Skoro suchá trať přilákala přes 250 jezdců od tradičních rychlíků v podobě sourozenců Škarnitzlových až k zahraničním účastníkům, kteří to po prvním stoupání raději otočili :-).
V poledne se dav závoduchtivých vydal k 44 km dlouhé, nepříliš náročné trati. V úvodním stoupání se rozhoduje skoro o všem, takže všichni s ambicemi jedou absolutní podlahu. Já si libuji, že je sucho, potím se i ve 2 vrstvách a na hřebenovce se zapojuji do vláčku, jež bojuje cca o 35. místo a dále. Stará 26" a mizerná technika jízdy znamená hned odpadnutí z vláčku na kořenité pasáži. Občas bahno od lesáků, ale jinak to sviští a km vesele naskakují.
Druhá technická pasáž, konečně letos vyjíždím i prudký úsek s kameny. Sice už nevidím "svoji" grupu a zezadu mě přelítlo pár střelců, ale pořád to vypadá nadějně aspoň na top 50 či čas atakující magické 2 hodiny. Jitku Škarnitzlovou jsem nechal za sebou v prvním kopci a jen čekám, kdy mě v technice dojede. Nakonec se tak nestane, ale bohužel i tím, že končím s defektem. Najedu na asfaltku mířící k bufetu na 22. km a zadek je měkký. Ach jo! Marně čekám spásu na občerstvovačce, tady jsou jen koláčky, ionťák, banány a hlavně rum s griotkou na posilnění a povzbuzení těch, kteří se nehoní za vteřinami. Já měním duši, bohužel zadní plášť je zevnitř vydřený a rezerva uchází. Nic, druhou duši nemám a při pohledu na opravovaný plášť mi je jasné, že dnes ten pěkně rozjetý závod nedokončím.
Škoda, bavilo mě to, i čas vypadal nadějně, ale mohu si za to sám - opravovaný plášť na závod nepatří a jelikož nemám ani lepení a postupně ani motivaci, tak vytáhnu foťák, dám si pár koláčů, griotek, pokecám s kámoši a počkám, až všichni dojedou, aby obsluha uklidila bufet a mě a jednoho dalšího nešťastníka s nepojízdným bikem svezla zpět ke startu. Moc jim děkuji, po svých by to moc zábavné nebylo. Alespoň jsem si prohlédl i závodníky, kteří si dají 10 minut pauzu, hýří úsměvy, vtípky a neváhají se vyfotit s obsluhou, pokecat a využít dosyta krásný podzimní den.
Já postupně mrznu, ale po přesunu zpět do Letů si dám výborný gulášek, ohřeju se u ohně, dám si tradiční tlačenku, čaj s rumem a další výborné delikatesy. Jen dodám, že i letos vyhrál Jan Škarnitzl a v ženách Jitka Škarnitzlová, která se těsně vešla pod 2 hodiny. O to víc mne mrzí, že bych možná ty magické 2 hodiny letos třeba pokořil. Tak třeba za rok, Winter Brdy mě baví a věřím, že takových je nás víc. Jen aby vyšlo počasí!
Více na www.transbrdy.cz
Jan Herda