Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Cesta na jihozápad

23.5.2018 09:01

Letos jsem si vybral tři závody, které se alespoň z části odehrávají na území Prahy. Po tradiční zbraslavské akci Cukroušův mazec přišel v sobotu 19. května na řadu Bike Prague, startující od nákupního centra Galerie Butovice. Třetí, Author Pražská 50, bude až v září, a bezpochyby i z něj vznikne reportáž.

Bookmark and Share

Na rozdíl od menších maratonů, které jsem absolvoval v předchozích týdnech, se jedná o akci masovou, dokonce s mezinárodní účastí. Bike Prague je totiž úvodním závodem seriálu Intersport-Marathon Series, jež zavede účastníky také na Slovensko, do Maďarska a Rakouska, kde je jeho součástí vyhlášený Salzkammergut Trophy.

Ačkoliv bych i já někdy docela rád vyrazil závodit za hranice, jsou mé letošní plány přece jen skromnější a zůstávám jen u začátku seriálu v Praze. Tudíž i moje důvody, proč se přihlásit, nelze shledávat v ambicích, objet všechna zastavení seriálu. Můj přístup byl výrazně regionálnější. Lákalo mě, že trasa předchozích ročníků vedla na můj domovský Cukrák a do přilehlého okolí.

 

Krátce před závodem proto přišlo zklamání, když se na veřejnost dostala zpráva, že kvůli opravě železničního přejezdu v Černošicích dochází k velkým změnám a zkrácení. Namísto sjezdu dolů k Berounce trať zůstala na okraji CHKO Český kras, v okolí obcí Chýnice, Choteč a Kosoř. Přesto jsem nechtěl propadat zbytečné skepsi a byl zvědavý, jak se pořadatelé s nečekanou komplikací vypořádali.

 

Dalo se předpokládat, že avizované singltreky budou atraktivní náhradou. Poněkud obavy ve mně však vyvolávala mapa nové trasy, která ukazovala zařazení dvakrát absolvovaného krátkého okruhu, navazujícího na delší úvodní část. S vědomím vysokého počtu závodníků diametrálně odlišné výkonnosti se vcelku reálně jevila možnost dojetí těch nejslabších z konce startovního pole v nejméně vhodný moment, kdy bude problém s jejich předjížděním.

 

Na start jsem šel v příjemném rozpoložení s vědomím, že mám číslo 176, a tudíž první vlnu. Při průzkumu zázemí mě zarazila existence elitní vlny pro závodníky s čísly 1-100. Ačkoliv stále probíhá rekonvalescence po předchozím pádu, výsledek překračující první stovku vůbec nepřicházel v úvahu, plán byl skončit do padesátky. Jak ostříž jsem proto kroužil okolo koridoru a hlídal, kdy řazení začne, abych neskončil někde na konci, těsně před druhou vlnou, začínající číslem 600.

 

U obchodního centra je naštěstí jen slavnostní start. Poté se za pořadatelským autem sjíždí Prokopským údolím až do Klukovic k ostrému startu. Na vybudování solidní pozice před začátkem měřeného úseku bylo proto dost času. Jenže hned za časomírou se silnice zvedá nahoru k Barrandovu a začíná tak asi nejnepříjemnější kopec upravené trasy závodu. Jelikož stoupání dobře znám, vím, že je dobré k jeho zdolání přistoupit s rozumem a nijak to nepřepálit, dokáže totiž spolehlivě „zakyselit“ nohy na dlouhou dobu.

 

Plán pro úvodní část zněl jasně, jet si svoje tempo a nenechat se zbytečně vyprovokovat k nepředloženostem. Nahoře na Barrandově jsem sice nebyl nijak vepředu, ale aspoň jsem si hned na začátku nepřivodil nepříjemnou krizi. I když je pravda, že tentokrát trvalo celou hodinu, než se mi podařilo nohy pořádně roztočit.

 

K okruhu mezi Chýnicemi a Kosoří vedla trasa po širokých cestách a silnicích přes Holyni, Zmrzlík a Zadní Kopaninu. Místy, která vcelku dobře znám, i když hlavně z pohledu silničního cyklisty. Některé úseky mi proto ukázaly nové pohledy na už mnohokrát projížděná zákoutí okraje Prahy, což je vcelku příjemná změna. Na blížící se singltreky upozornila první občerstvovačka, za níž už měla začít nezajímavější část trasy. Tu tvořil právě zmiňovaný okruh, jehož středem protéká Radotínský potok.

 

Až k Chýnicím se ale jelo stále po širších lesních cestách, takže jsem se podivoval, kde jsou očekávaná nejatraktivnější místa. Ta přišla na řadu až za druhou občerstvovačkou, která byla na okraji jmenované obce. Pití mám dost v láhvi, ale energetická tableta se hodila. Navíc mě potěšila sympatická usměvavá slečna, která mi při předávání popřála šťastnou cestu do dalších kilometrů.

