Šunka se Sašou v cíli
28. září lehce po 20. hodině dojel i Libor Handl, který si trasu užil nejvíce z těch, kteří závod dokončili (6 dní a 8 hodin). Nejlepší ženou v cíli byla Jitka Brunnerová, která mimochodem dojela pár hodin přede mnou. Z žen dojely ještě Kateřina Holá a Patricia Belthelier, odstoupila Jitka Válová, účastnice Loudání českou krajinou. Určitě by si zasloužili vyjmenovat úplně všichni ti, co stanuli na startu. Tedy i ti, co se do cíle vůbec nedostali, ať už důvod byl jakýkoli. I jim patří velký obdiv za to, že se do tohoto podniku vůbec pustili.
Ještě bych lehce shrnul postřehy ze závodu, které se nevešly do předchozích článků :-). První den jsem zahlédl několik srnek, zajíce a několik papoušků (ve velké kleci u rodinného domku). Druhý den jsem zahlédl dva jeleny (pořádné evropáky, žádné sikáče :)) a lišku. Při nočním tlačení kola na Máminku mi jeden ze závodníků vyprávěl, jak vyplašil několik prasat. Třetí den jsem za Ještědem za tmy poslouchal troubení jelenů v říji (to bylo obzvlášť nádherné) a dva jeleni mi přeběhli přes cestu přímo přede mnou. Když se rozednilo, utíkala přede mnou po cestě veverka. Poslední den jsem v okolí Nordkapu zahlédl ještě pár srnek. Když to shrnu, v jednom týdnu zahlédnout tolik zvířat, to se jednomu cyklistovi jen tak nepoštěstí. A to nepíšu o ptactvu ...
Na několika místech, tedy spíš na několika samotách, jsem potkal zajímavé lidi, kteří se se mnou sami od sebe začali bavit. Zajímalo je, kam jedu, co jedu, jak dlouho jedu, jak dlouho ještě pojedu, kde spím, co jím, co piju … A radili mi, kudy mám jet dál, abych to měl jednodušší, než abych jel tam, kam se zrovna chystám (zkrátka dobráky a fanoušky).
První noc mě předjel závodník z Německa Olaf Haensch. Po několika kilometrech, když jsem ho dojel, na mě křičel a ukazoval na lávku, která byla sice široká, ale měla železné podlážky, do kterých snadno zapadne kolo. Byla opravdu pro bikera nebezpečná a on na mě počkal, aby mě na ní upozornil i přes to, že jsem byl jeho soupeř. Tímto mu děkuji za jeho fair play chování. Škoda, že ze závodu odstoupil a že jsem mu tím pádem nemohl v cíli dodatečně pořádně poděkovat ...
Vraťme se opět do cíle závodu. Pořadatel nám zajistil spaní v lůžkových vagonech ze 70. let, které stály přímo v areálu pivovaru. Spaní pro menší osoby OK, já mám jen 172 cm, takže pro mě luxus. Litoval jsem čahouny :-), ti asi neměli tak pohodlné spaní jako já. Přímo ve vagónu byl dokonce kotel na dřevo, takže teplo úžasný, toalety a sprchy – vše fungovalo OK. Úschova a mytí kol také připravena.
Stejně jako všichni, kteří dorazili do cíle, jsem dostal certifikát za dokončení závodu a hurá na zasloužené pívo a na sdílení zážitků s ostatními borci. Mezi tím dojelo do cíle pár závodníků, dvě hodiny za mnou Viktor Slavík, který si ihned po dojezdu vychutnal slavnostní zdravotní :-) doutníček. I přes, to, že jsem při závodě každou noc spal na posteli, oči mě bolely, chtělo se mi spát, ale to nešlo. Dojmy a zážitky ze závodu byly tak silné, že jsem je až asi do deseti večer sdílel se závodníky, kteří zůstali na pivu, a někteří i na noc, v pivovaru.
Viktor Slavík s doutníkem v cíli
Pořadatel Honza Švarcbach připravil na sobotu 28. 9. po závodě párty přímo v cíli v pivovaru Kocour. Někteří závodníci zůstali až do soboty, jiní odjeli domů a přijeli zpět na párty. Já jsem se párty nezúčastnil, protože jsem se se ženou přihlásil na MTBO závod VIPrahlé duše, který se konal v Dolánkách u Turnova. A tak jsem se během pátku přesunul tam. Irča (má žena) mi říkala „z Varnsdorfu to máš do Dolánek jen 70 km, to bys na kole ještě mohl dát :-)“. Tak na to jsem jí řekl, že „děkuju za nabídku, ale pojedu vlakem a sejdeme se tam“. A budu se raději šetřit na další závod, pokud ho vůbec pojedu :-D. Nakonec jsem jí nedal košem (byl to závod dvojic) a odjeli jsme VIPrahlé duše spolu. Musím říct, že jsem Irče do kopců asi první čtyři hodiny nestačil, pak jí trošku došlo, a tak jsem měl poslední hodinu navrch.
Začala party Bohemia divide 2019
Musím ještě zmínit jednu poslední věc. Při závodě jsem si při tlačení biku do kopců, například na Ralsko, v duchu říkal, že už něco podobného nikdy nepojedu. Vždyť co z toho mám - dovča za všechny prachy, rodina daleko, celý den sám na kole, jízda za každého počasí, tedy i v dešti, do cíle pořád děsně daleko ... tak tohle už nikdy nechci absolvovat. Ale když jsme se v neděli vraceli z Dolánek domů, tak jsem krom jiného vyprávění zmínil, že: "až příště pojedu něco podobného, musím si lépe sbalit, do středu kola si dám spíš pití a rámovou brašnu si brát nebudu, musím si ty věci z ní dát někam jinam. V camel bagu se mi po dvou dnech začala dělat plíseň, ten už taky brát nebudu ...“. V tu chvíli jsem si uvědomil, že dva dny po závodě, který jsem si už navždy zakázal, plánuji další. No jsem já normální?
Takže příští rok BOHEMIA DIVIDE 2020? Nebo jinou podobnou akci? Na internetu se takových sportovních počinů dá určitě najít několik :-D.
Tak milý neznámý, poloznámý nebo skoroznámý čtenáři, děkuji ti za pozornost. A pokud chceš do něčeho podobného jít, tak se jednoduše přihlas. Zažiješ nádherná dobrodružství, budeš obohacen o nezapomenutelné zážitky, potkáš nové kamarády, ze kterých se mohou stát přátelé ... zkrátka Bohemia Divide ti dá něco, co si za prachy nekoupíš.
Milan Bílý
