Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Wolfman Snow 2018, 3. díl

26.11.2018 07:23

Závěrečný díl reportáže psané v sedle snow biku na extrémním zimním závodě Wolfman Snow 2018. Jak si s teplotami hluboko pod bodem mrazu poradili všichni startující?

Bookmark and Share

Náhle se ve sněhu přede mnou objevila prazvláštní velká skvrna mající temnější barvu než okolní sníh. Než jsem si uvědomil, co se děje, vjel jsem na ní. Došlo mi to hned, ale už bylo pozdě. Přes magistrálu byl přelitý a zmrzlý led. Kolo podklouzlo a já se v plné rychlosti svalil doleva. Led sice popraskal, ale já vyvázl bez zranění. Když jsem led po čtyřech přelezl a chtěl se rozjet, nešlo to. Nemůžu otočit pedály. Co je? Jak jsem padal, zahákl jsem řemínkem od návleku na pravé noze o přesmykač a celý jsem ho ohnul a vytočil mimo osu. Řetěz jím teď neproleze. Jestli chci pokračovat dál, musím to opravit. Jak?

 

Tupě zírám do tmy. Pohled mi sklouzl na rukávy od bundy a na rukavice. Ve svitu čelovky vypadají zmrzle, protože jsou zmrzlé. Jak tak civím na rukavice, vzpomněl jsem si na Jarka Nohavicu a jeho píseň Pane prezidente. Zpívá v ní „Pane prezidente, Vy přece všechno víte, Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte….“ Dlouhé noční ticho. Je to představa k popukání, jak mi tady prezident opravuje kolo. Kdepak. Prezident mi nepomůže. Mám problém a musím ho vyřešit sám.

Já, mechanik

 

Velmi nerad sundavám rukavici a holou rukou se ve svitu čelovky snažím závadu odstranit. Podařilo se jen zpola. Řetěz sice už proleze, ale od teď mohu používat jen pár převodů. Samozřejmě, že při opravě přehazovačky nadávám nahlas a trpím samomluvou. Člověk si vždycky rád vyslechne moudrá slova odborníka. Ztrácím tělesnou teplotu. Kouří se ze mě jako z chladících věží temelínské elektrárny. Během chvíle oprav mi odložená rukavice zmrzla úplně na kámen. Mrzne jako prase. Kdo se přestane hýbat, může zmrznout. Zpěvák David Koller ze skupiny Lucie musel kdysi zažít něco podobného. Jinak si to nedovedu vysvětlit. „Dělám pohyby, hejbám bokama, rukama, nohama, vlasama, zádama….“ Kdo se přestane hýbat, zmrzne.
    

Soustředěn v myšlenkách na generování tepla jsem ještě vyměnil poslední baterie do čelovky a s částečně nefunkčním kolem, promrzlou rukou ve zmrzlé rukavici se rozjel dál s vědomím, že mám asi hodinu jízdy na to, než mi vypne čelovka nebo navigace a já se navždy ocitnu po tmě v hlubokém lese bez znalosti krajiny a sebemenšího ponětí, kde vůbec jsem. A to mi na promrzlé psychice fakt nepřidá.
    

Nacházím se na třetím místě průběžného pořadí. Kdesi přede mnou se pohybují Němci Thomas a Uwe. Krajina je promrzlá a absolutně tichá. Jen řetěz mého kola hlasitě škrtá o přesmykač. Jsou to zvuky zdrcující. Cítím, že kliky a písty mého motoru už nemají takový tah. Je mi jasné, že se do cíle závodu nejspíš nepodívám.
    

Vyšlapaná pěšinka vede lesem. Úzké kmínky stromů se choulí blízko sebe. Spíš křoví než les. Občas musím z kola slézt, abych ho škvírou mezi stromky prostrčil. Větve bezlisté a holé. V době vegetačního růstu tady musí být pěkná divočina, s kolem možná neprůchodná. Padlý strom přes cestu. Mezi stromy za mnou probleskuje světýlko. Ovšem není to světýlko z perníkové chaloupky. Je to světýlko z čelovky a neslyšně se přibližuje.

 

Dohání mě noční cyklista. Nevěřím svým očím. Je to Margl. „Co tady děláš?“ A chudák Margl mi převyprávěl svůj příběh o tom jak zabloudil. Povedlo se mu to i se zapnutou navigací. Z mého pohledu si zaslouží cenu Zlatého Bludišťáka. Jak pomalu a neslyšně mě dohnal, tak stejně pomalu mi ujel. Znovu jsem zůstal v nočním lese sám. V tu chvíli mi výstražně ale velmi velmi smutně zapípala navigace. Hlásí, že má slabé baterie. Odhaduji to tak na deset minut a pak se vypne úplně a na vždy.


