Bobolopet závod pro pravé muže! a ženy?

16.2.2015 09:10

Před dvěma lety jsem se poprvé zúčastnil téhle nevšední lyžnické akce a podlehl jsem. Proč? Tady máte hned několik důvodů.

90 km na běžkách
90 km na běžkách úžasnou krajinou
90 km na běžkách, kdy vám ta úžasná krajina dá pocítit každý metr převýšení
90 km na běžkách, kdy vám hlavou táhnou pocity od euforie po totální zoufalství a myšlenky se rozbíhají po monotónním svistu skluznice na sněhu

Pořadatelem téhle parády je Marek Pazderský alias Mára alias BoBo. Takže jde vlastně o BoBozávod polo-orientační obdobu Vasazávodu (Lopet = Závod). Trasa závodu ukazuje krásy Jizerských v celé šíři. A bodejť by ne! 90 km k tomu dává dostatečný prostor.

Trasa, profil a popis zde »

Letos jsme na start nastoupili ve třech (Ondra, Tomáš a já) a s předsevzetím, že víceméně celou trasu pojedeme spolu a pokud zbudou síly, tak si to mezi sebou rozdáme až na posledních 10ti km. Přes nádherné počasí mi na startu byla trochu zima, tak jsem za to v prvním kopci trošku vzal "na zahřátí". Bohužel jsem tím očesal Ondřeje a navíc důvěřivě stíhal závodníka, který opět bohužel sjel mimo trasu a já s Tomášem s ním. Byla z toho skoro dvou kilometrová zajížďka :(

Ondru jsme dojeli až u Protrženky na cca 20. km a to jsme se ve výjezdu z Kristiánova na Knajpu opravdu nešetřili. Chvíli jsme se vezli spolu, ale na Knížecí koukám, že jsem zas jen ve dvou. Od Václavíkovy studánky to pro změnu nejelo mě a Tomáš mě ladně odpáral. Tak a jsem v tom sám! Na druhou stranu jsem si dal v klidu na Jizerce čaj a sušenku a s novým odhodláním vyrazil po Promenádní směr Kiosek a pak Paličník. Pod Kioskem jsem opět narazil na bludičku Tomáše, který profrčel odbočku a napojoval se právě zpátky na trať. Ok tak tedy zase ve dvou! Okolo Paličníku jsou tradičně parádní výhledy. Tentokrát jsem si užíval spíš pohledu na pozadí závodníka před sebou v marné snaze za ním uviset.

Kousek pod vrcholem nás sjel borec, kterému to evidentně dost jelo (asi joko mě na pátém km...) a takového vodiče jsme si nechtěli nechat ujet. Oba jsme s Tomem podřadili na vyšší výkon, nicméně moje nohy ani ramena už neměli na takové vylomeniny sílu. Musel jsem je nechat běžet. Zpětně si říkám, že jedna tyčka na 40. km a jedna na 65. km u Smědavy asi byly málo a chyběl prostě cukřík.

Za normálních okolností mám ten prďák od Smědavy na Knajpu, co byl přede mnou, docela rád. Tyhle okolnosti ovšem nebyly příliš normální, přesto jsem se zatvrdil a snažil se nepřejít z miniaturního skluzu, který jsem v té chvíli dokázal ještě z unavených svalů dostat, do obyčejného ťapkání. Na vršku jsem se odměnil kratší pauzičkou a stihl si vychutnat ladnost a úspornost výjezdu budoucí vítězky ženské kategorie. WTF ženská si to takhle dává a já se tu sluním jak na dovolený! Bláhová byla moje představa, že se za ni dotáhnu a nebudu muset řešit kudy mám jet. Nevadí, teda nevadí moc, z Knajpy na Hřebínek cestu znám a páč je to z kopce, tak jsem se fakt těšil. Jen ten psycho moment, kdy z Hřebínku je to na stadión do Béďova co by dohodil a já musím absolvovat ještě cirka 10km pytel okolo přehrady. Haůůůů!!!

Pár kilometrů před cílem jsem si ještě užil ještě křečí v nohách a nebýt závodníka, co mi podal zázračnou ampuli s čímsi proti křečím, tak tam asi ležím doteď. Děkuji. Naštěstí ampulka zafungovala a tak jsem zmobilizoval zbytek sil a dovlekl se zpět na hlavní Jizerský tah Šámalka - Bedřichov. Trocha kličkování mezi lidmi a už vidím cílovou bránu. Takže ještě naposled nahodit styl a úsměv pro fotografa a je to doma. Celkem 90 km za téměř 6 a půl hodiny.