kterých bude ještě hodně.
 

Petr Šmíd

foto: archiv KPŽ