Letos jedu bohužel bez dlouholetého soupeře Sváti. Vzájemná snaha trumfnout se nám obvykle dala křídla, a tak pořadí do stotřicátého místa bylo pěknou odměnou za naše souboje. Sváťa má už od jara potíže s ramenem, které si vykloubil při bruslení, a tak kolo vynechává. No a mně teď chybí ten pravý stimul. Ještěže jede se mnou alespoň můj syn Šimon.
Z domova těch osmnáct kiláčků na start ujedeme celkem v pohodě, alespoň jsme se hezky rozcvičili. Později při absolvování prvního stoupání na Hanspaulku nás oba ovšem dost bolely nohy. To se na nás patrně podepsalo půlhodinové postávání při čekání na startovní výstřel.
Měl jsem to brát jako varování, ale svištěl jsem si to vesele v přední části dlouhého pole závodníků zvlněnou krajinou mezi poli a vesničkami přes Noutonice do Zákolan. Při stoupání na Budeč ke hřbitovu mě poprvé někdo předjel. To bylo už druhé varování. V následujícím sjezdu do údolí k Okoři jsem bohužel ještě odolal a nevyfotil si jezdce, řítící se z vršku v oblacích prachu jak na Dakaru. Vědět, co bude následovat, tak bych těch několik pozic mohl klidně obětovat.
Před brodem u Okoře se z boku náhle přiřítí skupinka jezdců, kteří, jak alespoň doufám, ani netuší, že si zkrátili trať o deset kilometrů. Patrně se vydali za někým, kdo si pamatoval trasu „zimního závodu“. Brod byl skoro vyschlý, a tak se všichni vrhají přímo přes vodu. Na občerstvovačce si cpu do kapsy tyčinku a začínám ukusovat banán.
Bohužel je už pozdě. Došlo mi příliš rychle, následujících deset kilometrů bylo neskutečných. Točím a točím a jedu skoro krokem. Míjejí mne celé balíky jezdců. Hlavně nezastavit a posouvat se vpřed! Stoupání na Juliánu jsem skutečně přetrpěl v sedle, ale bylo to hodně o vůli. Na rovinkách u letiště začala konečně fungovat energie z karbošneku a banánu. Na nějaké spurtování je již pozdě, a tak si alespoň snažím užít pocit z té změny. Následuje suprový sjezd do Šárky a rozjezd na poslední stoupání opět na Hanspaulku. To je sice obvykle náročná zkouška, ale dnes to kupodivu celkem jde. Následuje rychlý, policií zajištěný sjezd ulicemi do cíle, kde již čekají ovocné knedlíky, párky a nealko pivo.
Po chvilce přijíždí i Šimon a jdeme se podívat na výsledky. Dnešní 320. pořadí, to je už dost velký rozdíl od předchozích ročníků. Doufám, že hlavní příčinou tohoto debaklu byla energetická krize a nejen nastupující stáří. Mám alespoň pořádnou motivaci pokusit se tyhle výsledky příště změnit.
Jinak na závodu samotném bych neměnil nic. Trasa je perfektní, zrovna tak jako věnce buřtů pro vítěze. Výsledky včetně pro mne nepředstavitelného času vítěze Honzy Hrušky - 1hodina 31 minut najdete na www.mohila.cz. Příště doufám sestavíme rodinný tým a pokusíme se trochu zasoutěžit. Možná to zkusíme už na zdejším zimním maratonu, který bude už v únoru 2010.
Vít Pokorný