 

Za Chýnicemi, kde jsem měl konečně pocit, že mě předchozí zatuhlost opouští, začínala očekávaná lesní pěšina vedoucí podle potoka k Chotči. Byl to jednoznačně nejzajímavější kousek závodu, kdy se trasa místy doslova proplétala mezi stromy a na jejím konci přišel na řadu i kratičký sjezdík. Zkrátka svižná a zábavná pasáž, jež však připomenula obavy, jak to bude vypadat v druhém kole, až se tam setkáme s jezdci z konce pelotonu. Na to byl ale ještě dostatek času.

 

Za Chotčí jsme prudším stoupáním vyjeli do polí okolo Třebotova, kde bylo asi nejvíce defektů z celého maratonu. Cestu totiž na mnoha místech vysypali rozbitými střešními taškami či jinou stavební sutí. Materiál, který nezřídka nezpůsobí jen obyčejný defekt, u bezdušových kol snadno řešitelný „mlíkem“ uvnitř, ale i rozsáhlejší rozříznutí pláště, jež nezvládne ani opravný sprej. Postiženým pak nezbylo, než vyrazit pěšky k cíli, což není nic příjemného. A že takoví nešťastníci byli, vím z pozávodních debat.

 

Od Kosoře jsme se začali vracet zpět k dělení trasy. Samozřejmě bylo nutné překonat Radotínský potok, čemuž ještě předcházel technicky nejsložitější sjezd závodu po stráni dolů k brodu nedaleko Kalinova mlýna. Pak už přišlo na řadu jen delší stoupání strání a křižovatka, kde se najíždělo do dalšího kola.

 

Druhá část závodu přinesla od počátku obávané dojíždění účastníků z konce čtvrté vlny. Zvolna se začali objevovat jednotlivci a postupně celé skupinky. Je však třeba říci, že moje obavy se naštěstí nenaplnily a v těch nejméně přehledných místech za Chýnicemi i ve sjezdu u Kosoře se snažili uhýbat, jak to jen šlo. K tomu bych však doplnil, že z organizačního hlediska to nebylo ideálně vyřešené. Ačkoliv chápu nouzové úpravy kvůli nutné změně trasy, docházelo tak k nepříjemně stresovým momentům pro obě strany. Rychlejší závodníci museli pečlivě sledovat situaci a řešit, kudy dál. Naproti tomu ti pomalejší, z nichž určitě někteří jeli na hranici svých výkonnostních schopností, za sebou neustále slyšeli křik: „...levá, levá, bacha jedu!!!“, takže si to v některých chvílích asi taky příliš neužívali. Snažil jsem se jim alespoň občas poděkovat, ale ne vždycky to šlo.

 

Z tohoto úhlu pohledu se mi příjezd ke křižovatce, od níž jsme se vraceli zpět do cíle, jevil jako velká úleva. Pomalejší závodníci totiž zahýbali vlevo do druhého kola, kdežto moje skupinka odbočila vpravo, směr Galerie Butovice. Závěrečná část trasy byla stejná jako na začátku až k Holyni. Odtud jsme ovšem nezamířili na Barrandov, ale dlouhým sjezdem k Dalejskému potoku, kde nás čekal poslední a nejdelší brod. Samozřejmě bohatě obsazený diváky, místo očividně slibovalo dobrou zábavu.

 

Těsně před koncem zařadili pořadatelé vcelku výživný výjezd po úzké panelové pěšině od retenční nádrže Asuán k nájezdu na cílovou rovinku. Během jeho zdolání mě bohužel chytla nepříjemná křeč, takže jsem v podstatě vzdal závěrečný boj o umístění v tříčlenné skupince a jen se symbolicky snažil přišlápnout do pedálů. I když se mi tentokrát jelo v celku dobře, plánovaný výsledek o kousek utekl. Skončil jsem 57. celkově a 18. v kategorii.

 

Při cestě k občerstvení mě zprvu trochu vyděsil výběr. Pečená klobása není jídlo, které bych byl po dojezdu do cíle schopný zkonzumovat. Ještě, že se dalo zvolit rizoto, jehož kvalita ale nebyla nijak vysoká. Rozvařená nedosolená hmota asi moc lidí nenadchla. A lístek na pití chyběl úplně. U závodu s rozsáhlou propagací a mezinárodní účastí bych rozhodně očekával lepší zajištění stravy pro účastníky.

 

Nouzově upravená trasa závodu nebyla nezajímavá a její zajištění i značení je možné pochválit. Naproti tomu je za slabší moment možné považovat vylíčené dojíždění pomalejších v druhém okruhu. Doufám proto, že příští rok se trať vrátí do své původní podoby, která mě vlastně na Bike Prague přilákala.

 

Ondra Hladík

foto: autor, Bike Prague

Diskusní fórum pro: "Cesta na jihozápad"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

automobiloveDILY24.cz

Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.




Tipy pro Vás

Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
Galaxy série 2013
 
Kolo pro život
 
BikersStickers.com
 
Nanoprotech

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz