Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Dva dny v (České) Kanadě

2.7.2019 09:51

Předposlední červnový víkend přinesl reportážní kalendář druhou akci zaměřenou výhradně na u nás stále progresivnější směr cyklistiky, gravel bike. Jako vcelku velká novinka se o víkendu 22. a 23. června konal Gravel Blinduro Česká Kanada ve Starém Městě pod Landštejnem. Závod, který svým scénářem není v našich zeměpisných šířkách nijak rozšířený.

Bookmark and Share

Pro závoďáky jako jsem já, uvyklé na klasické maratony, je Gravel Blinduro, dokonce úplně maximální změnou. Dvoudenní, a tudíž dvouetapová akce, měla pro mě zcela netypický průběh. Okruh se nejel od stratu k cíli naplno, jak jsem zvyklý, ale formou značených přejezdů a měřených úseků (rychlostních zkoušek neboli erzet). Celý závod je pak jede takzvaně naslepo, bez znalosti terénu a předběžný trénink je dokonce zakázaný. Takže nikdo předem neznal délku, charakter ani profil erzet.

 

Celý týden před zmíněným víkendem bylo počasí nádherné, doslova letní. Leč v sobotu ráno, když jsem se vypravil směrem na Jindřichův Hradec, bylo jako naschvál zataženo a vytrvale pršelo. To trochu hatilo můj plán spát ve stanu.  Dva dny na kole v dešti a blátu a pak nocleh pod celtou, kde se hodně špatně suší oblečení, to mě nějak moc nelákalo. V autě jsem vymýšlel více i katastrofické varianty, jako že se po dojezdu zabalím a pojedu se usušit domů. Sto šedesát kilometrů není zase tak moc. Naštěstí to nebylo potřeba. V Cyklocampu pod Landštejnem měli oproti všem předpokladům ještě volnou chatku za rozumnou cenu. Pravda vybavení a opotřebení ceníku odpovídalo, ale pevná střecha nad hlavou se stala rozhodujícím faktorem.

 

Místo konání už jsem zmínil, region zvaný Česká Kanada na jižním pomezí Čech a Moravy, přilehající k rakouským hranicím. Zmíněná zřícenina hradu Landštejn, vypínajícího se nad okolními hlubokými lesy je pak jednou z nejvýznamnějších památek tohoto regionu. Přesněji pak zázemí a všechno důležité bylo situováno do jmenovaného kempu.

Landštejn

 

Po registraci a obsazení chatky jsem se začal chystat ke startu. Moc času už nezbývalo. Přihláška do třetí vlny (na trasu se vyráželo po deseti jezdcích v desetiminutových odstupech) jasně říkala, že jedu dvacet minut po jedenácté. Váhal jsem, co vzít na sebe, vytrvale pršelo, bahno na trase bylo jistotou. Teplota ale zůstávala vcelku vysoko, pročež mi nepřišlo nutné vytahovat pláštěnku, jen dres a vestu.

 

Těsně před startem pořadatel všechny účastníky vlny vyvolal jménem jako bychom byli hvězdy profesionálního pelotonu. Hned po krátkém představení jsme vyrazili na trasu, pro mě nezvykle volným tempem, ačkoliv všichni vypadali vcelku zkušeně. Mírný začátek se však vzápětí hodil. Hned po přibližně prvním kilometru začal kopec po silnici a já alespoň neprožíval muka obvyklá v úvodních stoupáních na maratonech.

 

První erzeta přišla ještě na dohled startu. Byla po lesní cestě s mírně zvlněným profilem, zkrátka nic těžkého. Taky se mi dost povedla a předjel jsem lidi tři startující přede mnou. Zkrátka rychlý tempařský úsek mi dělal dobře. V příštích kilometrech ale všichni pokračovali vyloženě výletně volně. To se mi však příliš nechtělo.  Jednak pršelo a hrozilo zbytečné prochládání, za druhé mám navyklé přece jen trochu svižnější tempo. Nijak jsem to nepřeháněl a jel lehce tréninkově. Přesto řada lidí zůstala za mnou. Jen v kopcích mi bylo jasné, že je zbytečné zbytečně plýtvat silami a jel úplně zvolna na lehké převody.

