Víte, milí čtenáři, my reportéři máme občas co dělat, abychom s vámi závodníky alespoň trochu drželi krok. Proto jsem tentokrát přípravu neponechal náhodě. Najezdil jsem nemalé kilometry v krajích tuzemských a tamzemských. A večer před závodem jsem navíc zodpovědně zavlažil vyprahlý organismus, aby druhý den nestrádal. Slyšel jsem, že jde o závod pěkně rychlý, a nebude čas se ani v klidu napít. Jen ráno na startu jsem maličko zapochyboval, zda-li je pivo a víno tím správným hydratačním médiem…
Než jsem dozpytoval své svědomí, probrala mě z letargie ohlušující rána. S výstřelem se dává peloton nezadržitelně do pohybu, jak dravá řeka. Natěšenější závodníci se bleskově přeskupují na výhodnější pozice. V prvním kopci jsme odpočítáváni nadšeným pořadatelem. Slyším, jak počítá projíždějící ovečky: „sto, sto jedna, sto dva,…“. Zatímco se masa závodníků řítí cestou do táhlého kopečku. Hned vedle cesty se krčí starší turista a diví se, kde se tu z ničeho nic vzalo tolik cyklistů. Když jej míjím, uklidňuji ho slovy: „Už jen dvě stě třicet čtyři…“ Ano, celkem nás letos vystřelilo na trať rekordních 334 bikerů na obě trasy. A to už je parádní číslo, jen co je pravda!
Pověsti o rychlé trati byly rozhodně pravdivé. Závod se letěl malebnou krajinou severovýchodně od Blanska, doslova s větrem ve vlasech. Kopečky Drahanské vrchoviny si postupně braly elán a vitalitu každého z nás. Jen krátce po odbočení do druhého kola jsem pocítil začínající energetickou krizi. K občerstvovačce to bylo ještě pěkně daleko. Pravda, měl jsem sebou tubu gelu s rychlými cukry. Byla na pultu jedné provinční cykloprodejny úplně poslední, a jen rok prošlá. Čím byl pro golema bájný šém, tím je pro nás bikery zdrojem okamžité energie právě bájný gel. Pakliže jej užijeme, nezastaví nás nic, nežli průjezd cílovým obloukem a pivko v cíli.
Druhé kolo si už úplně přesně nevybavuji, ale počítám, že bylo minimálně stejně krásné jako to první. Jen o něco rychlejší! Celkem jsme si vyšlápli na hezky připravenou trať 61 km, s vlídnými kopci Drahanské vrchoviny, a celkovým převýšením 1148 m. Takže moc krásná sobotní vyjížďka se spoustou podobně praštěných cyklistů. S bohatým přídělem adrenalinu, skvělé atmosféry a dobré pohody. Jde vidět, že tenhle Golem má tady v Blansku opravdu velikou oblibu. Závod mě velmi potěšil a v cíli mi přivodil příjemně opojný stav euforie a nevědomí. A také jsem si odnesl několik univerzálních poučení, o které bych se s vámi, mladí závodníci (staří už vědí své), rád podělil:
- Alkohol opravdu není ideálním hydratačním médiem, den před… Zato však špetka opojného šampaňského s kolegyv cíli na vítězné bedně jistě neuškodí. :-)
- Držte si své tempo. Sprint se skupinkou „jednokoláků“ (končících hned po prvním kole), vám může vzít zbytek sil na dojetí kola druhého. Není od věci ušetřit nějakou rezervu buď na triumfální spurt cílovou rovinkou, případně na dotlačení kola s neopravitelným defektem :-)
- Nepodceňte energetickou bilanci. Pokud vám mázne a nemáte po ruce žádný zdroj energie, dostáváte se do dalšího levelu – survival. Výborným zdrojem postupně vstřebatelné energie může být například zásoba banánů (dostupné na každé dobré občerstvovačce) umístěná v lícních torbách. Správně nadimenzované zásobování poznáte tak, že máte co žvýkat až do samotného cíle, kde plynule pokračujete ke stánku s párky.
- Na závěr přidám ještě zajímavý postřeh mé moudré babičky: „A nejezdi moc rychle, ať si něco neuděláš…"
Tak biku zdar a Blanenskému Golemu zvláště!
Ruda Růžička
foto: z archivu Rajče (autor: kulvplote)
