Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

Srpen na sjezdovce

27.8.2019 08:45

V polovině srpna pokračoval Stevens Jihočeský MTB pohár předposledním zastavením v Jistebnici, závodě známém především výjezdem sjezdovky v Monínci. A protože jsem vynechal MTB Bulls maraton Písecké hory, bylo kvůli celoročnímu bodování bezpodmínečně nutné vyrazit do města, kde ve známém kancionálu objevili první záznam husitské písně „Kdož sú Boží bojovníci“. Ostatně balík závodění chtivých bikerů může v ledaskom vyvolat stejnou hrůzu jako kdysi táborská polní vojska.

Bookmark and Share

Jistebnice

 

Jelikož už závod vcelku dobře znám, neměl jsem pochybnosti o tom, co mě čeká. Spousta kopců, jimž bez jakýchkoliv pochybností vévodí zdolání zmíněné středočeské sjezdovky. Současně však i tradičně bezchybně zorganizovaná akce, o což se opět zasloužil místní klub SPSVD (Spolek pro sport všeho druhu) Jistebnice.

 

Zároveň jsem doufal, že i přes nedostatečný trénink už to nebude taková poprava jako před týdnem. Pocity napovídaly, že by to nemuselo být úplně špatné, lež zázraky fakt očekávat nešlo. Oproti loňskému ročníku se však kromě mé formy nezměnilo nic, jak zázemí u rybníku Smolík, tak i start u benzínky na náměstí a trasa, všechno zachovalo osvědčený scénář. A rozhodně to není ke škodě, spíše naopak.

 

Po obvyklém startu z náměstí jsme vyrazili k jihu, zprvu po rovině, ale po chvilce se začalo stoupat ke kostelu sv. Máří Magdaleny. Nevelký vrch nad městem startovní pole jako vždy rozdělil a já zůstal někde uprostřed, což mi s menšími změnami vydrželo vlastně celý závod. Zisky pozice střídaly ztráty, takže žádný velký posun vpřed se nekonal i přesto, že jsem se snažil v duchu husitských tradic řídit bojovým pokřikem „Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte“.

 

Už nepříliš prudký sjezdík po louce zpět k Jistebnici ale napověděl, že by se mi tentokrát cestou z kopce mohlo docela dařit. Tréninky na štěrkoletu, v duchu hesla:  „Co přežiju na gravelu, zvládnu na biku hravě“ začaly přinášet ovoce. Nejvíce jsem totiž celý závod získával právě ve sjezdech, což je u mě nevídané, jelikož moje opatrnost a nechuť se znovu přizabít, je dobře známá. Nicméně ježdění na jedovaté pevné vidlici a beranech po lese očividně přináší větší klid na biku.

 

Po sjezdu zpět ale přichází znovu otočka vzhůru a znovu kolem zámecké zahrady pryč z města. Úvodní kopce jsem opět útrpně vyfuněl a modlil se, abych přežil aspoň na úpatí Monínce. Uvažovat o sebevražednosti mise však nemělo smysl. Zakousl jsem se do řídítek i pedálů a drtil kilometry. Přes sjezdovku v Hůrce a Vlásenice do oblasti, která nese hrdý název „Přírodní park Jistebnice“ a lidově je prý pojmenována o něco méně honosněji, říká se jí „Čertova hrbatina“. Charakter této oblasti je vlastně příznačný pro celou trasu závodu, ostatně velmi podobně jako před týdnem v Mladé Vožici. Jak se lze dočíst na internetu, je to krajina „...s pestrou mozaikou polí, luk a lesíků, s množstvím vodních ploch a menších toků.“ Ještě lze doplnit, že je stejně tak náležitě kopcovitá.

