Česká verze English version
Cykloserver.cz

Aktuality

BOHEMIA DIVIDE 2019 – 1. díl

2.10.2019 14:10

Neznámý čtenáři, pokud jsi nadšeným cyklistou, lákají tě bikepackingové závody, ale nenašel jsi zatím odvahu se do něčeho takového pustit, pak je tenhle článek přesně pro tebe. Dozvíš se v něm totiž, jak na to.

Bookmark and Share

Saša před startem Bohemia Divide 2019 spravuje defekt

 

O extrémních závodech typu Bohemia Divide jsem se dozvěděl od svých kamarádů – cyklistů - bláznů, kteří mají, narozdíl ode mne, za sebou i několik ročníků závodů typu Loudání českou krajinou, 1000 Miles, Šediváčkův long a dalších. Vloni jsem se nechal „uvrtat“ do poeticky nazvaného závodu Loudání českou krajinou. (report na Cykloserveru)

 

Poctivě jsem (spolu s dalšími) objezdil kvalifikaci a nominoval se do startovního pole. Bohužel jsem po startu začal dost zostra, a tak mě hned druhý den začalo limitovat koleno, které mi nedovolilo závod dokončit. Po téhle zkušenosti jsem byl pevně rozhodnutý už ničeho podobného se nikdy víc neúčastnit. Jenže nikdy neříkej nikdy …

 

Rok se s rokem sešel a v červenci jsem dostal nabídku zúčastnit se Bohemia Divide 2019. (report z 1. ročníku). Protože na stejnou akci byl už přihlášený kamarád Michal „Žíža“ Žižka, který už měl za sebou i letošní Loudáníčko, příliš jsem neváhal a chytil příležitost za pačesy. A byl jsem ve startovní listině. Těsně před závodem se uvolnila další místa, a tak jsem tuhle informaci pustil dál a už byli na startovce i další dva „loudalové“. „mílaři“ a kamarádi Milan Sunkovský a Saša Krško. A tak jsme z Rakovníka do Vyššího Brodu na start vyrazili ve čtyřech.


Když jsem kývnul na start v BD 2019 (Bohemia Divide 2019), měl jsem najeto v letošním roce zhruba 2 000 kilometrů. Nic moc, řekl jsem si. Najezdit dalších 1 500 km do startu by bylo sice krásné, ale nereálné vzhledem k tomu, že jsem byl pracovně téměř celé léto v zahraničí, navíc bez svého kola. A tak jsem si dal za domácí úkol, že do startu najezdím alespoň tolik, kolik měří trasa závodu, tedy cca 700 km.

 

V červenci a srpnu jsem pracoval ve Švédsku, bydlel jsem v penzionu v městečku Ann. Majitelka Anička byla tak moc hodná, že mi půjčila své kolo, abych mohl tisíce kilometrů od svého domova trénovat. Kolu jsem během první vyjížďky začal říkat Železňák, protože bylo železné a vážilo asi 17 kilo. A tak jsem po práci jezdil a jezdil, až se mi podařilo na Železňákovi (kalhoty bez plíny, boty kecky, místo přilby kšiltovka) nalítat po švédských luzích a hájích cca 400 km. Zbytek doma cca 14 dnů před závodem už na svém kole.

Trénink brodění dravé řeky po pás ve vodě s kolem - most je rozpadlý a zpět se mi nechce


Nějaké kilometry se mi najezdit podařilo a nastal čas řešit co s sebou a jak to zabalit? Proběhlo několik telefonátů se zkušenějšími kamarády Michalem a Milanem, kteří mi ochotně a obšírně radili, co a jak. Milan mi dokonce zapůjčil svoji GPS, která je nezbytnou součástí výbavy závodníka. Následně se ale také přihlášil, takže si zapůjčil jinou GPS od svého známého, tu mi půjčil a vzal si zpátky tu svoji. GPS jsem tedy měl. Pak jsem musel vyřešit, jaké oblečení s sebou, jídlo, pití, světla, nářadí, spacák, alumatku, pyžamo :-) …

 

V obýváku začaly asi týden před startem vznikat hromádky věcí, které jsem měl v plánu vzít si s sebou. Z hromádek jsem různě ubíral a následně do nich zase něco přidával a snažil jsem se všechno narvat do podsedlové brašny a poměrně malého batůžku, do kterého se měl vejít ještě camel bag. A to mi ještě „ta moje“ nasmažila řízky na cestu … Kam to všechno narvu?

