Nevěřím, že je mezi námi někdo, kdo se domnívá, že je za tím precizní práce naší „Pomáhat a chránit“. Naopak pravdou je, že potencionální lupič věru nechce "Igorovi" vysvětlovat, proč není kolo jeho bosse tam, kde ho nechal... Z tohoto světa falešného míru Karlových Varů jsem přesídlil na Prahu 9 Hloubětín, do bytečku sice malého, ale s vlastním sklepem. Nu, myslel jsem si, vlastním jen mně, ale zjevně jsem se mýlil.
Jednoho teplého březnového odpoledne se má milá zcela správně rozhodla, že je načase natočit prvních jarních „ke kámošce na větrník a vídeň a zpět“ s malou odbočkou Kyjský rybník - Klánovice - Zeleneč - Svémyslice - Jenštejn - Vinoř - Hloubětín. Při vynášení kola Cube Elite HPC (komplet XTR, CSmax SLR…) na obrubník vzbudila zjevně zájem některého z našich sousedů. Druhý den jsem se totiž urval z práce dříve než za tmy a z žaketu jsem šel rovnou do dresu a hurá do sklepa pro kolo. Dveře od vchodu do baráku neporušené, dveře ke společným sklepům neporušené, dveře k našemu sklepu vypáčené, Cube fuč. Chvíli jsem ještě civěl na poloprázdný sklep, následně jsem pochopitelně začal vidět postupně všemi odstíny červené barvy.
Překvapivě zloděje nezajímalo silniční kolo ani čtvero fakt dobrejch lyží. Někdo asi řekne, že jsem důvěřivý blb, ale fakt mám dojem, že v baráku plným důchodců, co mají ve sklepě leda tak zavařený okurky a 5 kilo brambor, mi kolo nezmizí. Poučení za 120 000 Kč. Jen jsem zvědav, koho z nich na mým "kubánci" uvidím jezdit se síťovkou na nákup.
Ale z jiného soudku - na tradiční „silniční MTB závod" nádherným Českým rájem jsem se tedy vydal na kole zapůjčeném. O masové oblibě Authorovy 50-ky svědčí mimo jiné i 1124 účastníků. Závod je z mého pohledu koncipován spíše jako svižný výlet po dobře značené trase. Vlastních padesát kilometrů a 655 metrů převýšení opravdu zvládne ujet opravdu každý. Ti nejrychlejší (Ježek, Fojtík, Bubílek) zdolají trať dokonce za 1,5 h, ženy o akademickou čtvrthodinu pomaleji (Kalašová). Při takové rychlosti si jen těžko všimnou hradu Kosti, zříceniny Trosek, zámku Hrubá Skála, Příhraz, rybníka Žabakoru, skalního masivu Drábských Světniček, kráteru Mužský a zříceny hradu Valečova. V cíli u Komárovského rybníka se vedly debaty právě na téma „proč není kategorie Elite“.
Vzpomínám si zcela jasně, že jsem dost nasupeně řešil totéž 4 roky nazpět, poté, co jsem měl ztrátu na vítěze pár minut (1:32). A to tenkrát nedojelo licencovaných na start zdaleka tolik. Z odstupem let můžu klidně prohlásit, bylo to super, mačkat se hodinu předem na startu, pedál na pedál, riskovat pád v tlačence po startu, nastupovat soupeřům v kopci a jet maximální hranu ve sjezdech v euforii nadopovaný adrenalinem. Člověk musel mít nejen natrénováno, ale i rozum v hrsti a občas i příslovečné štěstí , aby se dostal ve zdraví do cíle mezi prvními. Jet o bednu je vždy zajímavější než jet o první 10-ku. Na obranu pořadatelů nutno podotknout, že ani majitel licence není povinen jet v kategorii Elite, pokud by byla zřízena! Kolikrát mě zařízl eliťák a jel v kategorii M19-29 - ani nepočítám a ve finále mu to nemám ani moc za zlé. Sponzor tlačí, abyste šli na bednu v dresu, přilepšit si případným prodejem výhry také není na škodu.
Sečteno podtrženo pro případné zájemce o účast na příštím ročníku:
- nekomplikovaná trať, slézt z kola vás donutí spíše výhled do krajiny, případně zácpa na trati než kopec
- parádní okolí startu a cíle u Komárovského rybníka
- tradičně dobrá sekaná v cíli a fajn program
- spousta lidí, které jste přes zimu moc nevídali
- ideální přijet v pátek a zůstat do neděle
Jindra Volný
foto autor, Jaroslav Kocian, Jiří Murdych
