Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Loudání 2014 očima cyklotrempa, III. díl

19.1.2015 11:43

10. června úterý. Když se rozednívá, my už jsme dávno na cestě. Do kopce jedeme stejně rychle po tmě, jako za plného světla. Dolů do Špindlu to jede pomaleji. Napřed teplíčko, teď pořádná zima. Dole u Labe jsme zmrzlí na rampouch.

Bookmark and Share

Nad Špindlem máme další vracečku, takovou příjemnou, po rovině. Do Labského Dolu a zpět. Dále k Medvědí boudě a od ní až na hřeben Krkonoš - ke Špindlerově boudě - to bylo horší. Od Špindlerova Mlýna jsme vystoupali více než 500 metrů. To se nedá vyjet, i když cesta je bez hrbolů. Jednomu dá docela zabrat kolo tam vytlačit. Od Medvědí boudy vede kousek trasa horizontálně, ale po tak velkých balvanech, že nezbylo než jít pěšky i tady. Todle člověka teda rozladí.

 

Na Špindlerově boudě jsme o půl desáté. Elegantní zahrádka restaurantu je již v tuto časnou hodinu plná vkusně oblečených rekreantů, ale na pivo a kafe se vejdem. K jídlu neobjednáváme nic. V tom Hrádku jsme to s nákupem fakt přehnali a pořád z něj žijem.
Vydáváme se dolů do Polska po neskutečně rozbité asfaltce. Lavory přes celou šířku vozovky dosahují hloubky půl metru. Teď budeme pár hodin jezdit jen podle papírové mapy. V gpsce mapu Polska nemáme. V minulých letech gpsky nebyly, a taky jsme trefili, tak to nedramatizujme. Je potřeba sledovat vytečkovaný klikyhák trasy na mapě a konfrontovat ho s klikyhákem v gpsce.

 

Dole pod Krkonošema na rozcestí změnit kurz doprava do dědiny Borowice. Polská mapa je prej mizerná, nepřesná, barvy turistických značek nesouhlasí... A je to tady. Podle mapy jet dále po silnici. Ve skutečnosti jedeme po hodně skromné lesní cestě. Chvilku to trvalo, než jsme se na tuhle stezku trefili. Promotat se městečkem Karpacz. Tady je to dobrý. Je možný se ptát domorodců na dědinu Sciegny. Hore na kopec Šnek a dolů - v rozporu s tečkami - po stejné cestě. Na zelenou značku se daří dostat pomocí intuice, a dál už je to dobrý. Držet se zelené a žluté turistické. Stoupáme z 480 metrů na hřeben – do 1040 metrů. Do strašného – nekonečného kopce, což nás plní optimismem, že jedeme dobře. Ve čtyři jsme na Pomezních boudách. V Polsku jsme teda prožili šest hodin. Utekly rychle. Vzhledem k vedru jsme docela rychlí. Do cíle zbývá 55 kiláků.
 

Vydatná večeře je zasloužená. Knedle se škvarkama ... cholesterol mýmu organismu teda chybět nebude. Jiřka volí svíčkovou. Taky dobrý. Když vtom, náhle, nečekaně, mě přepadla chuť na pivo. Teda chuť na pivo v téhle konstelaci zajisté není nic nečekaného, ale tahle je nezvykle výrazná. Oba půllitry ve mně, jak se říká, jen zasyčely.

 

Hned za boudama čeká hodně výrazná vracečka – na chatu Jelenku a zpět. Zdolat převýšení 250 metrů vypadá jako nic moc, ale když je na jednom a třičtvrtě kilometru, je to docela záhul. Nahoře se zdravíme s partou kamarádů. „Teda to je náhodička! Spíme tady v chatě a podnikáme vyjížďky po okolí.“ Chlapi sedí venku u stolu, nad škopkama a chystají se kochat panorámatama. Šišmarja, znovu mě přepadla zoufalá chuť na pivo. Co to, sakra, je? Tohle se mně nikdy nestalo. „Honem, jedem, čas letí.“ Popohání mě Jiřka. Kamoši se mnou cítí. Čtu jim to ve tvářích. Nemáme to s těma ženskejma lehký.

 

A dolů až pod Malou Úpu, a nahoru až nad Žacléřské Boudy, a dolů k potoku Malá Úpa. Cesta je klikatá. Několikrát vyjíždíme vysoko mezi kopce a sjíždíme do stejného údolí. Krucinál, a zas hore do stráně. Dyť do Jánských Lázní se dá dojet podél vody! Už je jisté, že do tmy cíle nedosáhnem. Snažíme se dojet co nejdál dokud je vidět. Pauzu na jídlo dáme až po tmě.

 

Před půlnocí kdesi nad Janskými Lázněmi už sotva pletu nohama. Konečně si trochu odpočinem při sjezdu. Vtom jsem se probudil. Ten úlek...já fakt jedu s kopce...to není sen. Nikdy se nedozvím jestli jsem spal vteřinu nebo minutu. No...to asi ne. to bych se určitě probudil někde mezi balvany mimo vozovku...pokud bych se probudil. Tož toto teda nee. Hnáty mám jen jedny. Jsme zrovna na rozcestí. Doleva dolů je to do Jánských lázní. Pro nás neaktuální směr. To by bylo moc jednoduchý. My pojedem doprava do kopce. Ale až zítra. On the road jsme od tří – takže 21 hodin. Vzhledem k faktu, že posledních šest nocí spíme po čtyřech hodinách – stačilo. Místo ke spočinutí nemusíme hledat. Je tu horizontální smrkový les všude kolem. Do cíle zbývá ňákých 20 kiláků.

 

11. června středa

 

Budík máme nastavený na 2:30. Je potřeba vstát a dojet ten zbytek. Hned usínám, ale jen na čtvrt hodiny. Balíme za pomalého nenásilného probouzení se. Na cestě se jeden už definitivně probere. Východ slunce byl dnes parádní. Je to odměna za to, že jsme na trase vydrželi nejdéle. Chrti mají smůlu. O tuhle krásu přišli.

 

V Černém dole před Relaxem jsme po čtvrt na sedm. Urazili jsme necelých 19 kilometrů. Sláva nazdar! Nezmokli jsme a už jsme tu! Od Slaného jsme teoreticky urazili 618 kilometrů. Podle gpsky 664 km. A gpska nekecá. Na tomhle posledním 134 kilometrovém okroužku jsme nastoupali 5600 metrů. Je to možný?! Pro úplnost – celkové převýšení Loudání – 18 530m


Relax je beznadějně pustý a utěsněný, tak hned pokračujem do Vrchlabí na vlak. Cestou jsem usínal, ale nikdy tak tvrdě, jako včera na cestě.

Výsledky najdete na webu www.loudani.cz . My dva jsme dojeli na 41/42 místě z 59 startujících. Skromnost stranou – jsme fakt dobří.

 

Honza Vlasák
 

Diskusní fórum pro: "Loudání 2014 očima cyklotrempa, III. díl"

Názor Autor Datum a čas
RE: Loudání 2014 oči... SlavoS 28. 4. 2015, 23:00

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |