Po průzkumu mapy tratí je hned jasné, co to znamená. Bude se projíždět takovými „kultovními“ destinacemi, jako Prášily, obě Kvildy, Sušice, Borová Lada, Kašperské hory, Tetřevská slať, Zadov, Železná Ruda atd. A s nimi se do itineráře vrátila i obávaná stoupání Šimanov a Svojše.
Délky tras zůstaly klasické – 260, 210 a 160 km, přibyla však ještě jedna kratší – 110 km, určená pouze pro ženy, muže nad 55 let a hendikepované cyklisty. Díky omezení v mužské kategorii došlo v cíli ke kuriózní situaci, kdy jako druhý dojel právě hendikepovaný cyklista Ivo Koblasa a třetí byla žena - Klára Jandová. Hrdinou dne byl ale Radim Liška, který sice na vítěze ztratil několik hodin, ale celou dobu, tj. téměř přesně 8 hodin, poháněl svůj stroj pouze rukama. Jel totiž na tzv. handbiku – tříkolce pro vozíčkáře.
Další zajímavou osobnost hostila trasa 160 km a díky jménům natištěným na startovních číslech si jistě mnoho účastníků na zádech kolegy se zaujetím přečetlo jméno Václav Klaus. Možná měli v tiskárně ještě připsat dodatek „mladší“. Ano, jednalo se skutečně o syna našeho prezidenta. A nevedl si špatně, dokončil na 173. místě, tj. v první třetině startovního pole. Celkově totiž na 160-ce startovalo 660 závodníků, do cíle dojelo 599. Co do počtu účastníků následovala nejdelší trasa s 220 startujícími, na „dvoustovku“ se jich vydalo 150 a na nejkratší trať 140. I zde byla ale poměrně vysoká „úmrtnost“. Její příčinu není zatěžko identifikovat. Počasí. To si s účastníky pěkně zahrálo. Páteční tropická vedra s teplotami přes 30°C těžko někoho mohla motivovat k zabalení pláštěnky a teplého dresu. A rosničkářům, kteří na sobotu slibovali pokles teploty o více než 15°C a déšť, těm už přeci nikdo nevěří.
V šest ráno, tedy půl hodiny před startem dlouhé, sice visí nad Šumavou těžké černé mraky, ale teplota je příjemná a podél obzoru se táhne úzká modrá trhlina. To se určitě rozpadne a bude jak včera, říkal si zřejmě kdekdo včetně mě, a tak jsem se na klatovském náměstí, kde byl start, potkal s mnoha dalšími v krátkých dresech. Závodníci na trasách 110 a 160 km, které startovaly o tři hodiny později, už měli rozhodování jednodušší. To už bylo jasné, že se to nerozpadne a že rtuť teploměru opravdu rychle vyklízí včerejší pozice. Ti „šťastnější“, kterým cyklocomputer ukazuje i teplotu, naměřili na Kvildě celých 9°C. Jistě jim z toho bylo hned tepleji :)
Časem se přidal i studený vítr a člověk se začal těšit na další kopec, kde se zahřeje. Naštěstí jich nebylo málo, utěšování se, že ještě není tak zle, že by jim taky ještě mohl vyjít ten déšť, moc nepomáhalo. Zvláště, když se kolem druhé hodiny za Železnou Rudou začaly snášet první kapky. Chvíli to vypadalo, že zůstane jen u lehké ukázky, ale pak se rozpršelo naplno. Za chvíli dojíždím týmového kolegu: „Co tu děláš? Ale, úplně mi došlo a teď jsem se asi pět minut pokoušel vych..t. Příští rok na to asi kašlu, kdykoli sem jedu, tak zmoknu.“
Když se kopec zlomí, začínám závidět těm vepředu, že už mají za sebou následující, asi nejdelší sjezd na trati z Hojsovy Stráže do Nýrska. Ten znám, je tam nový „koberec“, široká silnice, žádné prudké zatáčky, a tak se to dá pustit klidně přes osmdesát. Ale ne na mokru, to se nový asfalt paradoxně stává horším než ten starý. Na povrch se vyplaví mastný film a ten dost klouže. Kloužou i brzdové páky, takže je třeba je mačkat ne moc silně, ale zase tak nějak průběžně. Navíc ve sjezdu člověk tak prokřehne, že se třes přenáší i na řídítka, a to na jistotě v zatáčkách také nepřidává.
