Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Za chýnovským kostlivcem

4.6.2019 08:19

Po Žižkově pomstě proběhla v sobotu druhá akce Stevens Jihočeského MTB poháru, Prodoli MTB maraton města Chýnov. Pro mě doposud neznámý, ale léty prověřený závod, který byl navíc mistrovstvím celého seriálu. Nehledě na to, že podle pověstí městem obchází kostlivec, kterému ukradli zuby. Tam jsem prostě nesměl chybět!

Bookmark and Share

 

Chýnov není daleko od Tábora, takže ani cesta netrvala příliš dlouho. Na rozdíl od moravských maratonů to mám z domova docela blízko. Zase ne úplně, ale dojezdovou vzdálenost do sta kilometrů považuji za přijatelnou až vyloženě příjemnou. Nemusím vstávat až tak brzy, což ulehčuje i start po poledni, i když vím, že někteří účastníci preferují dřívější hodinu, ale já jsem naprosto spokojený.

 

Právě s ohledem na pozdější start jsem ráno nijak nespěchal. Jen v Chýnově jsem trochu bloudil, neškodila by nějaká informační cedule na náměstí. Ne každý je stálým účastníkem závodu, takže by to usnadnilo orientaci. Druhou komplikací bylo parkování, jelikož vyhrazené parkoviště už kolem jedenácté praskalo ve švech. V blízkých ulicích ale naštěstí ještě nějaké místo zbylo.
 
Zmíním ještě pokus, který jsem tentokrát udělal s předstartovním jídlem. Dlouhá léta jím dvě hodiny před závodem věci jako bulgur, kus kus, rýžové nudle, vždy s olivovým olejem a chilli. Jenže předchozí dva týdny mi osvědčené stravování přineslo silné žaludeční potíže na trase, takže nezbylo, než vymyslet nějakou alternativu. A rozhodně to byla dost razantní změna, dva párky v rohlíku cestou na benzínce. Ačkoliv to popírá veškeré zásady zdravé stravy před výkonem, žaludek byl tentokrát naprosto v pořádku, byť jsem očekával pravý opak.
 
Při rozjíždění jsem uposlechl rady v propozicích a vydal se otestovat nejtěžší sjezd závodu, prudkou stráň k potoku nedaleko od cíle. Z vrchu to však nevypadalo nijak hrozně. Proto jsem si to bez většího otálení namířil přímo dolů. Jenže hned vzápětí se ukázalo, že spolu se mnou jede dolů i sypký povrch sjezdu. V tu chvíli nebylo pochyb o tom, jak to dopadne. Okusit místní lesní hrabanku v kotrmelcích by bylo fajn, jen se u toho nezašpinit a neroztrhnout nový týmový dres.
 
Během řazení ke stratu mě pak přepadla chmurná nálada a pocit, že to nebude stát za nic. Ani letní slunce, na které jsem se už dlouho těšil, tentokrát problém nevyřešilo. Navíc po zařazení do druhé vlny mojí náladu ještě prohloubila neschopnost několika lidí nějak normálně našlápnout a vyrazit. Docela dlouho mi to přišlo, že spíš závodím na koloběžce, než se přede mnou udělalo místo, abych taky konečně mohl jet.
 
Tím ale naštěstí nepříliš povedené chvíle skončily, tedy až na velkou ztrátu hned po startu. Závod začíná krátkým zaváděcím okruhem v nejbližším okolí fotbalového hřiště, kde bylo zázemí. Vlastně je to po poli dolů, pak kousek nahoru a zpět do místa startu. Tam už na náš průjezd čekali závodníci, kteří zvolili krátkou trať, aby se mohli začít řadit.
 
Nájezd na trať po zaváděcím okruhu přinesl nepříjemný okamžik v podobě pravoúhlé zatáčky hned za startem. Na štěrku či šotolině tam došlo k několika nepříjemným pádům, naštěstí bez větších zranění. Bolestivé odřeniny se ale zúčastněným cyklistům nevyhnuly.
 
Přírodní památka Stříbrná Huť
 
Dál už běželo všechno hladce, doslova jako po másle. Mírně zvlněným profilem peloton směřoval k Táboru, jako známá liška.  Já tak mohl vychutnávat Táborskou pahorkatinu, pro mě doposud neznámý kout české krajiny. Okolo Přírodní památky Stříbrná Huť, což je malý rybníček v lesích, kde se poblíž hornické osady Silberberg získávalo amalgamací stříbro, až ke Knížecímu rybníku. U této oblíbené rybářské lokality přichází obrat směrem na severovýchod přes Dubský vrch (602 m. n. m.), samozřejmě ne přímo rovně ale klikatě po lesních cestách.
 