 

Kilometry docela příjemně utíkaly, až se zdálo, že druhý měřený úsek přišel téměř vzápě. Tentokrát už to taková sranda nebyla. Začátek byl mírně z kopce, ale plný mokrých kořenů. Navíc v podstatě ihned přišlo stoupání lesem, leč kořeny zůstaly nezměněné. Vůbec mi to nejelo, a když už se přiblížil vrchol a cesta se lámala vpravo, přehlédl jsem větší kořen napříč cestou, zapíchl přední kolo do prohlubně před ním a udělal úhledné salto přes řídítka.

 

Tudíž druhá erzeta byla v háji, i když dál pokračovala po kamenité cestě z kopce. Přesto se mi dobrá nálada neztrácela a já pokračoval svižně dál. Jenže pád v rychlostní zkouše byl jen začátek. V technicky nejsložitějším sjezdu dne (nebyl zase až tak hrozný) se mi na kamenitém úseku podařilo na boku proseknout plášť předního kola. Bohužel velmi důkladně, takže mlíko v bezdušových kolech nezabralo. Optimismus mě však neopouštěl, opravný sprej pod sedlovkou mi dodával klidu. Zcela neopodstatněně!

 

Poctivý sekanec z boku pláště neopravil ani sprej. Bez náhradní duše jsem musel pokračovat pěšky. Naštěstí se našel vstřícný závodník, který mi věnoval duši. Jenže mě se v první chvíli nechtělo trhat z ráfku plášť plný mlíka a spreej. Servisní zóna dle mého odhadu už nemohla být daleko. Jenže byla! Po několika kilometrech chůze jsem to vzdal, utrhnul plášť a doslova zaprasený od náplně kola duši vyměnil. Jenže proseknutý plášť nedělal dobrotu, házel, takže to vypadalo jako jízda po kolejích.

 

Třetí rychlostka mi vůbec nešla. Zatuhlý po chůzi, bez nálady a se špatným pláštěm jsem se pustil po polní cestě mírně z kopce k rybníku. Jenže v pravé ostré zatáčce přišlo další neblahé zjištění. Mechanické kotoučové brzdy zátěž přestávaly stíhat, respektive už skoro nebrzdily. Jen tak tak, že jsem nezaparkoval v rybníce a každá další zatáčka erzety přinesla ztrátu kvůli přepálení a nedobrzdění.

 

Cílový časoměřič byl naštěstí vybavený náhradními plášti a dušemi. Sundal jsem proto poškozený plášť a zdarma dostal nový, včetně rezervní duše. A nejednalo se rozhodně o levné drátové obutí za pár korun. Navíc jen o několik set metrů dál byla zmíněná servisní zóna, kde mi mechanik poladil brzdy, abych se cestou do cíle někde nepřizabil. A nebyl jsem sám, kdo stál ve frotně se stejným problémem. Nejen v tomto ohledu musím práci pořadatelů při zajištění účastníků vyloženě pochválit.

 

Chvíli ještě trvalo, než jsem nohy trochu rozhýbal po předchozí vycházce Českou Kanadou a hlavně, než se mi zase vrátila dobrá nálada. K tomu přispělo i zlepšení počasí. Čtvrtá erzeta kousek od hradu Landšten byla opět příjemně do tempa po široké cestě chvíli mírně z kopce, chvíli do kopce. Závěrečná rychlostní zkouška mi pak kupodivu docela vyhovovala, i když byla po kamenité cestě stále do kopce.  Jen mě při čekání na start překvapilo, proč všichni za první zatáčkou tak křičí. Ale za chvíli to bylo jasné a já zařval taky. Po vypuštění na trasu jsem nastoupil, zabral a vzápětí jsem vletěl do hluboké louže přes celou cestu, jež před tím nebyla vidět.

 

Dojezd do cíle pak už proběhl z kopce v klidu a pohodě. Jen jedna louka plná vody nebo spíš nějaké močůvky, úplně příjemná nebyla. Odpoledne a večer jsem věnoval relaxaci a nezúčastnil se ani doprovodného programu v podobě přednášek. Chatka mi poskytla příjemný prostor pro rozjímání nad tratí a výkony. Výsledky za první den však moc optimismu nepřinesly. Přece jenom 12. v kategorii a 44. celkově, no nic moc.

