Aktuality

Pokusím se o zamyšlení nad tím, kam se bajkování, a to hlavně orientační bajkování, ubírá a proč je třeba BA (Bike Adventure) "vyprodáno" pár dní poté, co se na webu objeví přihláškový formulář (limit 1000 účastníků).Co je Bike Adventure?Zjednodušeně se dá říci, že Bike Adventure (dále jen BA) je poněkud upravené MTBO (mountain bike orienteering, www.MTBO.cz). Upravené do té podoby, že závod snáze absolvují účastníci, kteří nikdy neprošli orienťáckou průpravou. Také mají tito závodníci daleko větší šance absolvovat závody úspěšně, tj. například vyhrávat.Největší rozdíly BA oproti MTBO jsou v délce tratí a měřítku mapy. S klasickou turistickou mapou 1:50 000 se bajková veřejnost setkává běžně a orientace na ní je z určitého pohledu snazší. 4-7 hodinový limit zase netlačí účastníky k tomu, aby mapovali pokud možno za jízdy a na vše je daleko více času. Nerozhodují vteřiny a to, jestli z křižovatky odjedete o 100 m bokem, ale strategie a to, jestli sjedete do jiného údolí. Neorienťáci, pomalejší, vytrvalí a zkušení závodníci jsou konkurenceschopnější. Fyzické a orientační schopnosti jsou mírně obroušeny a jejich vyváženost vede k dobrému výsledku. Pakliže máte na jedné straně dluh, musíte a můžete přidat na straně druhé. Důkazem budiž "překvapivé" vítězství neorienťáků na letošním Bike Adventure v kategorii mixů. Ke cti špičky MTBO budiž fakt, že v hlavní mužské kategorii zatím nikdy nevyhráli "neorienťáci".Důvody úpravy BA oproti MTBO jsou zřejmé: Ekonomický. Pořadatelská náročnost a pokud možno příznivá cena (srovnejte průměrné startovné na BA, MTBO a MTB maratonech) takového závodu si vyžaduje vyšší účast závodníků než je obvyklých 250-300 účastníků na závodech Českého poháru MTBO. Osobní pocit mám takový, že pořadatelé BA závodů jsou jaksi "morálnější" a daleko více pořádají "pro radost" než pořadatelé MTB maratonů, zejména těch profláknutých. Vyjímky samozřejmě potvrzují pravidlo. Ani pořadatelé BA však nechtějí prodělat a tak je jejich cílem alespoň nulový výsledek. Dost na tom, že vlastní práce je většinou zadarmo. Propagační. V podstatě se stejným cílem - rozšíření spektra potenciálních účastníků. Tady se ale jedná zejména o to, aby mohli přijet také ti, kteří se speciální podrobné MTBO mapy bojí jako čert kříže. Jakmile získá závodník mapařskou jistotu na mapě 1:50 000, nezřídka zkusí i pravé MTBO a začne na tyto závody jezdit pravidelně. V neposlední řadě je Bike Adventure konkrétní závod (www.BikeAdventure.cz), který pořádá parta kolem Kamila Arnošta. Kejmil závod před 6 lety úspěšně "importoval" a udělal tak pro MTBO velký kus práce. Troufnu si tvrdit, že díky BA se o MTBO dozvěděla bajková veřejnost.Kdo na Bike Adventure závody jezdí?MTBO i BA jsou sportem, kde se střetávají dvě komunity: orienťáci a bikeři. Těch druhých je podstatně více a MTBO na chuť přicházejí pomalu. Zatímco ti první se většinou znají navzájem a orienťáckou atmosféru, která dýchá i ze závodů BA, důvěrně znají, ti druzí přijíždějí často se zkušností z anonymních závodů MTB (XC, maratony). Jsou zvyklí jet v davu, ale na BA jede každý sám za sebe a svojí cestou. Troufnu si tvrdit, že na BA se vrací jedinci zvyklí v životě spoléhat na své schopnosti a jít svou cestou. Možná by byl zajímavý nějaký sociologický průzkum charakterů. Každopádně přibývá účastníků z řad neorienťáků, jak na závodech MTBO, tak i BA. Z výše uvedených důvodů je u BA nárust vyšší. MTBO je pak jen třešničkou na dortu pro opravdové fajnšmekry.Proč na Bike Adventure závody jezdit?Kromě toho, že se považuji za cykloturistu, jsem jel také pár MTB maratonů a XC závodů. Dosud jsem ale nepochopil, proč se vlastně průměrní nebo hobby jezdci na jednotlivé konkrétní akce vracejí. Chápu závodníky na špici, kteří jedou kvůli výsledku, ale proč někdo absolvuje rok co rok závod na stejné trati v tisícihlavém davu bajkerů někde uprostřed startovního pole? Zřejmě je to dáno "závodní atmosférou", kdy se i hobíci někdy chovají jako by šlo o medaile na MS, pocitem sounáležitosti a bezpečí v davu podobně postižených nebo jen neschopností sám naplánovat a absolvovat zajímavou trasu. Technické zabezpečení tratě může hrát také svoji roli. Nedokážu si ale představit, že