Znamená to, že z většiny míst na Traunsee se na ně jede přes kopce, jen z Gmundenu je možno příslušné kopce objet. Takže:
- Z Gmundenu okolo hor
To je ta R2, kterou potkáme v Pinsdorfu (viz výlet č. 1), tentokrát ji ale musíme sledovat dál. Z Pinsdorfu jedeme okolo vlakové zastávky po nepříliš frekventované silnici a opustíme ji za místní částí Wiesen, načež následuje dosti brutální stoupání k dálnici, kterou musíme podjet. Dál je to cesta půvabná, zase okolo golfového hřiště, což je vždycky příslibem příjemné kulturní krajiny, přes Aurach am Hongar, kde si můžeme všimnout odbočky doleva na ten Hongar (viz tam). Proplétáme se kolem dálnice Linec-Salzburg. Na jednom místě musíme přejet její přivaděč - 2012 se toto místo přestavovalo a cesta byla odkloněna, takže ten přivaděč podjížděla o pár km jinde a byla tak příjemná, že nevím, nebudu-li tak jezdit vždycky.
Objížďka a různé typy značení cyklistických stezek
Každopádně za 22. km přijedeme do Schärflingu, jehož kostel jsme už pár kilometrů viděli před sebou, a touto obcí sjedeme s příkrého kopce na břeh jezera.
Na obzoru Schärfling
V těchto místech v minulosti často v létě pobýval a maloval malíř Klimt. Na jezero narazíme po překřížení dráhy nedaleko zámečku, kde bydlel, to znamená v místní části Kammer na východním břehu. Teď si zase můžeme vybrat: doleva po východním břehu – to je po silnici, ale cyklistů tam jezdí spousty, jeden weekend v roce je tam dokonce zastavena motorová doprava a silnice cyklistice věnována. Když jedeme touto cestou, narážíme postupně na místa, kam ústí další zde popisované cesty, a můžeme kteroukoli z nich použít k návratu. Jedeme přitom kolem řady míst, kde se můžeme vykoupat – s kolem to máme jednoduché, s autem tam jsou v sezoně potíže s parkováním. Stejně tak míjíme místa, kde vstupují do vody sportovní potápěči – Attersee je jejich rájem, bohužel se čas od času objevují smutné zprávy o těch, co je fatálně podcenili, někdy jsou i z Čech. Když se dáme po přejetí dráhy naopak doprava, dojedeme do Seewalchenu.
Attersee ze Seewalchenu – nalevo ten Klimtův letní byt
To je letovisko na severním konci jezera a odsud začíná cyklistická cesta po jeho západním břehu. Ta vede v kopečcích (zejména ten první do obce Berg je pěkně výživný) nad jezerem od téhož dosti daleko, je půvabná, ale znám řadu lidí, co i západní břeh jezdí po státní silnici Seewalchen – Unterach (cyklocesta na ni několikrát sjíždí, jednou z toho u koupaliště, jinak na této straně mnoho koupacích možností není). Jako zpáteční cesta je prakticky možná jen cesta z Weissenbachu (zde ad 4.) a celek má skoro přesně 100 km.
- Přes Grahberg do Weyreggu
Prvních 10 km je výše popsáno jako výlet č.1, takže odbočujeme ze silnice Pinsdorf – Neukirchen těsně před Reindlmühl doprava.
Krucifix na místě odbočky
A teď pozor, jakkoli se nabízí krásných cest podle potůčků moc, pořád spíše doprava směr Kasern. Když to zvořeme, octneme se v lese a v terénu – jednou se mi to povedlo, navíc trochu s blátem, a jako ilustrace toho, jak málo příjemné to je nechť slouží skutečnost, že jsem si tam při pádu strhla s ruky hodinky, a když jsem to asi po 100 m zjistila, neměla jsem energii se vracet a radši jsem je oželela. Když to trefíme správně, skončí nám taky asfalt, zůstanou ale široké cesty se šotolinou, pohodlně sjízdné i na trekingovém kole a nijak šíleně do kopce, i já toho většinu jezdím v sedle.