 

Nedělní probuzení ale nebylo úplně pozitivní. Během usínání vytrvale pršelo a do rána se to nijak nezměnilo. Teplota zůstávala poměrně vysoká, ale bahno představovalo neměnnou konstantu. Přesto jsem měl od startu docela dobrý pocit, že to pěkně jede, navíc nový plášť seděl na mokru líp, než můj původní.

 

Trasa se jela skoro stejná, jen v protisměru a mírně zkrácená o průjezd Slavonicemi, takže její délka byla 57kilometrů. Dobře naladěn jsem odstartoval na první erzetu, která byla totožná s poslední sobotní. Jen po kamenité cestě dolů.  Levá zatáčka po kamenech kousek po startu mi však vypadla z paměti. V kombinaci s deštěm, zamlženými tmavými brýlemi a nedostačujícími brzdami to přineslo obstojně kritický moment a já navštívil les vpravo od cesty, naštěstí bez větších následků. Na konci měřeného úseku během diskuze vyšlo najevo, že takových jezdců bylo víc.

 

Stejně tak druhá erzata se shodovala, jen byla víc do kopce, kvůli opačnému směru. Opět jsem měl pocit, že mi to docela jede, což se vlastně vztahovalo k celé trase.  Další tři měřené úseky se však odlišovaly. Jeden začínal na široké cestě a přešel v úzký zabahněný singl, což se mi zdálo jako vyloženě velká zábava. Druhý byl přesně v místech, kde jsem ho nechtěl. Vedl přes rychlý kamenitý sjezd, kde den před tím přišel o život můj přední plášť, jen tentokrát prudce nahoru. A třetí přišel těsně před cílem, namotaný lesem nad kempem.

 

I když jsem v neděli jel vytrvale svižnější tréninkové tempo, a nijak to nepřeháněl, na startu poslední erzety přišlo opravdu překvapení. Čekal před mnou jen jeden závodník a po chvíli vyšlo najevo, že jsem tam dorazil celkově druhý a na konci úseku ještě není pořadatel. Škoda, že to nebylo zohledněno ve výsledcích. A po absolvování klikatice lesem vyznačené mlíkem už přišel cíl, já odevzdal čip, umyl kolo a začal se připravovat k odjezdu. 

 

Díky brzkému příjezdu do cíle na mě zbyla teplá voda ve sprše a nemusel jsem využít jen studené vody v umyvadle. Jen obě sady bílých týmových dresů dostaly zabrat (v době psaní reportáže už jsou vyprány potřetí a nepříliš úspěšně). Výsledky mě i přes dobrý pocit z trati zklamaly. 17. v kategorii a 56. celkově je doslova fiasko.

 

Objektivně ale musím říct, že Gravel blinduro je velká zábava. Úplně jiný pohled na závodění a v kolotoči maratonů je příjemným osvěžením. K tomu přispívá i velmi dobré organizační zajištění, včetně vynikajícího servisu a příroda v okolí Landštejna. Druhá věc je, že mně osobně tento styl příliš nevyhovuje, jako zarytý tempař mám spíš rád dlouhé úseky maratonu, kde mohu využít vytrvalostních parametrů, než krátké sprinty na čas. To však neznamená, že se na blinduro nevypravím znovu a rád.

 

Ondra Hladík

foto: Basama Bikepack, Wikipedie

 

Diskusní fórum pro: "Dva dny v (České) Kanadě"

Názor Autor Datum a čas
V diskuzi zatím není vložen žádný příspěvek.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Odkazy

Žádné odkazy

Reklama



Tipy pro Vás

Phone Maps - Svět doslova na dlani
 
SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost
 
Locus - nejlepší mobilní aplikace s mapami SHOCart
 
FOR BIKES 2014 - veletrh cyklistiky Praha
 
Galaxy série 2013
 
Kolo pro život

Vyhrajte s námi

100 let žlutého trikotu Tour de France – limitovaná edice 53x11.

Sponzor soutěže:


Více zde

Archiv soutěží

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 Cykloserver.cz | | Tel.: (+420) 731 136 014

Design by OVX.cz


Reklama: Praktické láhve na pití botanela ze zdravotně nezávadného plastu


Reklama: Cestovní pojištění Porovnej24.cz