 

A asi tak po dvou třetinách trasy to skutečně přišlo. Po rychlém sjezdu loukou poblíž vesnice s komplikovaným názvem „Záhoří a Kozinec“, na nějž navázal krátký silniční úsek, začalo stoupání ke sjezdovce na Monínci a vrcholu Javorové skály. Už úvodní část po lesní cestě vzhůru je po zdolaných kilometrech docela výživná. Poslední úsek pak pro neznalé trati předčí všechna očekávání. Po odbočení vlevo začíná první prudké stoupání k lyžařskému areálu, což však není všechno. Krátká rovinka s občerstvením končí totiž nájezdem přímo na sjezdovku.

 

Před závodníky se v tu chvíli otevře doslova ukrutný výhled strmě vzhůru, při němž se musí orosit čelo hrůzou snad každému. Po loňské zkušenosti, kdy jsem měl výrazně lepší kondici, zůstala na kole kazeta s nejlehčím pastorkem 46 a jednopřevodník s 36 zuby. Stále jsem věřil síle svých nohou. Nutno dodat, že skoro oprávněně. V nejprudší prostřední části stoupání se mi bohužel protočilo zadní kolo na prázdno, což k mé velké nelibosti znamenalo sesednout. Po několika metrech se naštěstí svah trochu zmírnil, takže bylo možné opět šlápnout do pedálů. Ale vnitřní zklamání nad nezvládnutím stanoveného cíle už smazat nešlo.

 

Ale co, hlavně to nevzdat! Vyškrábal jsem se na konec lanovky a pokračoval dál. Nohy naštěstí po srovnání terénu opět docela slušně chytily tempo. Přesto mi dlouhý odpočinkový sjezd do vsi Starcova Lhota přišel vhod. Po silnici směrem k Nadějkovu to v tříčlenné skupince jelo docela dobře, než jeden z nás nečekaně nastoupil a ujel. Nečekaný únik se po ráznějším pobídnutí dalšího spoluzávodníka podařilo zlikvidovat, leč přišlo něco, co jsem opravdu nečekal. Další rychlý nástup! Tentokrát už jsem na jeho dojetí zůstal sám. Trochu to bolelo, ale povedlo se.

 

Námaha z Monínce a likvidace dvou pokusů o únik si však vybrala svou daň. V krátkém rozvlněném lesním singlu mě chytla taková křeč do nohy, že jsem řval na celé okolí. Zkušenost však jasně říkala: „Nezastavuj, přidej, roztoč to!“ Medicína nelítostná, leč jediná fungující.  Na okraji Jistebnice pak čeká ještě poslední stoupání a sjezd k cíli. Ještě, že jsem si ho byl před startem projet a připomenout, takže mě nepřekvapila krátká prudká stojka. O něco hůře na tom byl závodník, kterého asi definitivně přemohly křeče a vypadalo to, že už to nezvládne. Snad se dostal do cíle v pořádku.


Po průjezdu po hrázi rybníku Smolík končí trať obvyklou motačkou těsně před cílem. Dojížděl jsem sice sám na nepříliš dobrém místě, ale nevím, proč mi před kolo museli bez rozmyslu a rozhlédnutí vlézt dva pořadatelé, s nimiž jsem se málem srazil. Příště by to chtělo trochu přemýšlet! A aby toho nebylo málo, tak mi v předposlední zatáčce zkřížil cestu ještě neuvažující člověk na kole, který musel bezpodmínečně na druhou stranu. Naštěstí se obě nástrahy obešly bez srážky, i když jen těsně.

 

V cíli pak už byla opět dobrá nálada, občerstvení, káva a domácí perník, prostě vysoký standart v Jistebnici obvyklý. Každopádně jsem i přes pro mě špatný výsledek v podobě sedmdesátého místa závodní den v kopcích na rozhraní středočeského a jihočeského kraje opět užil.

 

 

 

Ondra Hladík

Diskusní fórum pro: "Srpen na sjezdovce"

Názor Autor Datum a čas
RE: Srpen na sjezdov... Jirus 5. 9. 2019, 13:37
RE: Srpen na sjezdovce
Moc krásně podaný. Hlavně hodně hodně štěstí a méně technických problémů do dalších závodů.

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |