Po vylodění v Bolu vyjíždíme po promenádě a nejprve zajíždíme na Zlatni Rat. Koupel je skutečně velmi příjemná. S námi je tu pár lidí a pár lehátek. Ale kolik tady lidí musí být v sezóně? Moře má teď odhadem 22°C. Ohřálo se během našeho pobytu o nějakých 4-5°C. Po koupeli pokračujeme na západ nad jižním pobřežím Brače. Asfalt se mění v šotolinu, která se houpe ve výšce asi tak 50 až 100 m n.m.
Náhle se cesta začíná větvit. Tady by měla být prý skvělá pláž, podle Jardy. Skutečně nacházíme pěšinu podle popisu. Odvážnější jedou, jedu taky. Je to technický sjezd, kde se sype kamení, v jednom místě je zatáčka přímo nad srázem na pláž, ještě pár kamenných ploten a schodů a jsem na pláži. Málem jsem se na konci nabodl na list agave, kterých je tu spousta. Nemístně romantické místo, jemně štěrková pláž na obou stranách uzavřená skalisky, nad ní sráz s agávemi, mimo nás nikdo. Koupeme se samozřejmě nazí.
A po koupeli nahoru. Prvních 50 m se jet nedá, leda že by Pepa Dresler… Pak je to otázka nasednutí a rozjezdu. Chlapi to dávají tak 50 na 50. Holky nechaly radši kola nahoře. Následuje výjezd po šotolinových serpentinách v jednom tahu do nějakých 600 m n.m. Makáme a leje z nás pot. Sůl moře se míchá se solí potu. Ale je na co koukat. V serpentinách se neustále mění pohled na moře a ostrov Hvar.
V okamžiku, kdy se sklon srovná, odbočujeme úplně mimo cestu, na jakýsi kamenitohlinitý mlat. Kupodivu se ale po tom jede dobře. Sledujeme stopy nějakých aut. Vjíždíme do prapodivného lesa z černých borovic a jalovců s podrostem zeleňoučké trávy. Je jasné, že tady, ve výšce okolo 700 m n.m. je už trochu jiné klima než u moře. Potkáváme volně pobíhající stáda ovcí a dokonce i volně se pohybující koně. Stále pomalu stoupáme po cestě necestě, až vyjedeme na asfaltku, po které je to už jen kousek na vrchol Vidovy Gory. Tam se otevírá opravdu nádherný pohled na Bol se Zlatnim Ratem a ostrovy jižně od Brače.
Na Vidově Goře (778 m n.m.); ostrov Brač
Uděláme pár pozérských fotek podle hesla: „Každá přirozená fotka musí mít pečlivý námět, scénář a režii.“ Pak jdeme do hospody, která je tady na ráně. Byli jsme varováni, že není nejlepší, tak se držíme s objednávkami zpátky. Ale na lahvovém pivu a minerálce se nic zkazit nedá. Objevují se další a další naši kásmoši na kolech. Kazí se počasí a začíná foukat. Koneckonců taková je předpověď. Dokonce budeme ještě večer přeplouvat na pevninu, abychom neměli ráno potíže se dostat do Bašky Vody.
Po siestě sjíždíme z Vidovy Gory. A zajímavá přírodní scenérie pokračuje. Řídký borovo-jalovcový les končí a vyjíždíme na kamenité louky bez stop jakékoli upravené cesty. Ale jezdit se dá úplně kudykoli. Jsou tu napajedla v podobě zaplavených závrtů. Na základě doporučení sjíždíme podle stop aut do Gažulu, kde nás čeká domluvený oběd. Přijíždíme do půvabného seskupení kamenných pasteveckých stavení pod velikými borovicemi, mezi nimiž je svěží trávníček. Připravený je pro nás veliký kamenný stůl s aperitivem (rakija a orachovac). Tak si dáváme do nosu. V ohništi se pro nás dělá peka. Je do dušené maso (jehněčí, telecí a chobotnice) s brambory a zeleninou v obrovské pánvi. Připravuje se to pod poklicí, na kterou je nasypané žhnoucí dříví. Po chvíli se servíruje. Vrháme se na to jako kobylky. A je to vynikající. K tomu červené víno. Nemá to chybu, cena 100 kn včetně libovolné konzumace vína a kořalky.
