Pořadatelé naštěstí vyhověli přáním a oddělili starty obou tras. Konečně správné rozhodnutí, vyjelo nás něco přes 100 maratonců, jelo se plynule, bezpečně, vždyť krátká trasa je přece jiný závod! Takhle jsem se mohl zviditelnit sólovým únikem v kopci z Výprachtic na Hoblovnu. Vydrželo mi to skoro na vrchol, než mi Zahrada dovezl na záda asi 25 členný vláček favoritů rychlostí 20 km/h (v 8% kopci). Překulili jsme se opatrně do Čenkovic a vystoupali na Červenovodské sedlo. Déšť sílil, teplota spadla na 7°C a jako konec června to rozhodně nevypadalo. Čelo jelo rozvážně, nikdo se nechtěl pouštět do zbytečných akcí, a tak nás zezadu pár lidí sjelo. Serpentiny dolů jsme přežili bez úhony a mazali do Polska.
Kolem balíku se neustále pohybovala motorka, nějakých 40 cyklistů se nyní přesouvalo stále mírně z kopce až do Bystrice. Díky takto „malé skupině“ se jelo v pohodě, bezpečně, žádné strachování se o vlastní existenci. Jediné, co nepřálo, bylo počasí. Pořád jsme jeli v černém mraku, déšť neustával, teplota nějakých 10°C, začínám drkotat zubama, mrznou mi ruce a občas nemohu zkřehlými prsty ani řadit. A ostatní na tom nejsou o mnoho lépe. Pláštěnka by se jistě hodila.
Bufet, čapnu banán, stále jedeme společně a teprve stoupání na Černou horu přináší kýžené zlepšení počasí. Přestalo pršet, silnice osychá, do kopce se zahřejeme. Jenže já byl natolik promrzlý, že mi nohy nějak nejely a bohužel pustil čelo. Mnoho nechybělo, jenže ve sjezdu jsem je už ani neviděl a soustředil se jen na to, abych v těch potocích vody a spoustě štěrku dorazil ve zdraví dolů, kde jsme se sjeli do čtveřice. Černý z KC Brno měl defekt, ale díky doprovodu se k nám vrátil a v dalším stoupání na Kladské sedlo se zezadu dotáhla skupinka s Nordou, Kolíkáčem a dalšími známými. Stoupání bylo táhlé, tempové, mnohem jednodušší než to předcházející. Překulili jsme se do Čech a mazali po mokré silnici do Starého Města, kde byl druhý bufet. Uzmul jsem karbošneka a ve skupince jsme valili do Hanušovic.
Následoval zvlněný úsek pod známé stoupání na Zlatý Potok. Ani tady nikdo neodpadl, takže jsme v devíti pokračovali po hlavní I/11 a užili si krásný sjezd až pod kopec do Zborova. Dole nás kostky hnedka pěkně vyklepaly a pak jsme vystoupali do Horních Studének, kde bylo poslední občerstvení. Místy zase pršelo, k tomu dost foukalo, do cíle ale zbývalo jenom 40 km. Čapnul jsem bidon od Nutrendu, banán a už jsme mazali k Hoštejnu. Jedno kratší stoupání, potom nepříjemný úsek s větrem do Tatenic a na závěr dlouhé a spravedlivé stoupání k rozhledně Lázek.
To už hodně bolelo a po machrování na Zborově se mi nějak nedostávalo sil. Ale když šel Kolíkáč přede mě, tak jsem se kousl a zase do toho šlápnul. Ve čtyřech jsme ujeli zbytku skupiny a po dlouhém trápení a několika hupech se konečně ocitli na horizontu a mohli sjet do Štítů. Po krásné silnici, jen kdyby nebyla tak mokrá. Té vody bylo dneska fakt hodně!
Závěr je stejný jako dřív, jen se najíždí do kopce prudkou levou o 150stupňů. Tudíž na brzdy, pak se zvednout a spurtovat na pásku 400 metrů. Jsou skutečně výživné, když o nic nejde, tak se tu jezdí „na kašpara“, jenže my zrovna bojujeme o 27. flek, který nakonec o 0,1sec připadá mně, i když Černý z KC Brno měl na pásce vyšší rychlost. Za cílem se můžeme ještě najíst toho, co zbylo z bufetů, výborný nápad! Na lístky tradiční kofola/pivo a gulášek nebo těstoviny v jídelně.
Na vítězného Tomáše Čera (BMC) jsem ztratil 25 minut. Jako druhý byl o vteřinu Petr Novák (Alltraining) a bronz si ze Štítů odváží Michal Soukup. Mezi ženami to dopadlo dle očekávání – první „Contador v modrém“ – Hana Doležalová, pak Lucka Kočí (SOS) a Lenka Bartošová (HIC). Na krátké trati, která startovala 30 minut po nás, se z vítězství radoval Krupička z Pinarella-Sportful týmu. Co říci na závěr? Výborný tah s oddělením startů, „komorní“ dlouhá se 100 účastníky + „nabitá“ 140-ka s 300cyklisty. Samozřejmě nemohu zapomenout na bikery, kteří se poprali se dvěma trasami 30 a 70 km. Někteří díky vyloženě špatnému počasí ani neodstartovali, ale za to pořadatelé nemohou. Silniční 188 km dlouhá trať byla jezdivá, žádné brutální kopce, přesto převýšení atakovalo 3000 metrů! Další info na www.rampusak-stity.cz
Honza Herda
