V neděli devátého přijeli opravdu jen ti skalní závisláci, kterým nevadila poněkud arktická teplota doprovázená větrem, co ohýbal vzrostlé stromy k zemi a kteří hodlali po čase zase umejt kolo. Náves v Hřebči se v poledne zaplnila silničáři, odstartoval první balík mužů do 39 let a deset minut poté i veteráni spolu s ženami, alias druhý balík. Hnedka od startu Oranges vypálili jako k ohni, prolétli jsme účko k Hostouni, kde se to dle předpokladů natáhlo a kdo tam na horizontu neměl rychlost blízkou 30 km/h, ten pro dnešek končil, neb nahánět nataženého hada ve vlhkém sjezdu moc dobře nešlo. No a kdo tam ještě plápolal, tak se musel znovu kousnout na bočáku, který srovnal balík ke krajnici a teprve potom se situace uklidnila. Zbylo nás asi patnáct…
Pak se nic zvláštního nedělo, jak by řekl klasik. Prostě na větru do kopce, vracečka v Makotřasech a pořádná rachota kolem památníku Lidice zpět do Hřebče. Tuze to nejelo, někteří na rovině dali i malou a mně bylo jasné, že na samotku to tady musí být psycho, tudíž jsem zvolil taktiku – hlavně zůstat v grupě! Rychlost před kostkami plynule stoupala, kopec se letěl přes 25 km/h, ráfky zvonily, nahoře se to ještě řádně roztáhlo čtyřicítkou a to jsme najeli teprve do druhé rundy z pěti.
Takže zase stoupnout před Hostouní, zašít se na bočáku a hlavně před Hřebčí. Jenže když za to na kostkách vezme Nežerka, tak jako fakt končím, na tohohle démona UACu prostě nemám, zůstává nás devět, odjíždí trojička – Nežerka, Dubec, Jelínek. My sice v rámci zbylých sil jedeme, alety tři rakeťáky nesjíždíme a bojujeme až o bramborovou pozici. Silnice pomalu osychají, což je dobře. Teplota se ale pořád drží někde u osmičky. Z naší skupiny bohudík nikdo výrazněji nenastupuje, takže se doplácám až do velkého finále po pěti okruzích. Kolem sámošky se spurtuje nahoru a já s olověnýma nohama zůstal věrný své pověsti a obsadil ze skupiny předposledního fleka.
Ale co, bylo to krásné, takhle naposled se zrušit a pak hodit kolo na hřebík, jak poznamenal Vítek. Nezbývá než poděkovat pořadatelům, umýt jednice, shlédnout výsledky a fotky a psychicky se připravit na zimní slotu, abychom v dubnu mohli stát zase na návsi v Hřebči u Kladna u příležitosti Prvního šlápnutí na totožné trati.
Tak za půl roku ahoj!
Honza Herda