 

Po několikerém balení a vybalování nakonec v podsedlové brašně skončil spacák, alumatka a pyžamo, víc se tam nevešlo. V batůžku byl camel bag s 2 litry iontového nápoje, oblečení (bunda, pláštěnka, návleky na ruce i nohy, rezervní ponožky a slipáče :-), rukavice, čepice, návleky na boty, dvě funkční trika s dlouhými rukávy), telefon, doklady, peníze a jídlo. Další věci (nabíjecí kabely, náhradní díly a nářadí na kolo, hygienu, mikrolékárničku, papírové mapy s překreslenou tratí  - kdyby náhodou GPS selhala) jsem měl v menších brašnách na řídítkách a v rámu kola. Na řídítkách nechyběl ani mapník.

 

Dva dny před startem se naše čtveřice závodníků domluvila na informační schůzce v místní hospůdce. Michal nedorazil, něco mu do toho vlezlo a měl už kolo naložené :-) i vyzkoušené v terénu. A tak já, Milan a Saša jsme tři hodiny debatovali o všem možném i nemožném, přišel nám radit i Robík (zkušený to biker a Loudal). No co si budem povídat, moc o přípravě na závod jsme neprobrali. Při rozchodu domů řekl v dobré náladě Milan, že až se ho doma budou ptát, co jsme vlastně domluvili: „No že pojedem autem ráno v šest“.

 

Ještě bych rád zmínil, že jsem hodně přemýšlel také o tom, kolik kilometrů se dá zvládnout první den a kolik další dny. Kam bych tedy mohl dojet, kde si shánět ubytování či jestli spát i v terénu. Žíža se zmiňoval o tom, že plánuje jet první noc nonstop a že nehodlá o ničem jiném přemýšlet, jelikož by se mu myšlenky a hlava příliš „zasekala“ a nedopadlo by to dobře.

 

Já byl rozhodnutý spát každou noc na posteli i kdyby to mělo být jen na pár hodin a jet volné tempo. Na základě zkušenosti z loňského Loudání, kdy mi zdraví nedovolilo závod dokončit (jel jsem nonstop 20 hodin v kuse a ostře). A tak jsem si udělal seznam ubytovacích zařízení na trase s tím, že si ubytování domluvím cestou podle toho kam bych mohl dojet. Šunka nám „rakovničákům“ dokonce připravil kilometrovník trasy s uvedením měst či obcí, kde je možnost sehnat ubytování.


Den před startem jsem měl v plánu odpočívat a dobalit, maximálně se lehce projet tak 20 až 30 kiláčků turistickým tempem. Ta moje se ovšem rozhodla, že v sobotu, tedy den před startem, pojede do Rynholce na 2. ročník čtyřhodinového orientačního závodu Rynholecký bloudivec. Dohodli jsme se, že jí odvezu a že se lehce projedu na kole v okolí Rynholce.

 

Nakonec jsem podlehl  a do závodu se také přihlásil. Říkám ženě – pojedu ale  „pijánko“ a nebudu se honit. Jenže co kdyby ta moje byla lepší? A tak jsem do toho trochu víc šlápnul, a podařilo se. Nebyla lepší než já :-). Nicméně jsem si pak nadával, že jsem se na to nevykašlal, protože mě bolely stehna, a druhý den mě čekal start závodu Bohemia Divide… Na Bloudivci jsem najel 66 km s převýšením 960 m.

 

Na startu ve Vyšším Brodě

 

V neděli v šest ráno jsme naskákali do auta a asi v deset hodin jsme byli ve Vyšším Brodu. Před startem Saša spravoval píchlé kolo, já jsem musel sníst řízek, který se mi do brašen už nevešel, a s díky jsem odmítl oříškovou směs od Michala, kterou připravil pro každého z nás… Po uvítání a rozpravě na mě začala padat nervozita, zároveň jsem se ale i těšil… V půl dvanácté poslední předstartovní telefonát s tou mou, focení se na startovní čáře a hurááá na to!

 


Pokračování příště...

Milan Bílý

Diskusní fórum pro: "BOHEMIA DIVIDE 2019 – 1. díl"

Názor Autor Datum a čas
RE: BOHEMIA DIVIDE 2... Paw 5. 1. 2020, 09:57

Související publikace

Žádné doporučené mapy

Fotogalerie

Žádné fotogalerie

Reklama



Tipy pro Vás

SHOCart liga - seriál MTBO závodů pro veřejnost

Vyhrajte s námi

Partneři

SHOCart - outdoorové mapy všeho druhu Acepac - bikepacking equipment Česká Mountainbiková Asociace Rychlebské stezky Cyklisté vítáni - síť certifikovaných zařízení pro cyklisty

Najdi tip na výlet

v turistické oblasti
podle průchozího místa
podle typu aktivity

Kalendář

Novinky z knihovny

Reklama





Copyright 2007 - 2024 Cykloserver.cz |