Já se čím dál víc podivoval nad jezdivostí trasy, která mě snad i díky počasí probrala a zbavila počátečních chmur. Nevím proč, jsem měl k závodu v mysli přiřazeno, že je to těžká technická trasa. Opak je pravdou, příjemně svižné tempo lesy v okolí Chýnova mě rychle vyvedlo z omylu, takže ho přiřazuji do dlouhého seznamu v kolonce „oblíbené“. Trasa se nadto zdařile vyhýbá asfaltu, ačkoliv to úplně bez něj v našich podmínkách asi úplně nejde.
 
V druhé polovině vede trať z velké části Přírodním parkem Polánka, což opět zaručuje jízdu atraktivní krajinou. Jak je uvedeno v informačním materiálu k této oblasti, účelem je: „...zachovat krajinný ráz rozsáhlého lesního komplexu s vodními plochami a významnými přírodními a estetickými hodnotami.“ Co víc si biker může přát?
 
Já jsem se mezi tím trochu propracoval kupředu, takže jsem se pohyboval někde okolo padesátého místa. Cestou k Chýnovským jeskyním mi ale začalo trochu docházet, stále mě totiž stíhá absence zimní přípravy, pročež se mi ani tuto nijak skvělou pozici nepodařilo obhájit a postupný propad se zdál nezadržitelný.
 
 
 
 
Chýnovská jeskyně 
 
Po příjezdu ke známým jihočeským jeskyním jsem očekával propozicemi zmíněný zajímavý sjezdík. Opět však bylo poznat, kdo trasu zná, a tudíž ví, co ho čeká. Já na úzké pěšině sledoval, co na mě vykoukne v zatáčce za křovím, což se nutně projevilo na rychlosti.
 
Podle Chýnovského potoka už jsme zamířili zpět k cíli, ale trať ještě neřekla všechno. Zakrátko totiž přišel delší stoupák po kořenech (ještě, že bylo sucho). Při jeho zdolávání pak bylo možné sledovat rychlejší závodníky, jak to sviští dolů něčím, co vypadalo trochu jako tobogán nebo bobová dráha. Jen stromy v cestě iluzi poněkud kazily. Ale musím konstatovat, že to byla docela zábava. Příští rok to pustím víc a určitě si to pořádně užiju.
 
No a kousek před Chýnovem už byl v úvodu zmíněný sjezd. Jelikož mi už nešlo o žádné zázračné umístění, a za mnou stejně nikdo nebyl, zvolil jsem lehčí delší variantu (takovou hezkou chicken way). Válet sudy z kopce se mi už jednoduše nechtělo. I přesto se mi podařilo ještě dojet jednoho bikera, jemuž jsem nakonec i ujel. Výsledek tedy nebyl nijak výjimečný, spíše podprůměrný. Celkově 73. místo a 27. v kategorii je spíš ostuda. To mi ale nebránilo v tom, abych si trasu parádně užil a z mého hlediska musím pořadatele opět pochválit (nemohu však říci, že se někdo nesetkal s nějakými problémy).
 
Nakonec jsem si kupodivu vyzkoušel i stupně vítězů, i když ne vlastní zásluhou. Týmový kolega, který vyhrál kategorii na krátké trati, musel z rodinných důvodů hned po dojezdu vyrazit na vzdálené Karlovarsko. Pověřil mě proto, abych dojednal předání cen. Jenže tak prestižní výsledek bylo jednak hloupé nechat bez týmového dresu, za druhé pak je to nezdvořilé k pořadatelům, kteří vynaloží velké úsilí k uspořádání akce.
 
Ještě, že jsem měl v tašce čistou týmovou vestu a mohl si ji vzít místo špinavého potrhaného dresu. Konec konců na první místo příliš často nedosáhnu, takže jsem si alespoň mohl letos vyzkoušet, jaký je to pocit.
 
Ondra Hladík
foto: Cyklo Švec, Wikipedie

Diskusní fórum pro: "Za chýnovským kostlivcem"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama

automobiloveDILY24.cz



Tipy pro Vás

Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Kolo pro život

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz


Reklama: Praktické láhve na pití botanela ze zdravotně nezávadného plastu


Reklama: Cestovní pojištění Porovnej24.cz