Aktuality

Když je člověk sám, bez spolucestovatelů, je to rozhodování jednodušší. Prostě jedete kam vás napadne, aniž byste museli zdůvodňovat a vymejšlet argumenty. Každopádně příští rok budu nepochybně zas o něco línější, a takovou kondičku, jako mám teď, už nikdy v životě mít nebudu. Jel jsem ho předloni, v tom strašlivým bahně na hladkých pláštích to byl nezapomenutelný zážitek. Tož ještě jednou – naposled... Startuju takticky ze zadní pozice. Přede mnou je 1100 soupeřů. Na přípravu jsem měl tři týdny. Základ je omezit pohyb na minimum. Každý ušetřený joul se bude hodit. Když je k dispozici výtah, zapomeňte na schody! Vytvořit vrstvu podkožního tuku, která se, když přijde na věc, dokáže přeměnit na energii, se za tak krátkou dobu nepodaří. Chce to rozhodnout se pro toho Drásala dřív. Stoupání za RusavouNa startu se nás sešlo 1100! Hrozný. Problémy se zácpou hned při vjezdu do lesa za dědinou Žopy by se daly zmenšit, kdyby se vypustila každá ze dvou kategorií zvlášť. Snad příště „Prosím vás, s dovolením, já spěchám!“ volám zoufale, ale nikdo mě před sebe nepustil. Dokonce jsem slyšel i smích. Nejvíc jsem pofotil ve stoupání nad Rusavou. Dále už nebylo koho. Jen krajinky. Jak tak čtu okolní články – nebyl jsem sám, kdo fotí bez ohledu na prchající sekundy. Jináč, předloni tu byly velké šutry a písek, dnes zánovní asfalt. Vylepšených úseků přibývá. Není divu, že vítěz zajel nový rekord tratě. Hostýnky v plném slunciBez mimořádných událostí jsem dospěl až na dohled restauračního postu na Tesáku. Bezelstně vjíždím do bahnité kaluže netuše, že nemá dno. U pravidla gravitace a taky setrvačnosti zřejmě neexistují vyjímky, které by je potvrzovaly. Aspoň v mým případě k nim nedošlo. Takže následuje šipka přes řidítka, naštěstí do měkkého, kolo na mě...novou přilbu mám, a hned jsem si ju zamazal od krve. Ňákej výčnělek mě krom hlavy klepnul ještě do lejtka. Bicykl mě dobře přikryl. Vymotáváním se z něj jsem ztratil další vteřiny. Od té doby všechny louže objíždím. Na štěstí jich nebylo moc. Malebné Hostýnky, obzvlášť za tohoto počasíV polovině trati to pořád vypadalo, že stihnu přijet do cíle v limitu. Ale ty úža rozhledy! Musím zastavovat kvůli focení, i kdybych nechtěl. Takže zkušený personál občerstvovací stanice v Horní vsi se tváří skepticky. Řítím se k cíli co mi nožky stačí... už slyším moderátora v cíli, jak mě ohlašuje: „blíží se největší smolař závodu – 4 minuty po limitu!“ Jsem hvězda, všichni mě litují! Dopr! Kdyby nebylo té postartovní zácpy, nepochybně bych to stih! (Mezi náma – kdybych míň fotil... kdybych se nezakecal na restauračních postech... kdybych nebloudil...)(Poznámka znalce pravidel: „neusilování o vítězství je důvod k diskvalifikaci".) Honza Vlasák