    

Zasněženou cestou mě trasa přivedla do civilizace. Vesnička Rudné. Mé myšlení je nerudné. Určitě mi není do zpěvu. Tvářím se sklíčeně jako Felix Slováček po ztrátě oblíbeného saxofonu. Mám najeto 87 kilometrů. Opřel jsem unavené kolo o autobusovou zastávku a po deseti hodinách souboje se sněhem a mrazem odstoupil ze závodu. Cítím ohromné zklamání.  Určitě nejsem ve stavu, abych mohl s klidem tvrdit, že mám na to, abych závod dokončil. Možná ano? Možná ne? Odpovědi se dnes nedočkám.

 

Selhala mi technika. Kdo je připraven, není překvapen. A já připraven nejsem. Mám rozbité kolo, nalomenou psychiku a už vůbec žádné baterky do čelovky ani do navigace. Skončit musím a nesu to těžce. Nesu to tak těžce, že ani okolní mráz nevnímám. Ač jsem se na trase občas prošel pěšky, tak jsem na tomhle závodě vůbec nepochodil. Asi tak za hodinku začne svítat a kdesi na opačném konci světa v jihokorejském Pchjongčchangu získá Ester Ledecká svou druhou zlatou olympijskou medaili.

25 .2. 2018, neděle

Po odstoupení ze závodu mám neuvěřitelné množství volného času. Můžeme se v klidu seznámit s výsledky závodu. Marek Biller z Opavy vzdal asi na padesátém kilometru, spustila se mu krev z nosu. Všichni ostatní startující odstoupili v polovině závodu. Skutečný a jediný Heroe je Thomas Taut, kterému se podařilo závod dokončit. 222 kilometrů zvládl za necelých 29 hodin. Gratuluji! A já si na startu myslel, že mu prsty jen v rukavicích umrznou a on odstoupí jako první. Mýlil jsem se.

Thomas Taut vítěz

 

Za denního světla s příjemně zahřátýma rukama, nevystresovanou hlavou a hlavně za pomoci správného imbusu jsem pokřivený přesmykač uvedl do provozního stavu. Vrátil jsem vypůjčené sněžné kolo a s nepříjemným pocitem, že jsem vzdal, jsem vyrazil domů. V hlavě mám uvězněnou jedinou jistotu, zimní závody nejsou můj šálek kávy a na Aljašku se dobrovolně nikdy nevydám. To vše za předpokladu, že nikdy neznamená nikdy. Jde jen o to, jak se celá myšlenka uchopí.
    

Večer sklesle sedím vedle sebe na gauči, znuděně koukám na televizi a po očku se pozoruji. Uvnitř mě sžírá pocit, že jsem závod nedokončil. Cítím zklamání a nevím, co s tím. Pak mě zatahaly za uši slova televizního moderátora. „Mráz včerejší noci udeřil. Nejchladnějším místem v České republice bylo Jelení v Krušných horách, kde naměřili -27,1 stupňů Celsia.“ Právě tudy jsme v noci projížděli. 

Margl únavou odlétl do jiné dimenze žití

26. 2. 2018, pondělí

Ráno jsem se dozvěděl novou pravdu o výsledcích. Kromě Thomase Tauta dokončil závod i Pavel Margl Macháček. Na trase strávil 55 hodin a dokončil ho s vykloubeným palcem levé ruky. Znovu se mi vrací sračkózní nálada.
    

Odpoledne jsem dostal další dávku. Kolegovi v práci jsem převyprávěl průběh závodu. On celou dobu souhlasně přikyvoval, a když jsem skončil, zpříma se na mě podíval a pravil. „Buď máš výsledky, nebo výmluvy!“ Já nedokončil, žádný výsledek nemám. Zbývají mi jen ty výmluvy….


A co z toho všeho vyplývá? Příští rok se na start Wolfmana postavím znovu. Musím!! Proč? Protože jsem nedokončil. A proč jsem nedokončil? To je otázka, na kterou bych teď rád nalezl odpověď. Nedokončil jsem proto, že mi došly baterky a já nevěděl kudy pokračovat dál? Nebo jsem nedokončil proto, že jsem ohnul přesmykač, poškodil kolo a neměl na čem pokračovat dál?

 

Bohužel ani jedna odpověď není správná. Z Wolfmana jsem odstoupil, protože mi selhala hlava a já kvůli tomu závod vzdal. Mohl jsem přeci někde sehnat nové baterky nebo si ve vesnici půjčit nářadí a přesmykač opravit. Jenže jsem to neudělal, protože mi selhala hlava, která odmítla dál snášet útrapy závodu. Prostě mi hlava řekla „Ne! Končíme!!“ A já  zbaběle poslechl.

