Většina závodníků, která se vydávala na své trasy již v sobotu, přijela, vzhledem k časným startům, do Holešova již v pátek a utábořila se v kempu v holešovského zámeckého parku. Oficiální kulturní program byl sice naplánován až na sobotní večer, ale jako už tradičně, duněly basy z jakéhosi vzdálenějšího zařízení již k pátečnímu dobrému usínání až do pozdních ranních hodin. Brzké probuzení do chladného rána s ledovým severním větrem sice nebylo úplně příjemné, ale stačilo pár otočení pedály a tělo se zahřálo na tu správnou teplotu. Kdo se nestačil zahřát před startem, dostala ho do varu atmosféra na startu a bylo možné bez obav vyrazit vstříc Hostýnským vrchům “krátký-krátký”. Teplota v nejvyšších partiích sice poklesla až k 5 stupňům, ale v závodním nasazení si toho člověk ani nevšimne… tropická vedra, která panovala v minulých ročnících, byla mnohem nepříjemnější.
Jen opravdoví cyklističtí kmeti mohou pamatovat celé drásalovské čtvrtstoletí a i kdyby se našel někdo, kdo ani jednou nevynechal, nejspíše by bez pomoci svých zažloutlých papírových poznámek sotva dokázal vylíčit jednotlivé ročníky. Malé cestování časem však tentokrát možné bylo. Jubilejní ročník ve svém zlatém hřebu - ultramaratonské trase Obr Drásal, která sama slavila v rámci tohoto závodu svoje pětileté výročí - zkombinoval celou historii dlouhých tras do jediné. Výsledná trasa samozřejmě nebyla součtem všech tras (i když by to leckoho zas až tak nepřekvapilo), ale projela všechny úseky, které se kdy v rámci Drásala jely. Ty nejkrásnější, jako třeba stoupání na Grapy nebo pikantní hřebenovka přes Kelčský Javorník, pro jistotu dvakrát. Výsledkem byla 208 km dlouhá trať s převýšením 5625 metrů, která si s ničím nezadala se svým slavným vzorem, 211 km dlouhou trasou Salzkammergut Trophy. Toto byla opravdová výzva pro všechny, kdo si chtějí sáhnout až na úplné dno a zjistit, jak moc dobře jim sedí jejich sedlo. Pro ty nejrychlejší byl v cíli ještě připraven titul ultramaratonského mistra a mistryně, ti co na výsledek nejeli, ocenili především to, že díky celovíkendovému trvání akce mohl být limit závodu prodloužen až do večerních hodin. Každý, kdo stihl limit, dostal finisherský dres.
A jak prožívali návrat ke kořenům účastníci na kratších distancích? Jistě jen málokdo by se chtěl vracet do století oceli, respektive véček a kodrcavých šestadvacetipalcových kol. Pravověrní bikeři by za tím nejraději nehledali žádný dvojsmysl, nechali si své současné karbonové oře a z těchto dřevních dob vyzdvihli opravdu jen to dřevo, tedy ony kořeny, věc dnes na bajkových závodech čím dál vzácnější. Něco převálcuje asfaltová lobby, něco kůrovcové kalamity a sucha, něco také masová poptávka lidí (dokonce i vegetariánů) po jednodušších tratích. I s tímhle se však Drásal vypořádal na jedničku.
Hostýnské vrchy a vůbec celá zdejší oblast byly nedávno zasaženy rozsáhlou lesní kalamitou a bylo velkou otázkou, zda se vůbec závod bude moci uskutečnit v plánovaném rozsahu, a pokud ano, jaké následky to bude mít na zdejší trať. Nakonec se ukázalo, že obavy byly liché. Kromě krátkého rozbahněného úseku, který se objel po silnici, byla trasa po uplynulých deštích v perfektní kondici a bez dalších vynucených změn. I kořenů bylo opravdu požehnaně, co na tom, že jim často chyběly kmeny s větvemi a válely se různě po trati. Troufáme si říci, že trasa byla dokonce ještě lepší a zábavnější, než dříve. Šířka lesních cest sice zůstala stejná, avšak četné bahnité louže v kolejích vyjetých od těžké techniky, výmoly, kameny, větve a další balast z nich vytvořily singletracky, kterých se každý biker musel držet, pokud chtěl projet bez komplikací. K tomu nechyběla spousta klasických technických úseků, především dlouhé prudké kopce a rychlé sjezdy, stále nahoru a dolů. Převýšení všech tras na Drásalovi je značné, a aby trasa dokázala tyto hodnoty naplnit, musíte se sakra snažit, ještě víc pak závodníci, co se po ní vydají. Těch několik asfaltových úseků, co se zde nachází, bylo o to více vítaným odpočinkem a možností doplnit energii na některé z mnoha dobře zásobených občerstvovacích stanic.