Potkáváme řadu značených cest pro pěší směrem do oblasti Hongaru a nahoře na kopci se znovu objeví asfalt a za chvilku i kostelík s krásným výhledem na Attersee pod námi. Nedaleko je zajímavý památník – krajina z jednoho známého Klimtova obrazu „zarámována“ v okýnku. Oblast se jmenuje Gahberg.
Attersee z Gahbergu
Pak následuje parkoviště a příkrý sjezd úzkou silnicí do Weyreggu – kvůli potřebě dostat se těmito serpentinami nahoru (a sjezdu po té šotolině) tuto cestu obráceně jako zpáteční nedoporučuji. Attersee je obecně mnohem mondénnější než Traunsee, na dovolené tam 
jezdila a jezdí řada prominentů, zde ve Weyreggu najdeme památník připomínající, že zde těsně po válce tehdejší politici dohodli, že v žádném případě nepřipustí, aby bylo Rakousko rozděleno.
- Z Altmünsteru do Steinbachu
Asi na kilometry nejkratší, ale po frekventované silnici. Ze severní nebo východní části Gmundenu se na ni jde napojit v Neukirchenu, do kterého dojedeme, jak popsáno výše. Z Neukirchenu do Steinbachu na Attersee je to přes kopec, na jeho vrcholu, po cca 7 km stoupání, je jednak parkoviště, ze kterého se nastupuje na pěší túry v oblasti Feuerkogelu, jednak malé jezírko jménem Taferlklausee se zajímavým biotopem. Attersee krásně při sjezdu vidíme, dotkneme se ho asi v prostředku východního břehu a hned je tam koupání. Použijeme-li tuto cestu k návratu, lze uvážit cestu do Gmundenu z Neukirchenu přes Pinsdorf (výlet č. 1 v protisměru), ušetří se tím kopec nad Altmünsterem.
Sjezd na Steinbach
- Přes Weissenbach
Na kilometry nejdelší, ale zejména pro návrat relativně pohodlná. Na tu musíme po R2 skoro do Bad Ischlu a asi 5 km před ním, tj. cca po 30. km, doprava, je to označeno jako cyklistická cesta s upozorněním, že jde o silnici. Z této strany jsou to cyklistickou mluvou řečeno „schody“, ale skutečně strmých úseků je nemnoho, po 4 km jsme na vrcholu a následuje 8 km pohodlného sjezdu. Na Attersee narazíme po cca 48 km (počítáno z Gmundenu) v obci Weissenbach, tj. na jižním konci a zase můžeme jet po východním břehu s návratem kteroukoli z jiných možností, objet jezero celé, jak v opačném směru popsáno ad 1 a nebo dokonce výlet ještě prodloužit až k Mondsee.
V Unterachu narazíme na cestu, udávající vzdálenost 16 km, takže by to tam a zpět dalo asi 120. Použijeme-li tuto cestu jako návrat z Attersee na Traunsee, což doporučuji nejvíc, je to kus značeno jako R15 údolím Weissenbachu, tam ale neodbočuji – důvodem není jen, že u toho potoka je oblast vyhrazená pro FKK, na což už mám ve svém věku moc sebekritiky, ale taky že je to šotolina, jezdím to celé po silnici, těch 8 km stoupání pohodlně v sedle. Je to ještě zpříjemněno modrými tabulkami odpočítávajícími vzdálenost po 200 m. Pokud bychom si cca na 4. km všimli šipky k „válečným hrobům“, můžeme nechat kola u silnice a odskočit tam. Je to pár kroků a můžeme jednak nechat pracovat fantasii o tom, jak v posledních chvílích nesmyslné války mladíček snad marně doufal, že se se starým mazákem protluče do bezpečí, jednak být znovu rádi, že žijeme v Evropě bez hranic a úplně jiných časech. A pak už můžeme jen doufat, že na těch 30 km do Gmundenu po R2 nechytíme protivítr – jednou mě to v závěru 100 km výletu potkalo a bylo to krajně nepříjemné, jakkoli mám tu cestu ráda.
Další tipy příště...
J.E.Klimpely
