Byli tu dokonce i Jarda Kulhavý a Tereza Huříková, kteří prohnali po Trase C tu budoucí cyklistickou elitu. Na start hlavního závodu se postavilo přes 800 borců a borkyň. Mezi nimi přešlapuji i já, zvídavý reportér. V davu panuje atmosféra s puncem očekávání. Startovní napětí pomíjí teprve v okamžiku startovního výstřelu.
My nadšenci, číhající na chvostu, bereme výstřel jen informativně. Vždyť než se dá takováhle masa cyklistů do pohybu, uplyne i několik minut. Potom se ovšem řeka bikerů dává nekompromisně do pohybu. Diváci tradičně ukázali, jak obrovsky populární u nás XC cyklistika je. Sotva jsme se prohnali nad Arénou, přichází první kopce zvlněné Vysočiny. Dokonce ani daleko od areálu vás fanoušci nenechají úplně vydechnout. Vražedné závodní nasazení nás hobíků, dokáží ještě vygradovat například pomocí kravských zvonů a samozřejmě nadšeného popohánění „dávej, dávej…“.
Někteří jezdci vyrazili na trať tak namotivovaní, že je nazastavila ani příležitost napustit se na občerstvovačkách ionťákem. Jeden z nich se však natolik zamotal v hustém provozu občerstvovačky, až jej rychlost zradila a ustlal si šmahem v prachu vedle cesty. Tož chlapi, kam ten spěch?! A z toho mi plyne poučení: „Chvilka na pár pohárků, ušetří vám havárku“.
Počasí se tvářilo od rána velmi nevyzpytatelně, ale nakonec ukázalo svou vlídnější tvář. Jen protivný protivítr nám dával místy zabrat. Mezi elitou se tu prohnala spousta zvučných jmen. Na samou špici se tradičně propracoval Pavel Boudný. Velmi důstojně zabojovali i další šampioni Matouš Ulman a Jiří Hudeček. Díky menší kolizi se na bednu neprobojoval jeden s favoritů závodu, vítěz MS Ondra Cink.
Trať nám nabídla 50 km nádhernou krajinou Vysočiny s převýšením 1165 m, takže opravdu pěkně rychlá jízda. Pořadatelům je potřeba udělit velikou pochvalu. Na svůj příděl adrenalinu si tu přišli dospěláci, eliťáci, ale samozřejmě i naši malí minibajkeři. Na Vysočinu se prostě vyplatí znovu zajet, ať už za kochací vyjížďkou, či seriózním závodem. Poslední díl seriálu Kolo pro život byl opravdu parádní tečkou na závěr sezony.
Biku zdar
Rudolf Růžička
