Aktuality

V rámci 25. ročníku bylo na výběr ze tří tras. Hlavní, tzv. královská, je trať dlouhá 107 kilometrů s převýšením více než tří tisíc metrů. Letos byl o tuto trasu větší zájem i mezi elitou v rámci MTB, neboť se jednalo o souboj o titul mistra republiky v rámci XCM. Do Klatov se tedy sjela téměř celá biková špička, pořadatelé a fanoušci měli tedy o zábavu postaráno.

Druhou distancí byla trasa o délce 72 kilometrů, které jsem se sám zúčastnil v roce 2016. Tehdy jsem se s převýšením více než dvou tisíc metrů popasoval vcelku dobře, i když konec závodu jsem dojížděl v křečích. Zvažoval jsem proto, jestli znovu zkusit štěstí na této trati a porovnat si časy nebo zvolit nejkratší distanci měřící 43 kilometrů. Nakonec jsem se rozhodl pro krátkou trasu, kterou můžou někteří považovat za dětskou. Nicméně i tato trať nabízela převýšení větší než tisic metrů, což už samo o sobě neznamenalo nic lehkého.
 

Předpověď počasí slibovala na pátek a sobotu dešťové přeháňky. Dle trasy bylo zřejmé, že během pátečního dne či noci se přes Klatovy a okolí přehnal déšť, který trasu místy poznamenal. V sobotu však nakonec nepadla ani kapka a během závodu i poté v zázemí panovalo krásné počasí. Oproti např. závodům KPŽ byly starty tras naplánovány na brzké ranní hodiny. Závodníci na nejdelší trase odstarovali již v 7:30. V 9 hod pak startovala trať měřící 72 kilometrů. Já jsem pak kolem 9:30 dorazil na klatovské náměstí, odkud byl v 10 hodin plánován start naší distance. Protože jsem se neúčastnil ročníku v roce 2017, nebyl jsem zařazen do první vlny čítající prvních sto závodníků. Kromě první vlny nebyly pak další vlny rozděleny, takže tam platilo pravidlo: „Kdo dříve přijde, ten dříve jede!“. Stál jsem tedy nedaleko za páskou oddělující první stovku od zbytku startovního pole. Krátce před startem byla páska odstraněna, takže vše se slilo v jednu velkou vlnu závodníků.

Po startu se celý dav vydal prudkou levotočivou zatáčkou do kopce, kde však nastala první komplikace. Ulice byla úzká, takže nahrnutím se stovek bikerů najednou došlo k ucpání, nutnosti slézt z kola a čekat, až se podaří prodrat za roh a celý špalír se rozjede. Pokud má člověk ambice na úspěch, je nezbytné být v první vlně a vyhnout se těmto nepříjemnostem. Po zdolání této první překážky jsem se rozjel a než jsme opustili Klatovy, předjel jsem myslím určitě více než sto závodníků. Snažil jsem se dohnat zdržení hned po startu, což se mi celkem podařilo.

Oproti závodu na Orlíku jsem se hned od začátku cítil v pohodě a nohy se točily. Jelikož nás ale čekalo značné převýšení, nechtěl jsem úvod přepálit. Po zdolání asfaltové pasáže jsme pokračovali po polní cestě a směřovali k obci Čínov. Cesta byla místa blátivá, ale dalo se jet bez větších potíží. Až do přibližně 10. kilometru jsme jeli po stejné trase jako závodníci delších distancí, poté jsme se my na nejkratší oddělili.

V této části už jsme si užívali lesní pasáže, víceméně se pořád jelo do kopce až na pár kratších sjezdů. Stále se mi dařilo držet slušné tempo a předjížděl jsem mnohé závodníky přede mnou. Blížili jsme se k obci Habartice, odtud dále směrem na Zdebořice. U této obce jsme se opět napojili na trasu zbylých dvou tratí. I když jsem se cítil dobře, vyhlížel jsem první občerstvovací stanici nedaleko obce Číhaň. Chtěl jsem se osvěžit vodou, nepotřeboval jsem stavět. K občestvovačce jsem dojížděl s dalšími dvěma bikery, kteří projížděli bez zastavení. Když jsem byl téměř u stolu s vodou a iontovými nápoji, křičel jsem na přítomné pořadatele „Prosím, vodu!“. Bohužel nikdo z nich neměl v ruce nic a já musel zastavit, čímž jsem s kolegy ztratil kontakt. Sice se mi ztrátu podařilo později opět dojet, nicméně to bylo zbytečné plýtvaní silami a stačilo, aby někdo z obsluhy byl ochotnější a podal kelímek s vodou.