Ke konci sjezdu mi alespoň vyvolá úsměv na rtech (no, neviděl jsem se, možná podchlazené mimické svaly vykouzlily něco úplně jiného :) cedule s asi nejhezčím názvem vesnice, co jsem kdy viděl – Milence. Hned na to mě mozek začne zásobovat dalšími „pozitivy“ - ještě, že začalo pršet až takhle ke konci, stačilo o hodinu dřív a jely by se na vodě slavné prášilské „tankodromy“, dva asi dvoukilometrové úseky kostek v pokročilém stádiu rozkladu. A kostky dovedou klouzat i za sucha, natož navlhlé. Navíc tyhle opravdu prověří tlumicí schopnosti rámů a karbon je tu ve výhodě. Prověří i košíky, jak dobře drží lahve, několik jich bylo u krajnice, jedné aktuálně katapultované jsem se se štěstím těsně vyhnul. Kdoví, jak by to dopadlo za mokra. Také už máme za sebou jeden úsek silnice prošpikovaný zákeřnými boulemi, které nejsou moc vidět a při troše nepozornosti by dovedly vyrazit řídítka z ruky. Nedovedu si mezi nimi představit svižnou jízdu v početnějším balíku, natož s mokrým kluzkým úchopem.
A brzy už by měla být poslední občerstvovačka. Za chvíli se za sklem brýlí skutečně objeví žlutý flek, který postupně nabírá obrysy stanu. Stavíme, na chvíli se schováme a hned máme v ruce horký čaj, nebo polévku z pytlíku. Jak kdo chtěl. Dostáváme informaci, že teď se zahřejeme, čeká nás poslední kopec. My ale nečekali jeho poslední úsek, kde se uplatnil nejlehčí převod, navíc ze sedla. Když už stavitel trati přesunul slavný Šimanov z konce trati do první třetiny, tak jeho náhrada v podobě Březí je rozhodně důstojná. Pak následuje nájezd na hlavní silnici ze Železné Rudy do Klatov a 15 kilometrů téměř stále mírně dolů, po boku závodníků ze všech ostatních tras. Posledním kopcem je už jen krátká cílová „rovinka“.
Jakmile zapípá koberec, svěsím nohy a jsem rád, že to mám za sebou. Ihned ke mně přiskočí pán s deštníkem a foťákem, a jestli prý si mě může vyfotit. Sice nevím, k čemu mu to bude, ale je mi to úplně fuk. Vysvětlení podává sám, že prý to hned tisknou a tam, co byla prezentace, si fotku můžu zdarma vyzvednout. To už je lepší. Opouštím cílový prostor a míjím stánek s občerstvením, kde mají jen studené nápoje i koryta s kohoutky na umytí, o které také nikdo nestojí. Rychle do sprch. Snad poteče teplá. Ale ono to moc rychle nejde, je problém i rozepnout helmu, natož zip. Pára valící se ze dveří a slastné zvuky dávají tušit, že teplá teče. A pak hurá do jídelny. Cestou si na nástěnce vyzvednu svoji cílovou fotografii. V jídelně je mnoho účastníků ještě v mokrých dresech. Není divu, je tu sucho a teplo.
S plným žaludkem začínám letošní ročník Krále vidět pozitivně. Vždyť všechno fungovalo jak mělo, silnice až na pár výjimek perfektní, jejich značení i zajištění také. Jen škoda, že letos pořadatelé nezajišťovali ubytování ve školách jako dříve. Ale vzhledem k tomu, jak se někteří závodníci chovají na trati, kde i přes upozornění odhazují odpadky a ve škole pak neslušně popsaná tabule je ta nejmenší škoda, to celkem chápu. Nakonec i to počasí mohlo být mnohem horší, na severu v Krušných horách prý pršelo už ráno a úterní zprávy přinesly novinku, že meteorologové zase naměřili teplotu pod bodem mrazu. A hádejte kde. No správně, na Kvildě.
Jan Bulín
foto: autor, www.sumavanet.cz a Filip.J
