Do cíle to je asi stovka. Doma by nám to přišlo jako solidní celodenní výlet. Na Loudání si říkáte: "Už jenom stovečka, no to je paráda." Hlavně se nepřecenit. Všichni víme, že někdy 10 pořádných Loudacích kilometrů klidně vydá za 100.
.jpg)
Ranní mlhy u Jinců
V ranním šeru vidíme blikačky. To nám den pěkně začíná. Zvlášť když zjistím, že dojedeme opět úžasného bikera Karlose. Cesta tak po ránu ubíhá sama. Na Kloučku nám Karlos ukazuje trampský hřbitov. Teda ještě si nechceme prohlídnout, do čeho jdeme. Sjíždíme do Jinců. Mlha, že by se dala krájet. Rychle vyjet na Plešivec. Mlhou prostupují ranní paprsky. V kopci klukům poodjíždíme a za chvíli dojíždíme i Pepu a Petra, kteří nás v noci předjeli. Na Plešivci se nás schází opět šest. Je inverze a my si kolektivně užíváme jasnou oblohu, sluníčko a mraky pod námi. Snídáme.
Plešivec
Plešivec je poslední větší kopec. Do cíle se cesta již houpe přes pahorkatiny. Po sjezdu z Plešivce další milé překvapení. Zdena Holubec z Kroměříže. Nováček na Loudání. Nováček se vším všudy. Vítěz kategorie o nejtěžší batoh na zádech. Ale do pedálů buší dobře. Vyměňujeme si příběhy, kecáme. Ve výjezdech mu poodjíždíme, ve sjezdech jede Metúd na jistotu a Zdena s tou zátěží na zádech nás dojede. Ostatně, je lepší při výjezdech Metúda uklidnit. Jede na lehko a neustále si chce vypravovat v místech, kde ostatním dochází dech.
Tady už pár loudalů bylo...
Zdena je rozhodně sympoš a posledních 70 km dojedeme společně. Myslím, že to pro všechny bylo příjemné. Míjíme Žebrák, zhoupneme se u Berounky (mám na mysli sjezd a brutální výjezd od Zbečna) a pak Kamenné Žehrovice. 23 km do cíle. Pojmeme to jako časovku. Točíme špici a jelikož cítíme, jak za kopcem ve Slaném už voní cíl, jak Alepok ohřívá guláš, jak Čépa čepuje pivo, slyšíme, jak Alešové vypráví historky, jsme tam coby dup.
.jpg)
Před Kamennými Žehrovicemi v trní
Mé první Loudání se synem. Krásné čtyři společné dny, úžasné společné zážitky, spousta krásných lidských setkání, společná radost. Pro mě úplně jiné Loudání než ty před tím. Uvedl jsem Metúda do mého nejoblíbenějšího společenství lidí. Mezi Loudaly. Navíc jsem se snažil, aby bylo naše tempo optimální, abychom se vyhnuli vážnějším krizím a předcházeli malérům. Tím jsem měl i více prostoru se kochat. Přínosná byla i absence vlastních výsledkových ambicí. Náhle jsem se soustředil především na Metúda, abychom něco nepřepálili, nepřetáhli, neudělali chybu z únavy, správně jedli, pili, správně měnili oblečení …. A povedlo se.
GPS ukazuje nakonec 730 km za 3 dny a 15 hodin. Z toho jsme spali sladkých 19 hodin. Těch 40 km nebyly ani tak kufry jako hledání paní s Alzheimerem, výlet do cykloservisu v Pejru a zajížďka na ubytko u sv. Anny.
Cílová rodinná atmosféra
Pivko, guláš, euforie. Margl dojel druhý, ale vypadá to, že slaví vítězství. Alešové dojeli před námi, kluci ze Slaného se o nás starají. Každý přenáší svou radost na druhé a tak se radost krásně násobí. Margl jde pro šampus, Apolek ho otevírá šavlí a začíná večírek, který končí až na Moravě. Přijede pro nás bratr a veze 5 moravských loudalů domů. Přibíráme ještě Zdenu. První zastávka je hned ve Slánském pivovaru. Jsme Loudalové a umíme se na cestu připravit. Co Vám budu povídat... Takhle si představuji štěstí. Děkuji všem okolo Loudání, ať už organizátorům či účastníkům, že jsou. Že díky nim je tato úžasná akce.
Trasa Loudání 2018
Tonda Liebel