V této fázi přišla, dle mě, nejzajímavější a nejtechničtější pasáž závodu, která skončila u druhé občerstvovací stanice u Chlístova. Zde bylo několik single tracků, náročnější sjezdy a výjezdy, blátivé a kamenité cesty. U jednoho ze sjezdů, kde jsem jel velmi pomalu, spíše skoro stál, jsem neustál přejezd jednoho kořene a hodil „šipku“ přes řidítka. Nebylo to nic vážného, spíše taková zajímavá vložka pro diváky, kteří tam bohužel nebyli ;-) Alespoň jsem tím pobavil dva se mnou jedoucí kolegy. Dále jsem byl již opatrnější a podobná příhoda mě nepotkala. Zanedlouho jsme tedy dorazili k druhé občerstvovačce, kde byl personál ochotnější a připravenější, bylo tedy možné doplnit zásoby bez zastávky. Stále se mi jelo poměrně dobře, což potvrdil fakt, že jsem předjížděl závodníky z první vlny s nízkými startovními čísly. Ovšem vzpomněl jsem si na rok 2016 a tušil jsem, že nás ještě čeká náročné stoupání.

Od Chlístova jsme tedy začali stoupat. Celkem jsem si věřil, nohy byly v pohodě. Pamatuji si, že při mé účasti na 70 km dlouhé trati jsem tuto pasáž celou nevyjel, chvíli jsem tlačil. Letos jsem s tím problém neměl a naopak se mi podařilo dva závodníky předjet. Asi na 32. kilometru došlo opět k rozdělení tratí a my se již blížili zpět směrem ke Klatovům. Nejtěžší část byla za námi, i když úplně snadný dojezd nebyl. Chvíli jsme se motali po hřebeni, následovalo několik sjezdů a výjezdů.

V tuto chvíli mě předjíždělo několik závodníků z dlouhé a střední trasy. Jednalo se o ty rychlejší, což mě motivovalo a snažil jsem se toho využít a držet se jich. Dařilo se mi to jen chvilkově, byl zde vidět výkonnostní rozdíl. Přesto myslím, že mi to pomohlo. Kolem 38. kilometru následoval prudký sjezd, který vyústil výjezdem na asfaltovou cestu. V tuto dobu už jsem cítil únavu a přišly i obáváné křeče. Včas se mi však podařilo vypít magnesium, čímž se mi je podařilo utlumit. Po zdolání posledního kratšího stoupání, následoval sjezd na louku, kterou jsem se vraceli do cíle, který ležel v části Klatov zvané Luby. Mohlo by se zdát, že dojezd po rovině bude pohodlný, bez problémů. Bohužel nešlo o rovinu, povrch byl boulovatý, až do cíle to tedy pěkně drncalo. V této fázi jsem si spíše už hlídal pozici, nikdo z mé trasy nebyl v dohledu ani přede mnou ani za mnou. Když jsem projel cílovou branou, byl jsem rád a šťastem, což mi potvrdil i pohled na výsledkovou tabuli.

Závod v Klatovech se vydařil, počasí bylo parádní. Osobně jsem se svým výkonem spokojen, pocitově se mi, až na poslední dva kilometry, jelo velmi dobře. Celkem se závodu na všech trasách zúčastnilo kolem 2500 bikerů. Vítězem hlávního závodu a tedy mistrem ČR v XCM se stal Kristián Hynek. Organizačně byla trať i zázemí velmi dobře zajištěno. Co mi chybělo, byly dětské závody. Bylo by fajn, kdyby i tady organizátoři do budoucna mysleli na děti, aby i ony se mohly vydovádět při svých kláních. Účast na Králi Šumavy mohu všem doporučit, každý si může vybrat trať dle svých schopností. Já osobně se těším na příští ročník, kterého se rád opět zúčastním.
 

Petr Šmíd

foto: Sumavanet.cz