Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Posázavím rychle a zběsile

14.8.2018 08:29

Za zajímavými závody není vždycky potřeba vyjíždět do pohraničních hor. Mnohdy lze na takové akce narazit i v regionech nepříliš obvyklých, jako je například kraj mezi Sázavou a Kolínem. Z hlediska horských kol se více méně zemědělské prostředí jeví jako nepříliš zajímavé, ale přesto lze i tady uspořádat příjemné bikové klání.

Bookmark and Share

 Krátká úvodní charakteristika se dotýká doposud minimálně známého závodu, který pod názvem Hornokrutská 40 startoval v sobotu 11. srpna. Jak napovídá jeho pojmenování, vše důležité se odehrávalo v Horních Krutech, nevelké obci ležící přibližně deset kilometrů jižně od Kouřimi. Vlastní trasa závodu pak jezdce zavedla na okraj výše zmíněného regionu, do lesů táhnoucích se od Stříbrné Skalice až na Černokostelecko. Rozhodně tedy místa známá především jako častý tréninkový směr pražských silničářů.

 

Dolní Kruty

 

S ohledem na konkurenci velkých závodů konaných ve stejný den se dala předpokládat nepříliš hojná účast (v sobotu se jel i Podkrokonošký maraton, kápéžetkové Nové Město na Moravě a navrch ještě Mladá Vožice, coby součást Jihočeského MTB poháru). Očekával jsem proto, že většinu startovního pole budou tvořit obyvatelé Horních Krut a nejbližšího okolí, kteří měli vypsánu samostatnou soutěžní kategorii. Přes pozvolnější příjezd účastníků k registraci bylo ale nakonec na startu přibližně sto lidí. A rozhodně nelze říci, že by všichni patřili do turistických kategorií.
 
Podle doprovodných informací došlo letos oproti předchozím ročníkům ke změně místa startu, který byl původně na návsi v Horních Krutech. Snad kvůli nějakému problému s pádem a úrazy hned v prvních rovinatých metrech závodu ho pořadatelé přesunuli do sousedních Dolních Krut, odkud vede silnička do mírného kopce. Peloton se tak měl rychleji roztrhat a oddělit zkušenější jezdce na špici od méně zdatných závodníků.
 
Krátce před jednou hodinou po poledni bylo proto potřeba sjet lehkou serpentinou od hornokrutského fotbalového hřiště dolů na náves vedlejší vsi, kde probíhalo obvyklé řazení. Čekání na hodinu H ještě zpestřil zpěvem průvod gratulantů s blahopřejným transparentem k životnímu jubileu jednoho z domácích sportovců či snad přímo pořadatelů. Poslední minuty pak v prvních řadách svou přítomností zpříjemnil místní dívčí nebo snad dámský soutěžní tým (v helmách a brýlích to nebylo úplně zřejmé), který upoutal pozornost nejednoho závoďáka.
 
V jednu hodinu peloton vyrazil na trasu po silnici vzhůru z Dolních Krut. Tempo bylo zpočátku volnější, což mi vcelku vyhovovalo, ale po chvíli přišel první nástup, který jsem samozřejmě nechytil. Pro tentokrát jsem sice čelo ještě dotáhnul, ale pořád chybí vytrvalost v rychlostních maximech, takže to nebylo na dlouho.
 
První kilometry přes pole k lesu končily u samoty se zvláštním pojmenováním Kachní louže, která ač vcelku nenápadná, má slavného rodáka. Ve zdejší hájovně totiž spatřil světlo světa významný orientalista a lingvista Alois Richard Nykl. Odtud jsme dále stoupali a klesali po širších cestách posázavskými lesy okolo Kamenného vrchu (456 m. n. m.) a dalších kopců. Charakter trasy zůstával víceméně podobný. Zvlněné široké lesní cesty a silnice proto řadí Hornokrutskou 40 mezi rychlé závody, kde se povětšinou jede hodně ostré tempo s rychlostí přesahující třicítku.
 
Jedním z mála orientačních bodů byl příjezd k samotě Komorce, stojící na místě velké středověké vesnice zaniklé za třicetileté války. Poté následoval přejezd silnice a znovu vzhůru do kopců v lesích.  Míjeli jsme místa jako Bulík (446 m. n. m.) či Babu (438 m. n. m.), až k dalšímu sjezdu na silnici vedoucí od Sázavy. Poblíž Pyskočel tak začal dlouhý silniční úsek přes Vlkančice s asi nejnepříjemnějším kopcem po asfaltu. Po jeho překonání přišla nepříjemná rovina proti větru po asfaltu, jež měla vyloženě demoralizující účinky. Jako osamělý jezdec jsem totiž viděl dva nebo tři závodníky docela daleko před sebou a za mnou nikde nikdo. V tu chvíli se dostavují nejčernější myšlenky ohledně výsledků, ale nakonec to nebylo až tak hrozné.
 
Pro úplnost informací je třeba doplnit, že délka trasy naznačená čtyřicítkou v názvu je trochu matoucí. Při snaze dotáhnout nevelkou skupinku před sebou jsem neustále sledoval údaje o odjetých kilometrech a trochu šetřil síly na závěr. Pořadatel u Moštic, kde začíná jediný trochu terénnější úsek sestávající z výjezdu před pole na užší lesní cestu, mě proto překvapil výkřikem „tři kilometry!“. Kousek před tím u křižovatky totiž byla cedulka s číslem 9, což jsem považoval za údaj o počtu kilometrů do cíle. Její význam se mi tudíž nepodařilo odhalit, navíc po ní následovala cedulka s číslem 12 nebo 13. To už mě zmátlo úplně a vůbec jsem nevěděl, co je reálný údaj.
 
Každopádně jsem měl podle mapy trasy zafixováno, že odbočka u Moštic už není daleko od cíle, a tudíž je nutné zabrat ze všech sil. Nakopnutí se gelem s řádnou dávkou kofeinu povzbudilo do posledních kilometrů.  Tuším, že zakrátko se mi podařilo jednoho závodníka předjet a dalšího jsem dostihl až za Kamenkou (392 m. n. m.), to je těsně před Dolními Kruty. V tu chvíli už to bylo docela na doraz, pročež mě nemile překvapilo, že se chytil do háku a držel se zuby nehty.
 
To už se blížil závěrečný spurt do kopce po silnici z Dolních Krut k hornokrutskému fotbalovému hřišti. Po projetí krátkou serpentinou jsem zhodnotil situaci, chybně vsadil na dlouhý spurt a vyrazil. Jenže člověk míní a život mění. Závodník jedoucí v háku za mnou, nejenže uvisel, ale navíc taky nastoupil a přes veškerou snahu mě na pásce porazil. Bylo z toho 5. místo v kategorii a 18. celkově.
 
V cíli jsem pak koukal, kolik kilometrů trasa měřila a podle mě je to sedmatřicet kilometrů. Tomu také odpovídá rychlost, jakou se závod jede, v podstatě stylem sprint od startu k cíli. To mi kvůli předchozí dlouhé přestávce úplně nesvědčí. S nadsázkou lze říci, že jsem se pořádně rozjel ve chvíli, kdy se blížil konec. Na eliminaci ztrát proto tentokrát vůbec nebyl čas.
 
Avšak mírné zklamání z vlastního výkonu nijak neovlivní celkově pozitivní dojem. Rychlá trasa posázavskými lesy je zatím spíše jakýmsi rodinným podnikem, který se bezpochyby těší velké místní podpoře. O tom svědčí i účast starosty Horních Krut při jeho přípravách. Je sice pravda, že zastánce vyloženě technického ježdění by až tak nenadchnul, těm ale očividně není primárně určen. Všichni ostatní si mohou užít povedené závodní odpoledne, k čemuž přispívá i zdařile zajištění trasy. Jedinou výjimku představuje zmíněný zmatek ohledně informací o vzdálenosti k cíli. Přesto si myslím, že i organizátoři větších akcí by si v tomto ohledu mohli nejednou vzít příklad.
 
Ondra Hladík
foto: autor
 

Diskusní fórum pro: "Posázavím rychle a zběsile"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

automobiloveDILY24.cz

Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.




Tipy pro Vás

Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
Galaxy série 2013
 
Kolo pro život

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz