Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Italské Alpy - od subtropů po ledovce - den 3.

15.1.2009 15:07

Den 3., "Odpočinkový" - měl mít pouhých 51 km a 1300 výškových metrů, byl tedy všeobecně vnímán jako odpočinkový. Přiznám se, že jsem se na něj dost těšila. Nohy mě bolely po předchozích dnech hodně a ještě víc se ozývalo pozadí. Ukázalo se, že moje nové "závodní" sedlo je sice super na skutečně závodní použití, na několikadenní ježdění v kuse, které znamená mnoho hodin v sedle už se ale příliš nehodí.

Bookmark and Share

Anebo mám letos naježděno málo kilometrů, a tak se mi ještě nevytvořil prdelní mozol, jak říká Radek Šimůnek starší. Ať je to tak nebo tak, od třetího dne pro mě bylo sezení v sedle celkem nepříjemným zážitkem, který se pak v následujících dnech naštěstí nezhoršoval, nicméně ani nelepšil. Dbala jsem alespoň na prevenci. Začala jsem používat krém značky Sportique, který mohu vřele doporučit, bez něj by to bylo ještě horší.


Takže jak říkám, na odpočinkovou etapu jsem se těšila, navíc nás měla zavést do trochu jiné krajiny než doposud, čehož jsme si pak všímali na každém kroku. Nejprve jsme krátce stoupali, pak nám byl odměnou dlouhý sjezd, při kterém jsme mohli pozorovat krásné údolí Valsugana a protilehlé kopce. Přes Roncegno a Novaledo jsme dojeli až do lázní Lévico Terme, po cestě jsme vnímali zemědělský ráz krajiny, všude byly jablečné sady, sem tam i vinice. V Lévicu jsme odbočili doleva a nadjezdem přejeli dálnci. Alejí stromů jsme pak začali stoupat do jediného kopce, který nás v dnešním dni čekal.


Vrzání, ozývající se z Danina kola, už se ale nedalo vydržet, a tak se Jirka dal do zkoumání jeho původu. Tím se ukázala býti povolená sedlovka, takže jsme to napravili a jeli dál. Začalo zase strašné vedro, silnice byla navíc na přímem slunci, nikde žádný stín. Asi v jedné třetině kopce je vpravo v jedné serpentýně voda, doplnili jsme tedy zásoby a trochu se zchladili (namáčení hlavy byla v těch vedrech nutnost). Po pár kilometrech jsme přijeli k závoře přes cestu, cedule říkají zákaz vjezdu i cyklistům. Moc jsme to neřešili, závoru objeli a pokračovali ve stoupání. Za chvíli jsme smysl závory plně pochopili - na silnici byl zával! Evidentně se urval kus stěny zleva a silnici zasypal. Před námi se tyčila obrovská (několikametrová) hromada šotoliny. Na délku mohla mít tak 30 metrů.


Pěšky přes zával

 

Koukali jsme na to jak v Jiříkově vidění (na fotkách jsem se to pokoušela zachytit. Hromada šotoliny je velká a strmá, přemýšleli jsme, zda má smysl zkusit ji přelézt. Dana vylezla nahoru a hlásila, že by to šlo, nahoře je rovina a na druhé straně už je to méně prudké. Nás ale děsily naše tretry s kuframa look, ty nejsou dobré ani na chůzi po rovném povrchu, natož mezi kameny. Vytáhla jsem mobil a chtěla se zeptat Zbyňka, kudy jel, v telefonu už mi od něj ale svítila zpráva, že oni prošli. Tím bylo vše vyřešeno, jdeme taky. Nebyla to moc sranda, klouzalo to, dole pod námi příkrý sráz, kolo na ramenou, byť silniční, se v takovém terénu taky pronese. Navíc po nás dole šel nějaký dělník či co. Ale měl smůlu, ještě pár metrů a byli jsme nahoře a zdrhali.

 

Na druhé straně jsme stáli zpocení, zaprášení a zadýchaní, kufry obalené hlínou. Daně navíc z kolena tekla krev. Dost nás to vyčerpalo, sedli jsme si na zem a klacíkama čistili tretry. Byli jsme jako vysátí, nechtělo se nám dál. Ale vedro bylo hrozné, byla potřeba se hýbat. Sedli jsme opět na kola a stoupali vzhůru. Kličkovali jsme mezi šiškama na silnici a vyhledávali sebemenší stín, který sem tam nějaký strom dokázal poskytnout. Docházela nám voda, morálka byla na nule. Dana dokonce tlačila, i když tak prudké to zase nebylo. Konečně stoupání skončilo, na vrcholu však nebylo nic. On to totiž nebyl ten pravý vrchol - museli jsme sjet kousek dolů a pak ještě tři kilometry (naštěstí jen mírně) stoupat na Passo di Vezzena (1402 m.n.m.).


V restauraci jsme doplnili vodu a na lavičče se trochu vzpamatovali. Jeli jsme pak ještě na malý okruh kolem Lusernu (po cestě je zajímavý hřbitov obětí z 1.sv. války), což obnášelo zpočátku mírné stoupání a pak pěkný sjezd. Na závěr nás čekalo opět stoupání do tábora v Lavarone. Večer po jídle a odpočinku jdeme šli poprvé na nákup - pěšky to byly asi 2 km do města.

 

Pokračování příště

 

Andrea Barešová

Diskusní fórum pro: "Italské Alpy - od subtropů po ledovce - den 3. "

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |