Ve Strašicích se seřadily na startu desítky silničářů, které zaváděcí vůz zavedl na okraj vojenského prostoru, odkud následoval ostrý start. Minutu po nás jeli bikeři a další 4 minuty bikeři na krátkou distanci. Dobře, že pořadatel tak učinil, míchání by rozhodně pohodě nepřidalo, neb silnice v Brdech jsou hodně úzké, děravé, plné štěrku a zatáček…
Špici okupovaly červené dresy Sparty a své zástupce měly i týmy Bauknecht-Author a CK Příbram. Zpočátku se nic zvláštního nedělo, až za ostrou pravou u Zaječova za to profíci vzali a peloton se rozsekal na malé skupinky. Mně chybělo pár desítek metrů, ale nezbylo, než se spokojit s tím, že přede mnou zůstali ti, kteří na to měli a za mnou „hobíci“. Teda sparťanské auto dovezlo do čela ještě asi 3 červeňáky.
Děravý sjezd do Obecnice jsem spolu s jedním Sparťanem zvládl celkem v pohodě, následoval dlouhý výjezd, který definitivně určil pořadí ve skupinkách. Na čelo jsme měli asi 1,5minuty, když zezadu přijel biker Michal Bubílek a dovezl mi 2 silničáře na záda. Termín "jede jak motorka" na vítězného bikera fakt seděl, jel neskutečně a my silničáři jsme často zbaběle zalezli do háku, aby nás v prudším výjezdu na polovině trati „odpáral“. Co se dá dělat, když na to někdo má…
Pokračujeme ve čtyřech, km naskakují dobře, zvládáme i krátkou pauzu na bufetu. Na dělení tratí jedeme silniční variantu kolem Padrťských rybníků. Silnice postupně zhoršuje svoji kvalitu, Sparťan končí s defektem, cesta je fakt hodná minimálně cyklokrosu. Jaksi jsem moc nestudoval mapu a myslel, že letošní silniční verze je shodná s objížďkou z roku 2011. Nebyla… Nejhorší úsek, sjezd do Trokavce po šotolině a větších šutrech zůstal. Bohužel tady skončily i mé naděje, když jsem „cvaknul zadek“ a poroučel se opravovat do škarpy. Nadávám si, že jedu sjetého Continentala a light duši. Měním, mezitím fotím šťastlivce, kteří tenhle úsek přežívají bez úhony. Rozjedu se a po pár metrech další defekt… Hm, tak to jsem nevychytal a jedu už po ráfku až na okraj vsi, kde společně měníme 3 silničáři. Ach jo, zamáčknu slzu za další light duši a žebrám obyčejnou. Po notné chvíli, kdy společně nadáváme, foukáme a pozorujeme ty šťastnější, se opatrně rozjíždím. Asfaltový sjezd je naštěstí částečně opraven, takže se po chvíli dostávám aspoň na větší rychlost, zařadím se do grupy bikerů a valíme k cíli. Chybělo tak málo, byl jsem s Karlem Pragerem v top 10 a takhle jsem 18 minut prostál s defekty a dojel až v páté desítce. Aspoň, že jsem dojel, pár silničářů dojíždělo po ráfcích…
Vítězem silniční trati byl Martin Hunal ze Sparty, bikery ovládl skvělý Michal Bubílek, před jeho časem nutno smeknout – odtáhl si to skoro celé sám! Vyhlašování bylo zakončeno tombolou, k tomu výborný oběd i s polévkou – akce je to pěkná, jen je třeba počítat se ztrátami na materiálu v případě silniční verze. Nebo se na to lépe vybavit a studovat mapu.
Více na sparta-cycling.cz nebo www.galaxy-serie.cz.
Jan Herda