Závodní program byl v Holešově rozdělen do obou víkendových dnů. Oproti zvyklostem v cross-country závodech, kdy se první den jedou sprinty a druhý den hlavní závod, zde bylo pořadí opačné. Sobota byla vyhrazena ultramaratonské trase Obr a maratonské áčkové trase, která, ač v seriálu KPŽ ojedinělá, vypadala vedle Obra tak trochu jako popelka. V neděli se pak jely „sprinty“ na trasách B, C a D. Všechny trasy vedly závodníky ze stejného místa stejným směrem do stejného cíle. Drásal byl takový čajový pytlík naplněný Hostýnskými vrchy, čím dříve se závodník postavil na start, tím silnější odvar dostal. Takže navzdory pravidlu “to nejlepší na konec” odstartoval výstřelem z děla na Holešovském náměstí v sobotu o půl šesté ranní rovnou nejdelší Obr. O něco později (ale pro některé stále setsakra brzy), v 7:45, přišla na řadu i 117 km trasa A s převýšením 3920 metrů, jejíž hodnocení se počítalo také do UCI žebříčku, což startovní vlnu zahustilo velmi kvalitní mezinárodní konkurencí nejen z Evropy. Například japonský závodník Motoshi Kadota čelil před startem falešným předsudkům, zda nemá ve svém bicyklu mechanický doping :-).
Po další dělové ráně se pozornost přenesla zpět do zámecké zahrady, kde se v nádherném prostředí mezi staletými stromy schylovalo k lítým bojům v dětských závodech ČT :D Junior Trophy. Dětem tímto víkendem začaly prázdniny, takže není divu, že na kole řádily jako utržené z řetězu. Nové, za vysvědčení zasloužené stroje, je potřeba otestovat zostra! Naštěstí řetězy na jejich kolech prokázaly kvalitu a vydržely až do cíle. Určitě všechny ocenily novinku v podobě speciální dětské občerstvovací stanice plné ovoce a čokolády… nebýt chladnějšího počasí, mohlo z toho být hotové čokoládové fondue.
Mezitím už do cíle doráželi první závodníci dlouhých tras. Každý, kdo se dokázal poprat s jednou ze sobotních tratí, zaslouženě obdržel v cíli opravdu povedenou finisherskou medaili. Vítěz trasy A vzešel ze čtyřčlenné skupinky až těsně před cílem, kde v cílovém spurtu nenašel přemožitele Pavel Boudný. Mezi ženami si pro vítězství dojela neuvěřitelným výkonem závodnice ze Slovinska Blaža Pintarič, za sebou nechala i některé elitní muže. O něco později dorazil do cíle i první muž trasy Obr. Tím se stal Jan Jobánek, který se po několika vítězství na této trati stává místní ultramaratonskou legendou. Je vidět, že extrémní trasa mu sedí na míru a je otázkou, zda je jméno trasy opravdu inspirováno velikostí obra Josefa Drásala a ne Honzovou přezdívkou Jobr. Pouze dvě železné ženy uviděly cíl nejdelší trasy, o to neuvěřitelnější je, že je po 14,5hodinové šichtě dělilo v cíli pouhých 6 minut! V této těsné bitvě si nakonec uhájila vedení Leona Bušková, na Natálii Sichálkovou zbyla krásná stříbrná medaile. Po vyhlášení vítězů se vše chystalo na večerní koncert AC/DC revival a následný slavnostní ohňostroj. Ti, co dojeli na konci limitu, si mohli vychutnat opravdu dokonalou kulisu.
Neděle pak na Holešovském náměstí přinesla dovršení závodního programu. Jako první vyjeli již v 9:30 zdolávat Hostýnské vrchy závodníci trasy B vypsané na 55 km s 1985 metry převýšení. Na tradiční startovní čas béčka v 11:00 se posunula trasa C s parametry 31 km a 949 metrů převýšení, a jen 10 minut poté vystartovali na společnou trasu o délce 16 km s 426 metry převýšení ještě závodníci ČD Cargo Junior Trophy Marathonu a účastníci nezávodního déčka - Fitness jízdy. První závodníci všech tras dosáhli do cíle v zámecké zahradě kolem poledne. Na trase B to byl Filip Rydval, který před necelými 23 hodinami tou dobou zvítězil ve své kategorii i na trase A. Nejrychlejší ženou pak byla Radka Pospíšilová. Trasu C ovládli Jan Dřevojánek a Eliška Běloušková. Prvenství v juniorském maratonu nejkratší trasy patřilo Martinovi Rafajovi a Štěpánce Dubcové.
Koloproživotní městečko s veškerými náležitostmi, službami a komfortem bylo samozřejmě připraveno po celý víkend a bylo svědkem vyprávění neobyčejných příběhů ze všech tratí. Snad jediné, co trochu zamrzelo, bylo uzavřené koupaliště přiléhající k zámeckému kempu, což ale vzhledem k chladnému počasí nakonec oplakali pouze mroži a lední medvědi. Pětadvacátý Drásal ukázal, kdo v Česku momentálně udává trend, přejme si, aby bylo kam zvyšovat laťku i po dalších alespoň 25 let.
Martina K. Ptáková