bych jel opakovaně na stejný výlet a zaplatil někomu pětikilo za to, že mi na trati podá vodu, tatranku a v cíli dá tričko na památku dnešního výletu... (to je samozřejmě přehnané, protože práce s pořádáním takového závodu je daleko víc).U XC je to ještě markantnější. Považuji za daleko příjemnější jezdit sám nebo s malou skupinou po různých cestách bez omezení vytyčenou trasou a hlavně bez toho, že se stále díváte někomu na záda a někdo vám funí na zadní kolo. U MTBO či BA si můžete být jisti, že nikdy nepojedete po stejné trase, vždy vás něco překvapí a pokaždé to bude jiné.Extrém pro rodiny s dětmi – SixNumbersPokud si chcete opravdu užít dovolenou na kole s mapou, pak SixNumbers (6Nrs) je přesně to, co slibuje: „Týden na kole s větrem ve vlasech“. Je celkem lhostejné, jestli máte nebo nemáte rodinu, jestli jsou děti malé nebo velké. 6Nrs je připraveno pro všechny, kterým se kolo stalo součástí života.Na druhou stranu je 6Nrs opravdu extrémní akcí, protože strávit v sedle kola 6 dní po 4 hodinách může bolet. Denní dávka je samozřejmě individuální, ale průměrných 80-100km není výjimkou. Jak probíhal 1. ročník 6Nrs se můžete dočíst v reportážích na www.SixNumbers.cz, takže jen ve zkratce:První dva dny proběhly etapy z místa shromaždiště na Třeboňsku. Rovinka, rybníčky, pohoda. Poté jsme nabalili nezbytné věci a pořadatelé je odvezli do cíle 3. etapy, kam nás hnali přes mírně zvlněnou Českou Kanadu. Ale stálo to za to. Provizorní shromaždiště v „pionýrském táboře“ bylo naprosto dokonalé a dříve narození si osvěžili, jaké to je spát ve dřevěném stanu s podsadou. Následoval etapový přesun zpět do základního kempu a volný den. Ten však nesloužil jen k odpočinku, ale hlavně k tomu, abychom vše soukromé i společné přesunuli z louky A na louku B, která se nacházela v podhůří Novohradských hor. Za nádherný důkaz vřelého vztahu pořadatelé-závodníci považuji aktivní účast dobrovolníků při bourání kuchyně, party stanu, sprch a další infrastruktury. Poslední dvě etapy už se jako třešnička na dortu odehrály v kopcovitém terénu a vysály z nás poslední zbytky fyzických i morálních sil.Výrazným rysem a následováníhodným příkladem se na 6Nrs stala také speciální kategorie tzv. drncálků. Oficiální název Přívěsné vozíky. Postupně se stala velmi prestižní a boje o přední místa se vyhrotily natolik, že vítězové uhájili zlato o jediný bod. Všichni z této kategorie mají můj obdiv a nutno říct, že své ratolesti ani sebe rozhodně nešetřili. Nejednou jsme měli co dělat, abychom je setřásli.Týdenní „bajkování“ skvěle doplnily večery věnované promítání, muzice a tanci. Mezi kulturní vrcholy patřily unplugged koncert Václava Koubka, taneční párty Tři sestry revival a nezapomenutelné povídání Honzy Kopky o jakémsi „pohodovém výletě“ na Aljašce. Zkrátka, pořadatelé se o účastníky postarali po všech stránkách.Kam na bike adventure závody?Kromě dvou výše zmíněných závodů existuje v Čechách pár podobně zaměřených akcí. Zmíním se jen o těch větších, které mají již určité renomé. Zárukou kvality je buďto dlouholetá tradice a nebo team pořadatelů se zkušenostmi z pořádání MTBO. Dle mého názoru projde časem kalendář těchto akcí obdobným procesem jako kalendář MTB maratonů. Rád bych se mýlil. V závorce za názvem uvádím ročník a počet účastníků v letošním roce. Bike Adventure (6/1000): dvoudenní scorelauf dvojic (www.bikeadventure.cz) Ruská Sibiř (4/90) a Ruská Ruleta (5/400): zimní scorelauf jednotlivců a jarní scorelauf dvojic s noční vložkou (www.bakovdevils.cz) SixNumbers (1/250): šestidenní scorelauf dvojic a jednotlivců (www.sixnumbers.cz) Jasoň - Drsoň (7/260): scorelauf dvojic se „survivalovými“ vložkami (www.jason-drson.com) Posázavský Dýmák (3/150): scorelauf dvojic v Posázavské divočině (www.posazavskydymak.info) Švih nad Kačákem (3/130): jednodenní scorelauf dvojic s vložkou na speciální OB nebo MTBO mapě (http://svih.php5.cz)   Scorelauf = orientační závod s volným pořadím kontrol a jejich různým ohodnocením. Cílem je nasbírat co nejvíce bodů v daném časovém limitu a předem určenou penalizací za pozdní příjezd. Kontroly by měly být rozestavěny tak, aby i ti nejlepší nebyli schopni posbírat v limitu vše. Aleš Linhartfoto: SixNumbers