Koncept Blinduro, tedy měřené RZ (rychlostní zkoušky) bez předchozí znalosti trati je mi nadmíru sympatický a dva dny ježdění v Krušných horách rajskou hudbou. Veškeré potřebné informace jsem obdržel s dostatečným předstihem, takže večer před závodem začínam řešit, kde sehnat povinný páteřák a proč proboha je povinný batoh! V sobotu ráno valím na start, tedy dolní stanici Skiareálu Plešivec, se snowbordovým páteřákem a prázdným batohem k tomu.
Na RZ1 šplháme jak jinak než úplně nahoru na Plešivec. Ze startu je vidět klikatící se erzetka po štěrčíčku s volnými kameny a na ní zjevně přemotivovaný borec zdvihající se v oblaku prachu ze země. Píp a jde se na to. Pěkně polehoučku na jistotku! Hlavně nelehnout! Od závodění jsou tu jiní, já si chci zajezdit. Kamínky, loučka, docela palba, lesík, roštovačka do červených čísel, ratatata rockgarden, držt ty rodla! Nandat brejle a dojezd do cíle. Tak trochu survival. Plínka v elasťáčcích zůstala nezprzněná, jede se dál.
V transféru míjíme RZ2 a skupinu brblajících fešáků. Nějak se jim nezdá sklon erzetky a soudě dle xichtu poobědvali nedávno šotolinu. Dvojka začíná pěkným floučkem, ale po chvíli se ohne prudce dolu skrz kamenné moře. Teď jsem fakt rád, že jsem si sundal teleskopa ještě o pár čísel níž. Snažím se protáhnout svoje XCčko bezpečně vším tím bordelem. Půlkama pevně svírám zadní plášť, rukama pro změnu zpocené gripy v marné snaze vejít se do stopy. „Igéééélit dávej“ řve na mě zpoza foťáku Rob Trnka. V tu samou chvíli projíždím cílem a dochází mi, kdo tady pomáhal s erzetou!
V přejezdu opět soutěžím o nejrychlejší transfer ever. Trojka by byla super jezdivá nebýt utržených svahů a nových lajn o 2 m níže. Snažím se držet bike nahoře a v potřebné rychlosti, ale nejde mi to. Tyhle odkloněné svahy bez podkladu neumím. Nicméně pěkná erzetka!
Čtyřka startuje kousek od trojky a já ji chci vlastně jenom bez pádu a alespoň trochu důstojně do cíle. Jedu si svoje na pohodu a těším se na pivíčko. Opět hodně povedená erzetka.
V cíli vládnou smíšené pocity. Někdo hýká nadšením, někdo nadává jak špaček, na pivíčko má chuť snad úplně každý.
V neděli o jedenácté projíždím poloprázdným parkovištěm na start transferu na v pořadí pátou RZ. Řady bikerů citelně prořídly a to znamená jediné - na flow trailech na Klínovci bude dnes plno. Pětka startuje na protějším kopci. Začíná až podezřele rychle a dokonce je vidět před sebe dál než tři metry! Tak kde bude ta zrada? Překvapivě se dá valit ve speedu až do cíle. Jupijééé Krušnohorský XCééé!
Honem na RZ6 než se spustí chcanec nečekanec! Šestka začíná šlapací pumpovačkou po hrabance než se zalomí přes pár skalek. Scanuju ohryzané kameny od převodníků a snažím se protáhnout soutěskou mezi nimi. CHRRRSTTT CHRSTSTT. Vpředu rychloupínák, v zádu nevím. Neřeším, kolo jede, tak jedu dál. O kousek níž si přišlápnu na skočku přes lávečku a hned vím. V zadu to byl kua šaltr. Zasukovanej řetěz, urvaná patka, šaltr chcíple visí dolu. A je dozávoděno. Sakra pes! Zrovna když ty erzety chytaly XC obrysy.
Sečteno a podtrženo: organizačně za jedna, fun faktor erzet maximální, atmoška přátelská, knedle s uzeným a zelíčkem jako bonus a hlavně ty panoramata!
Jo a vyhráli Lébl a Nestlerová
Jindra Volný
foto: Ondřej Semerak, fotogalerie »