Zvláštní krajina pod Vidovou Gorou
Po obědě a siestě pokračujeme zvláštní krajinou kamenitých pastvin s borovicemi. Cesta se úplně ztrácí a pouze intuitivně držíme směr. Nakonec opět vjíždíme do lesa a spouštíme se kamenitými sjezdy až na další pastviny u bračského letiště. Míjíme jej a pokračujeme pohodlnou šotolinou. Přejedeme jakousi hlavní silnici a dostáváme se na hranu svahu severního pobřeží Brače. Pak následuje dlouhý točitý šotolinový sjez napřed macchií, pak olivovými háji a vinicemi. Vyjíždíme na silnici, kterou přetínáme. Ještě následuje kamenitá zvlněná rovina a na závěr velmi strmý technický sjezd, zakončený schody v Pučiščích. Dnes 59 km, 1300 převýšení, pěkné. Tak to je všechno.
Kapitán Marin hlásí, že naše dnešní jugo vystřídá velmi silná bora a že bude dobře odplout do míst výměny turnusů. Zítra bychom mohli mít problém se tam dostat. V pět odplouváme do Bašky Vody. Večeříme už v Bašce Vodě. Po večeři je na lodi pěkně veselo. Poslední večer, rozlučkový večírek a průvodce má ještě ke všemu narozeniny …
- Sobota 16.5.
Ráno hodně silně fouká. Přišla bora, kterou předvídal kapitán. Předvádíme si šusťákovky, komu víc fofruje. Balíme, přivážíme auta, děláme chaos, loučíme se navzájem a s posádkou. A odjíždíme. Bora pěkně mlátí s autem s koly na střeše. Kapitán zřejmě moc dobře věděl, co dělá, když odplul ještě včera z Brače.
Odjezd z Gažulu
Po cestě přemýšlím o tom, jaké to vlastně bylo. Po třetí… Počasí bylo zase ideální, rozhodně větší teplo, než jsem čekal. Voda ze začátku byla studená, ale ke konci už se docela pěkně prohřála. Najel jsem za 6 dní bez 1 km čtyři stovky s převýšením 8450 km. To není málo! Terén místy docela ostrý, a hlavně kopce! Asfaltům jsme se až tak úplně nevyhli, ale to je asi všude normální. Rozhodně to tedy byl další MTB zážitek. A loď – zase skvělá. Na to, jak málo místa je k dispozici, je překvapivě pohodlná a příjemná. Posádka ochotná, vtipná, rychlá. Vlastně jsme se už před dvěma roky skamarádili. Jídlo vynikající. Soužití s ostatními na jedné lodi bylo přirozené. Moje obavy z první plavby, kde že jsou? Záliba v kole a společné zážitky všechny spojily a vládla „pohoda na palubě“.
Nezapomenu na ty dojezdy, kdy člověk celý unavený, ale plný té vlastní skvělé chemie, co vyvolává pocit uspokojení a štěstí, vidí v přístavu loď a hned si dává dojezdový drink. Nezapomenu na vůni a houpání moře, které příjemně na lodi uspávají, hlavně když se spí na horní palubě ve spacáku. Nezapomenu na večery v přístavech, kdy jsme byli s lodí v centru městečka a přitom měli určitý odstup a soukromí.
Teď to vidím tak, že bych jel klidně znovu… A to hned na podzim! Usínám někde na dálnici nad Splitem, tedy ne za volantem… Řada v řízení na mě přijde až někde v Rakousku.
Onda laku noć!
Jan Kopřiva
foto: Jaroslav Řízek
