Letos už Cykloserver uveřejnil reporty z několika ultramaratonů. Report z Milčových Extrémných 333, Michalův Transcontinental a seriál z Mílí. Dovolil bych si pár postřehů z 555 VKT nonstop. Jde teprve o druhý ročník, ale patří k mým top zážitkům. Krásná příroda, obrovské nadšení organizátorů a akce se známkou punku.
Tento zajímavý mtb podnik má motto: „Vytrvalostné cyklopodujatie na bicykloch s cieľom spoznať Trenčiansky kraj“. Motto působí výletním dojmem a je prosluněné úsměvem optimistického pořadatele Rado Dolfy Tilandyho. Akce je součástí Vrchařské koruny Trenčianska, kdy za půl roku máte zdolat 20 vybraných vrcholů Trenčianského kraja, jen při 555 je jedete nonstop v daném pořadí a dle gps trasy. Volba trasy Vás určitě několikrát za závod překvapí, rozhodně zážitky z trasy jsou vesměs silné a trvalé. Letos můj zážitek umocní zejména účast mého syna Metúda na prvním delším závodě. K účasti na letošní 555 mimochodem ukecal on mě.
555 začíná v Trenčíně. Zajímavým nápadem je klouzavý start od úterka 12.9. 10 hodin do čtvrtka 14.9. 20 hodin. Cíl je jednotný do neděle 17.9. do půlnoci. Můžete tak taktizovat dle předpovědi počasí, kdy odstartovat. Nám s Metúdem tato taktika vyšla na jedničku. Vyhnuli jsme se nejhoršímu počasí v úterý a v neděli. Čas startu se zaznamenává čestným prohlášením, které se zanechá v hospodě. V podstatě se jedná o první překážku. Odevzdáme prohlášení o startu ve středu v 10 hodin pohledné barmance a zjistím, že útratu v hospodě mají startující zdarma. Neodolám tomu svůdnému pohledu (na pivo) a nabíráme první ztrátu. Dostaneme ještě reklamní předměty, mapu Trenčianského kraja a můžeme vyrazit.
Pohoda za Trenčínem
Výjezd na Klepáč
První kilometry jsou prosluněné. Na polňačce podél Váhu nás tlačí do zad vítr a tak první co zadrhne, je bahnitý výjezd na Klepáč (576 m.n.m). Troška tlačenky přes skalky, ale nahoře jsme odměněni úžasným výhledem na Trenčianské Teplice a Dubnicu pod námi. V dáli pak ční naše další cíle: Pod Oborou (658 m.n.m.), Vršatec, kaplnka (asi 750 m.n.m.), Zrnová (854 m.n.m.), Makyta (923 m.n.m.)…. Je zde zdarma stacionární dalekohled a tak si můžeme naše soupeře detailně prohlédnout. Ty nadmořské výšky uvádím schválně. Protože vždy je třeba klesnout k Váhu do 230 m.n.m. a pořádně si každý kopec zasloužit.
Výhled z Klepáče
Sjezd z Klepáče za sucha musí být neskutečný, v bahně je ještě o level výš. Vracečky ve smyku, okolo středů kol přibývá bahno, samotné kola se točí výrazně hůře. V Trenčianských Teplicích klackem oklepáváme kola, ale i tak za námi zůstává hnědá trajektorie. Od bahna. Výjezd k vysílači Pod Oborou je asfaltový a 12:50 jsme již na druhém vrcholu. Opojeni tímto úspěchem bereme útokem v Nemšové první hospodu a jdeme na jídlo. Dokonalý pit stop. Jídlo rychlé, dobré, servisuji a když už to vypadá na rychlou zastávku v boxech, sedne si Metúd na WC. Mno, nějak ty zkušenosti posbírat musíme. I tak ale výborný čas.
Vršatec
Vítr nás dál tlačí do zad. Přináší i pár mraků a drobnou přeháňku. Do kopce na Vršatecké Podhradie však jde spíš o vítané osvěžení. Cestou na Vršatec ke kaplnce potkáváme v protisměru Aleše Melichaříka, krátce hovoříme, dodáváme si vzájemně sil. Na Zrnovou ho dokonce doháníme a vrchol zdoláváme společně. Konverzace nás odvádí od myšlenek na fyzickou náročnost kopce a na vrchol se dostaneme jako nic. Zrnová nemá turistickou značku, ale je nedávno vyholena těžbou, možná kůrovcem. Nabízí úžasný kruhový výhled.
Výjezd s Alešem na Zrnovou
Zrnová nabídla po krásném výjezdu vypečený sjezd, možná až drsný. Pro některé účastníky byl tento sjezd konečná. Kameny, bahno, klacky, vše co k drsnému sjezdu patří. I nám a Alešovi sjezd přidělal pár starostí. Aleš řízne plášť a nám s Metúdem odchází brzdové desky?? Kontrola, ano je to tak. I když je máme nové, trošku jsme jim dali zabrat ve dvou deštivých výletech v Beskydech a dílo zkázy dokonaly pouhé čtyři vrcholy 555. Náhradní mám jeden pár. Jak amatérské. Šlapeme, ať jsme co nejdříve v Púchově. Dojíždíme se setměním. Se štěstím chytneme otevřený Lidl. Donesu loupáky, pečivo se slaninou a s párkem, camembert, salámek. Život je náhle provoněný a nádherný. Brzdové desky ale nemáme.
Cestou k Púchovu
Z Púchova následuje dlouhý asfaltový přejezd a kilometry spokojeně naskakují až pod vrchol Makyty. Poslední kilometr se těžce leze i s kolama na zádech. Vzhledem ke zbytkům brzdových desek, je pěší sestup z Makyty spíše výhodou, ale i tak se každý jedenkrát s Metúdem pošuláme. V Papajském sedle konečně sedáme na kola s cílem být ve 23 hodin na Portáši. A co byste řekli? Byli jsme tam! Za první den 160 km a 3250 metrů převýšení.
Po lokální přeháňce se počasí za Portášem umoudřilo
Ranní pohoda na Javornickém hřebenu
Ráno místo kýčovitého východu slunce nás vítá uplakaný lokální mrak. Všude v okolí jasno. Než se dostaneme na kolo, už jen mrholí a na Malém Javorníku po mraku ani památky. Na Stratenci chvíli rozjímáme. Dle výškového profilu nás čeká lehký vrchol – Orgoňová Kyčera, kde bychom mohli za hodinku být. „Nikdy si moc neplánuj“, opakuji několikrát Metúdovi. Takže za tři hoďky jsme na Orgoňové Kyčeře jako nic. Krátké kamenité stojky střídají delší kamenité bahnité stojky. Lesy mají pralesní charakter. V romantické přírodě nám ovšem kolo občas překáží. Ke všem starostem mě trápí i zvláštní zápach. Nikdy jsem si sám sobě na závodech moc nezatouchal, ale tohle je teda síla. Že by nějaké mužské klimaktérium. Už?? Mno, jednou to přijít muselo.
Výhled zo Stratenca
Na Orgoňovku jsme plánovali hodinový přejezd. Šlapali jsme ho 3 hodiny.
Sjezd z Orgoňové Kyčery opět pěšky a tak do Povážské Bystrice dojedeme lehce psychicky i fyzicky vyndaní. První servis má navíc inventuru. Druhý na Robotnickej ulici…úžasný servis. 4x brzdové desky. Vyprávíme, co jedeme a kluci nám je ochotně mění. Za Povážskou navíc trefíme super krčmu a na chvíli se nám vrací pohoda. I když se nemá plánovat, objednávám ubytko pod Vtáčníkem. Prostě pojedeme až do noci, to dáme!
Prosíme čtvery brzdové destičky
Plány začínají dostávat trhliny hned na začátku. Zatímco včera nás vítr tlačil, dnes téměř stojíme a i z kopce šlapeme. Vítr se sluníčkem vysušuje a tak po chvíli snažení, ležíme u Ilavy znaveni na asfaltě ve stínu a dáváme 5 minutového šlofíka. Naštěstí brzy odbočujeme na Butkov a před sluncem i větrem se schováme v lese. Butkov je novodobé poutní místo. Určitě má pár nej, ale nejvíc vás dostane, když vyjedete po nádherné křížové cestě do funkčního lomu. Celý lom mám prý spoustu energie. Rozhodně good idea. Sedíme u Jana Pavla II, kocháme se Božím výhledem a okolo si drandí bagry.
Jižní vítr nás po obědě trošku sfoukl
Krásná křížová cesta na Butkov
Dál se máme poměřit s Magurou. Zdolat ji máme severní stěnou, památnou zejména z výšlapů 1000 mil. Než se dostaneme pod Maguru, už víme, že pod Vtáčníkem dnes spát nebudeme a tak přeorganizujeme ubytko, abychom ulehli hned za Magurou. Na Maguře bydlí moc medvědů. Aspoň to všude píší. Jsem navíc nervózní z toho zvláštního zápachu, co řeším od rána….. camembert!! Uleví se mi jen na chvíli, že nesmrdím já. Ale mají medvědi rádi sýr?? Naštěstí to nezjistíme.
Před Magurou se obloha mračí
Obloha se zatím zatahuje do ocelova a pak se zatáhne do černa, až se téměř setmí a vítr začne zuřit. Stromy se ohýbají a během chvilky leje jako s konve. Skáčeme do nízkých smrčků a zavážeme se s Metúdem do jedné pláštěny, kterou si zadýcháme. Po půl hodině živel ochabuje a již jen prší. Vyrážíme do hodně temné Magury. Po bouřce se kameny hýbají skoro samy, tečou pod nimi malé potůčky. Chůze je náročná. Meteorologické jevy ale odvedou naši pozornost od náročnosti kopce a fyzicky i psychicky Maguru dáme docela v pohodě. Sjezd spíše přetrpíme, a když konečně vyjedeme z medvědoidního území, vyjde ke mně jelen. Metúd je asi 50 metrů za mnou a jestli nezmění trajektorii, při konstantní rychlostí mi sundá Metúda. Smyk a málem si vyřvu hlasivky. Jako bych řval na jabloň, paroží je vysoko nade mnou. Jelen se ale přeci jen zastaví a pomalu se otočí a odejde do mlhy. Jen Metúd se diví, co tu řvu na lesy.
Výstup na Maguru
Pro dnešek zážitků stačí. Dnešek nám moc nejel, za celý den máme 120 km s 2 900 převýšení. Nacházíme penzion a sladce usínáme.
Sladký zážitek
Pokračování příště...
Trasa VKT
Tonda Liebel
