Loni jsem tuším zajel bednu, letos jsem žádné ambice neměl a dovolil jsem si (až příliš) vypustit jakoukoli přípravu. Noc ze čtvrtka na pátek jsem strávil lovem candátů, v pátek přejel do Prahy za kamarádem, se kterým jít na jedno znamená spíše jít spát v jednu. Ráno jsem málem rozmlátil budík a s batohem na zádech a zbytkáčem v krvi vyrazil na kolo směr Brandýs. Najít start bylo pro mnoho lidí problém a já zjevně vypadal, že vím kudy kam, tak se za mnou vytvořila kolona aut, kterou jsem povozil kolem města, než jsem našel start...:-).
Prezentační taška obsahovala jako obvykle kupu reklamních materiálů (prosím organizátory o umisťování kontejneru na tříděný odpad) a také carnitin (2 dávky v ampuli). To přesně vystihuje povahu závodu. Většina lidí sem jede kvůli pohodě, výletu, klobáse a pivu…nebo snaze zhubnout . Dva borci před závodem: "Ježiši na co je tam ampule, nějakej carnitin! Jo hele to je na hubnutí, super. No tak to si teda mužem dát před startem tu klobásku, no ne? Jé oni jsou tam dvě dávky! Si k tomu můžeme dát pivečko!“
Na startu delší 80-ti km jsem měl vyjetou první lajnu z loňska, tudíž jsem se nemusel mačkat v zadu. Obvykle se hned po startu jede na kaši, ale tentokrát mi přišlo, že se jelo až neslušně na pohodu. Ještě na 10. km jsem viděl čelo závodu s Ježkem na špici. Trať závodu vede převážně po lesních a polních cestách. Terén opravdu není náročný, ani všudypřítomné bláto nevadilo. Převýšení odpovídá Polabské nížině, tudíž je stěží měřitelné. Vzhledem k tomu je závod tak rychlý, že i holohlavému důchodci nechá pocítit vítr v příčesku a pocit vítězství z dokončení závodu. A to je velkou devizou.
I já jsem přijel spíše na výlet a na občerstvovačky, nicméně jsem potkal známého, co měl vyšší ambice a vše dopadlo jinak! Dojel mě cca na 8. km. Táhl za sebou šňůru závodníků a nikdo ho nestřídal, jen se vezli v háku. To mě vždy dokáže zvednout ze sedla. Spontánní rozhodnutí: pomůžu mu, dokud nepadnu, a pak si to domelu do cíle na pohodičku! Urvali jsme ocásky za námi a začali stíhací jízdu. První občerstvení na 20. km jsme prolétli s větrem o závod, rozdvojka na 30. a my stále jedeme podlahu. Jak dlouho tohle vydržím? Nevyspalý, k snídani poflámová káva a 40 km v nohách na start není ideální stav.
Na druhé občerstvovačce už cítím nohy, ale beru bidon a doufám, že mu ještě budu alespoň půl hodiny odstřídávat na čele. Techniku mám lepší, v sjezdech a zatáčkách čistota projetí zobe vteřinky a nemusím tolik cukat s tempem, zato v kopcích už začínám ztrácet. 20 km do cíle a já mu přeji štěstí a podřazuji na turistickou rychlost. V tu chvíli jsme měli ztrátu 10-ti minut na vedoucí skupinu. Najednou mi totálně dojde. Z ničeho nic třesavka, návaly horka, zimy vždyť to znáte. Mechanicky točím nohama jako ve snách. "Musíš něco sníst! Jedu za tebou už hodinu, díky moc.“ ozve se hlas za mnou. Má pravdu. Máčknu gel a snažím se držet konstantní tempo.
Počítám kiláky do cíle a v sedle mne drží jen vidina národního nápoje ze sedmého schodu. Borec za mnou mi totiž slibuje za toho háka pivko! A svůj slib v cíli splnil, jen to zasyčelo. Nakonec jsem se proplazil cílovou páskou na 9.místě v kategorii M30. Pak už jen obligátní těstoviny, studená sprcha, umýt kolo (sežeňte si příště vapku, tím čůrkem se to nedá!), vyhlášení a konečně tombola! Já prostě chci ten skůtr i když vyhrát křeslo by taky nebylo zlý. Už se vidím, jak ho vezu na zádech přidělané k batohu do Prahy! :-)
Zhodnocení: závod je vhodný pro všechny lidi i pro některé bikery. Nečekejte pohárový mazec našlapaný elitou. Udělejte něco pro svoje tělo a odměňte se za výkon třeba tou klobásou.
Jindra Volný
foto: MTBROBOUSY
