Časopis Cykločtení JARO/LÉTO 2018 si můžete přečíst ve formátu pdf zde.
Líbí se vám obrázek na obálce jarního Cykločtení? Namalovala nám ho ústy slečna Veronika Svatošová.
Veronika do svých 13 let žila jako jiné zdravé děti. O prázdninách v roce 2000 nešťastně spadla ze stromu a obyčejná dětská hra se proměnila v tragédii. Zcela ochrnula, skončila na kolečkovém křesle a nyní může hýbat pouze hlavou. Velmi brzy po úrazu ale začala psát a malovat ústy, naučila se také ovládat počítač. V roce 2006 ukončila studium na střední škole úspěšným složením maturitní zkoušky a před několika dny promovala na Univerzitě Karlově, kde dokončila bakalářské studium korejštiny. Splnil se jí i velký sen, když absolvovala tříměsíční studijní pobyt na univerzitě v Soulu. Veronika bydlí se svou rodinou v Karlových Varech a přes svůj hendikep dokáže žít šťastný plnohodnotný život – a možná dokoncei mnohem hodnotnější než většina zdravých lidí.
Začal bych asi tím, co čtenáře napadne v první řadě. Jak je možné tak krásný obrázek namalovat jenom ústy?
Řekla bych, že jde především o cvik. Malování, ať už klasicky rukou nebo právě ústy nebo nohou, se dá do určité míry naučit. Určitě je dobré, když má člověk na malování talent, ale důležitá je chuť se učit, zdokonalovat se. Vidím to i sama na sobě, když porovnám obrázky například z doby před čtyřmi roky s těmi, co maluju teď. Je tam ten posun vidět, rozhodně se ale mám stále co učit a plno věcí můžu zlepšit. Takže odpověď je nakonec celkem prostá: Chce to jen chuť malovat a trénovat a trénovat.
Proč jste si zvolila právě kolo a květiny?
Inspiraci k obrázkům, které maluju, hledám většinou na internetu a nejinak tomu bylo právě i v tomto případě. Předloha, podle které jsem malovala, se mi líbila hned na první pohled, jako kdyby na mě ten obrázek křičel: „Prázdniny!“. Možná to bylo i tím, že jako ještě zdravá holka jsem na kole strávila hodně času, takže by se má volba motivu mohla brát jako taková vzpomínka na dětství.
Pokračoval bych událostí z poslední doby, tedy ukončením vašich vysokoškolských studií. Proč jste si vybrala právě korejštinu?
Ač se to nemusí tak zdát, tak tohle je celkem zapeklitá otázka! Vždycky jsem chtěla studovat na vysoké škole, ale protože se znám, bylo mi jasné, že to bude muset být něco, co mě bude opravdu bavit, i proto jsem se studiem začala poměrně pozdě, bylo mi 25 let. Na korejštinu a koreanistiku jsem přišla díky mému zájmu o Koreu, který se vytříbil z mého dřívějšího zájmu o Asii, především o Japonsko a japonskou kulturu. Můj zájem se postupně přesunul právě na Koreu, hrozně se mi zalíbila ta řeč, navíc moje kamarádka už obor studovala, a tak trochu jsem jí asi i záviděla, takže jsem se rozhodla to taky zkusit.
Studium muselo být nesmírně náročné?
Celé moje studium by především nebylo možné bez mojí maminky a jejího přítele, kteří se mnou absolvovali dojíždění do Prahy, takže jim znovu musím říct: Díky. Hodně mi pomohl přístup vyučujících, kteří mi vždy vyšli vstříc, a byla s nimi bezvadná domluva. Další pomoc přišla ze strany mých spolužaček, které se se mnou často dělily třeba o poznámky. Tohle všechno mi pomohlo k tomu, abych vůbec mohla studovat, ale i tak bylo dojíždění několikrát týdně z Karlových Varů do Prahy hlavně fyzicky náročné a vyčerpávající. Přes všechnu tuto pomoc mi studium zabralo delší dobu, než se na bakalářský titul normálně sluší, ale nepřicházelo v úvahu školu nedokončit. Takže jsem nakonec po všech peripetiích letos v únoru odstátnicovala.
Pokud vím, tak tento jazyk nepoužívá naše typy písma, ale speciální znaky. Jak jste zvládala písemný projev?
Korejština je na tom, co se písma týká, naštěstí ještě dobře. Hangul (to je korejské písmo) je opravdu celkem jednoduché naučit se číst i psát. V počítači stačí přepnout českou klávesnici na korejskou a pak už se jen píše, takže s tím problém nebyl. Větší problémy jsem měla, když jsme se učili čínské znaky, protože ani těm se v rámci studia korejštiny nevyhnete.
Budete ve studiu korejštiny pokračovat?
Určitě se chci korejštině i nadále věnovat, ale už jen jako samostudiu doma. Jak už jsem říkala, to dojíždění bylo únavné pro mě i pro lidi kolem. Zásadní určitě je nezapomenout to, co už umím.
Ovládáte ještě nějaké další cizí řeči?
Umím anglicky a v případě nejvyšší nouze bych možná z hlubin paměti vyšťourala něco z němčiny, kterou jsem měla na základní škole, ale to byly opravdu jen základní fráze jako optání se na cestu nebo kolik je hodin.
Nyní trochu obecně. Ráda čtete, proto bych se chtěl zeptat, jaké knihy máte ráda?
Můj knižní záběr je celkem široký. Dokážu číst od klasického románu po moderní sci-fi, ráda mám fantasy žánr. V rámci studia a přípravy na státnice jsem četla dost korejských povídek a nějaké romány, ale to je takový poměrně specifický žánr, u kterého si nejsem jistá, jak by byl vnímán čtenářem bez znalosti korejské společnosti. Jinak jsem celkem velký fanoušek Harryho Pottera, mám s ním spojené vzpomínky na nemocnici.
Máte nějakého oblíbeného spisovatele?
Možná by teď někdo čekal, že vzhledem k mé oblibě fantasy žánru uvedu autory J. K. Rowlingovou nebo J. R. R. Tolkiena, ale můj nejoblíbenější spisovatel je George Orwell. Jeho romány Farma zvířat a 1984 jsou prostě mé nejoblíbenější knihy.
Nezkusila byste někdy něco také napsat?
Abych pravdu řekla, už od puberty se tu a tam pokouším o psaní tzv. fanfikcí. Tenkrát to začalo právě Harry Potterem, s mojí tehdejší kamarádkou jsme spolu psaly. Později jsem začala psát na jiné téma s další kamarádkou, ale můj zásadní problém je v tom, že nic delšího nejsem schopná dokončit.
Zeptal bych se také na plány do budoucna. Vím, že ráda cestujete a chtěla byste se podívat do Paříže.
Cestování mě baví, ale je to v mém případě složité, protože potřebuju celodenní asistenci, takže vždy musím řešit doprovod, který ale není jen o tom, že se mnou pojede na výlet, ale musí být schopný se o mě postarat se vším, co k tomu patří, včetně přesunů z vozíku a na vozík.
Kde všude už jste byla, jaké země jste navštívila?
Jako malá jsem byla v Německu, Itálii, San Marinu. Poté, už na vozíku, jsem dvakrát navštívila Švýcarsko, Anglii a už jsem měla to štěstí dvakrát se podívat do Koreje.
Kde se vám líbilo nejvíce a proč?
Jednoznačně musím říci Švýcarsko. Je tam tak krásně a lidé byli milí. Lucern je naprosto úžasné město nebo si ho tak aspoň pamatuji. Možná to bylo i lidmi, se kterými jsem tam tenkrát byla, ale Lucern v létě je prostě parádní. A samozřejmě musím zmínit Koreu. Zatím jsem vždy byla jen v hlavním městě v Soulu, ale Korea je moje láska. I přesto, že tam může člověka plno věcí štvát, pořád tam pro mě převažují klady. Bude to znít divně, že jako první věc zmiňuju právě tohle, ale miluju metro v Soulu. Další věc, která je na Soulu skvělá, je ten mix historie a moderního. Je fascinující zajít do jednoho z královských paláců, který je obklopený moderními budovami, a vy se najednou ocitnete v jakési oáze klidu. Navíc v Soulu se nemáte šanci nudit, pořád je kam jít a co podniknout.
A kam byste se ráda podívala nebo kam se ještě chystáte?
Určitě bych alespoň ještě jednou chtěla navštívit Koreu a konečně se podívat i mimo Soul. Také bych se ráda znovu podívala do Švýcarska. I Londýn, kde už jsem sice jednou byla, bych ráda navštívila, protože moje první návštěva byla jen na víkend kvůli koncertu a navíc nám tenkrát nepřálo počasí. A z míst, kde jsem ještě nebyla? Určitě bych chtěla vidět Paříž, to hlavně kvůli hřbitovu Père-Lachaise. Nevadilo by mi víc poznat Evropu. A možná třeba jednou navštívit Japonsko. Všechno je to ale zatím jen „chtěla bych“, protože v mém případě každou cestu předchází velké plánování a hlavně shánění doprovodu.
Slečno Veroniko, děkuji a přeji, ať se všechna přání uskuteční, ať se Vám na cestách líbí. Věřím, že časem nám namalujete zase nějaký pěkný obrázek s cyklistickou tématikou.
Na video s Veronikou a její další obrázky se můžete podívat zde »
Toto Cykločtení je mimořádné, protože pomůže. Polovina částky od každého inzerenta je věnována slečně Veronice Svatošové.
Děkujeme firmám: UNIVERSE AGENCY spol. s r. o.; Sport Arsenal s. r. o.; META Plzeň s. r. o.; cestovním kancelářím Eurocykl Herdegen s. r. o. a Intertrans Plzeň, spol. s r. o.; Markétě Hroudové a Luďkovi Zigáčkovi z Lesovny.
Jiří Říha