 

1. část


 

2. část


 

Další fotky najdete ve fotogalerii »

 

Milan "Milča" Silný

foto: Štěpán Stránský & Wolf-Man

Diskusní fórum pro: "Wolfman Snow 2018, 3. díl"

Názor Autor Datum a čas
RE: Wolfman Snow 201... teepex 30. 11. 2018, 19:45
RE: Wolfman Snow 201... Margl 27. 11. 2018, 12:33
RE: Wolfman Snow 201... Editor 27. 11. 2018, 08:35
RE: Wolfman Snow 201... Margl 26. 11. 2018, 19:20
RE: Wolfman Snow 201... Margl 26. 11. 2018, 18:39
RE: Wolfman Snow 201... Margl 26. 11. 2018, 18:37
RE: Wolfman Snow 2018, 3. díl
Ještě dovysvětlím, jak se mohlo stát, že si Milča myslel, že dojel jen Thomas. Dorazil jsem do cíle prvního kola značně promrzlý, unavený, ale v celku použitelný v 11h dopoledne. Problém byl, že závodníci Milča s Uwem smutnili a naopak Marek slavil přežití. Přidal jsem se na stranu slavících a postupně zjistil, že se mi dál moc nechce. Hlava odmítala připustit další trápení, navíc obavy, že další noc bych již nevydržel jet beze spánku nahradila po pár panácích jistota, že bych to fakt nedal a na pár hodin jsem vytuhnul v sedě. Po probuzení jsem na tom nebyl s odhodláním o moc lépe - varinta spaní venku v mínus 20 a méně vedla k jednoznačnému hazardu se životem. Propařil jsem tedy s ostatními celý den, celou noc a ráno se těžce sbíral. A pak jsem ztjistil, že Thomas dorazil kolem půlnoci. A k tomu venku znovu parádní sluníčko a jiskřivý sníh! Vyhlásili jsme vítěze a já šel nakládat věci do auta. Doma mě však nikdo nečekal a bylo tak krásně. A mě strašně mrzelo, že z šesti jedzců na startu dorazil do cíle jen jeden a k tomu ještě Němec. A do toho mi posmutnělý organizátor Štěpán řekl, že Margl jen tak nevzdává a že to tedy musel být záhul. A v tu dobu mi to došlo! Stále je možnost vrátit se do závodu! No a tak jsem to ohlásil ostatním. Nikdo mi nevěřil, ale já se i tak sbalil a vyrazil hodinu po poledni do druhého kola (111 km). říkal jsem si, že pojedu po trase pořád dál a dál dokud mě to bude bavit. Už jsem nezávodil jen si užíval vonosti, sluníčka sněhu, pohybu na mrazivém, ale čerstvém vzduchu. Po dvou hodinách a 20 km jsem se musel v Perštejně srovnat pivkem z místního minipivovaru, ale kupodivu mě to sedlo ještě více a jel jsem a jel dál a dál. Po dalších 20 km a dalších 2 hodinách jsem dojel na benzinku Hora svatého Šebestiána. Tam jsem rozmrzal a chystal se na přicházející noc. Paní pumpařka mě litovala, že jezdím v - 15 stupňích. No a já na to: Copak teď , ale kdybyste věděla jaká kosa mi byla předevčírem v noci :-) Pochopila, že jsem blázen. Přece není možné, že by někdo jezdil v tomhle mrazu 3 dny a ještě v noci. No to bych tedy ráda věděla, kde že to byla ještě větší zima než u nás na Hoře. V Jelení paní a bylo tam kolem půlnoci - 25 stupňů. Kroutila hlavou, jako, že to asi těžko. Do minuty odvysílal Radiožurnýl informaci o teplotním rekordu v Jelení. Zmateně se na mě podívala. Já se v tu dobu konečně dobalil (náklad zásob do dresu a camelu), vyměnil baterie ve světlech a vyrazil do soumraku zdolat zbývajících 70 km. Asi po hodině a půl mi začalo slábnout světlo v čelovce. Namísto osvědčeného Fenixu jsem si vzal na otestování nový Xtar Warboy a ten ty mrazy nedával. Baterie se vybíjela tak 3x rychleji. A přesně jak to líčil Milča: sjezdík po zasněžené lesní asfaltce. mlha, kterou světlo nna řidítkách nedokázalo prosvítit. V tom nějaký šedý stín na zemi. Šílený smyk, nezvladatelné kolo, pád na stranu a dojezd 20 metrů do pangejtu. Při pádu jsem si vymknul palec na levé ruce. Bolest jak blázen. Naštěstí zchlazení bylo možné realizovat pouhým vytažením palce z rukavice. Po kilometru, ale následoval brutální výstup podél hráze přehrady Kamenická. Dával jsem ho s kolem na rameni asi tak na pět zastávek. Každé lapání křovin ve stěně doprovázela krutá bolest v palci. Podklouznutí na zasněžených šutrech a trávě by mohlo skončit nepěkným pádem z 10, 20 a nakonec snad i 50 výškových metrů... Nahoře jsem se vydýchával snad 5 minut a slíbil si, že už není cesty zpět a musím to dojet. Proti byl, ale opět náš děda největší - Mráz. Zamrzla mi voda v Camelu. Naštěstí jsem se v 8 večer Radenově dobouchal na chalupáře a vyškemral ohřátou šťávu, kterou jsem zmrazky odstranil a mohl pop?

Fotogalerie

Odkazy

Reklama

automobiloveDILY24.cz

Chytré
držáky mobilů na kolo
Quad Lock a FINN zakoupíte
v eshopu Kabelmanie.cz.




Tipy pro Vás

Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
Galaxy série 2013
 
Kolo pro život

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz